Německo-řecké vztahy
Německo-řecké vztahy | |||
---|---|---|---|
| |||
Řecko má velvyslanectví v Berlíně a pět generálních konzulátů v Düsseldorfu, Frankfurtu nad Mohanem, Hamburku, Mnichově a Stuttgartu. Německo má velvyslanectví v Athénách a generální konzulát v Soluni. Německo a Řecko jsou řádnými členy eurozóny, Evropské unie, NATO, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Německo bylo v Řecku před dluhovou krizí v Řecku docela populární; 78,5 % Řeků mělo v roce 2005 pozitivní názor na Německo. V roce 2010 sdílelo tento názor 29 % Řeků.[1] Od té doby se obraz Německa v Řecku výrazně zlepšil. V roce 2012 mělo 49 % Řeků velmi nepříznivý názor na Německo, ale do roku 2021 se toto číslo snížilo na 29 %. Na německou kancléřku Angelu Merkelovou se v roce 2012 dívalo velmi negativně 76 % Řeků. V roce 2021 to bylo 45 %.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]První král nezávislého Řecka Ota I. byl německého původu. Mnoho Bavorů přišlo do nového státu a usadilo se v něm. Jeho otec Ludvík I. Bavorský finančně a politicky Řekům pomáhal, jak během jejich války za nezávislost, tak po intronizaci svého syna.
Řecko a Prusko navázaly diplomatické styky v roce 1834, téhož roku obě země zprovoznily v té druhé velvyslanectví.[2]
Země byly během obou světových válek nepřátelé, přičemž Německo se během druhé světové války zúčastnilo okupace Řecka mocnostmi Osy. Otázka reparací za německé válečné zločiny a nucené půjčky během okupace zůstává nevyřešená.
V Německu žije 300 000 obyvatel řecké komunity, většina z nich přišla v 60. a 70. letech 20. století.
Tyto dva národy se od roku 1950 do roku 2010 těšily vynikajícím vztahům, přičemž Německo bylo v 70., 80., 90. letech 20. století a na počátku 21. století zemí s největším počtem turistů navštěvujících Řecko a evropskou zemí, která přijala nejvíce řeckých přistěhovalců, zejména v 50. a 60. léta 20. století. Řecko navíc v 80. letech podporovalo znovusjednocení Německa a obě země spolupracovaly v mnoha oborech (kulturní, technologické, vojenské atd.) v rámci spektra EU.
V roce 1999 způsobil řecký ministr zahraničí Theodóros Pankalos diplomatickou krizi, když prohlásil, že „Německo je politicky trpaslík“.[3] Později se omluvil.
Vztahy mezi národy byly však vážně napjaté během dluhové krize v eurozóně.[4] Ačkoli se mnoho médií v obou zemích snažilo poškodit vztahy polemickými zprávami, existovala iniciativa, která se tomu snažila zabránit. Nejznámější je založení Německo-řecké mládežnické organizace (Deutsch-griechisches Jugendwerk).
Obecně jsou německo-řecké vztahy považovány za vyvážené a na evropské úrovni země dobře spolupracují. Německo podpořilo Řecko v jejich sporu s Tureckem, ale ne tolik jako jiné země, například jako Francie. Německý ministr Heiko Maas řekl: „[...]Německo a celá Evropská unie stojí v pevné solidaritě při Řecku.“[5] Německo omezilo prodej zbraní Turecku, ale z omezení vyloučilo námořnické vybavení.[6] Německo také váhalo, když EU chtěla uvalit sankce na Turecko, ale řekli, že sankce jsou možností a že provokace Turecka je nepřijatelná.[7] Je třeba zmínit, že Německo již poskytlo Řecku 4 ponorky U-214, které si Řecko nepřálo, aby byly prodány také Turecku.
Německá komunita v Řecku
[editovat | editovat zdroj]Německý archeologický institut v Athénách byl otevřen v roce 1874, Německá škola v Athénách v roce 1896.
Seznam bilaterálních smluv
[editovat | editovat zdroj]- Bilaterální kulturní dohoda, 17. května 1956
- Smlouva o pobytu a lodní dopravě ze dne 2. září 1961, která rovněž řeší otázky vojenské branné povinnosti pro osoby s dvojím občanstvím
- Smlouva o zamezení dvojího zdanění, 18. dubna 1966
Po roce 1981 byla většina dohod uzavřena prostřednictvím Evropské unie.
Seznam nedávných bilaterálních návštěv
[editovat | editovat zdroj]- Duben 2000: návštěva prezidenta Německa Johannese Raua
- 22. ledna 2004: návštěva řeckého ministra zahraničí Jorga Papandrea
- 3. prosince 2004: návštěva řeckého ministra zahraničí Petrose Molyviatise
- 15.–16. února 2006: návštěva řeckého premiéra Kostase Karamanlise a řecké ministryně zahraničí Dory Bakoyannisové
- 23. června 2006: návštěva německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera
- 18.–22. září 2006: návštěva řeckého prezidenta Karolose Papuliase
- 20. července 2007: návštěva německé kancléřky Angely Merkelové
Diplomatické mise
[editovat | editovat zdroj]
Německá republika[editovat | editovat zdroj] |
Helénská republika[editovat | editovat zdroj]
|
-
Velvyslanectví Řecka v Berlíně
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germany–Greece relations na anglické Wikipedii.
- ↑ Survey on Greece-US relations 2016 [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-27. (anglicky)
- ↑ Bilateral Relations Between Greece and Germany. web.archive.org [online]. 2009-08-01 [cit. 2023-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-01.
- ↑ TOVIMA.GR. Θ. ΠΑΓΚΑΛΟΣ Ενας «παλιός» στη θέση του αντιπροέδρου. tovima.gr [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (řecky)
- ↑ KULISH, Nicholas; ALDERMAN, Liz. German Patience With Greece on the Euro Wears Thin. The New York Times. 2012-05-09. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Germany calls on Greece and Turkey to avoid 'catastrophe' – DW – 08/25/2020. dw.com [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SABAH, DAILY. Limit on arms export to Turkey excludes maritime equipment, German FM says. Daily Sabah [online]. 2020-07-27 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Germany, Austria say sanctions among options for Turkey's Cyprus drilling. Reuters. 2019-07-15. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Německo-řecké vztahy na Wikimedia Commons
- Německé velvyslanectví v Athénách (německy a řecky)
- Řecké ministerstvo zahraničních věcí o vztahu s Německem (anglicky)
- Řecké velvyslanectví v Berlíně (německy a řecky)