Námořní bitva u Hakodate

Námořní bitva u Hakodate
	konflikt: válka Bošin
	Námořní bitva u Hakodate od Williama Henryho Webstera
Trvání	4.–10. května 1869
Místo	Japonské moře poblíž Hakodate, Hokkaidó
Výsledek	vítězství císařské armády
Strany
Japonské císařství	Republika Ezo
Velitelé
Toranosuke Masuda	Ikunosuke Arai; Macuoka Bankiči
Síla
8 parních válečných lodí	5 parních válečných lodí
Ztráty
1 potopená válečná loď	2 potopené válečné lodě; 3 zajaté válečné lodě
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Námořní bitva u Hakodate (japonsky 函館湾海戦, Hakodatewan Kaisen) byla námořní bitva, která se uskutečnila mezi 4.–10. květnem 1869 mezi zbytky loďstva Tokugawského šógunátu sloučenými do ozbrojených sil povstalecké Republiky Ezo a nově vytvořeným Japonským císařským námořnictvem. Jednalo se o jednu z posledních fází bitvy o Hakodate na konci války Bošin a odehrála se poblíž Hakodate na jihu japonského ostrova Hokkaidó.

Síly Republiky Ezo

Námořní síly Republiky Ezo byly seskupeny kolem kolesové korvety Kaiten o výtlaku 1920 tun coby vlajkové lodi. Loďstvo Republiky Ezo tvořilo původně 8 parních válečných lodí: zmíněná korveta Kaiten, ozbrojený škuner Banrjú o výtlaku 376 tun, dělový člun Čijoda o výtlaku 142 tun,^[1] kolesová válečná plachetnice Čógei o výtlaku 996 tun, fregata Kaijó Maru o výtlaku 2632 tun, parní korveta Kanrin Maru o výtlaku 300 tun, válečná plachetnice Mikaho o výtlaku 800 tun a parní válečná loď Šinsoku o výtlaku 250 tun.

Fregata Kaijó Maru a parník Šinsoku však byly ztraceny už v předcházejícím střetnutí u města Esaši a korvetu Kanrin Maru zajaly císařské síly poté, co ve špatném počasí došlo k jejímu poškození. Ztráta těchto tří lodí loďstvo Republiky Ezo citelně oslabila.

Císařské síly

Pro střetnutí s loďstvem Republiky Ezo muselo být urychleně zformováno císařské námořnictvo. Jeho vlajkovou lodí se stala obrněná loď Kótecu o výtlaku 1410 tun, jež byla nedávno zakoupena od Spojených států. Císařské loďstvo dále tvořily: kolesová korveta Kasuga o výtlaku 1310 tun, parní korveta Čójó Maru o výtlaku 600 tun, parní válečné lodě Hirjú a Dai Iči Teibó o neznámém výtlaku, dělový člun Jóšun o výtlaku 691 tun a válečná parní plachetnice Móšun o výtlaku 363 tun. Tyto lodě dodala v roce 1868 nově vytvořené ústřední vládě knížectví Saga, Čóšú a Sacuma.

Vznikající císařská vláda začínala s mnohem slabším loďstvem, než jakým disponovala vláda Republiky Ezo, a to jak pokud se týká počtu plavidel, jejich soudržnosti (většina císařských lodí byla zapůjčena západními knížectvími) a výcviku posádek. Avšak ztráta tří plavidel loďstva Republiky Ezo během předcházejícího střetnutí (Kaijó Maru, Kanrin Maru a Šinsoku), a zejména začlenění převratného obrněnce Kótecu v dubnu 1868 do řad císařského námořnictva změnily rázem poměr sil. Císařské námořnictvo navíc získalo podporu dvou dopravních lodí, které si USA pronajaly k přepravě svých vojáků. (Kótecu měl původně sloužit v loďstvu Konfederovaných států amerických, po prohrané Americké občanské válce ho získala vláda USA, která loď napřed prodala šógunátu Tokugawa, ale po vypuknutí války Bošin ji dodala císařské vládě.)

Boj

Císařské loďstvo podporovalo rozmísťování císařských jednotek na ostrově Hokkaidó, ničilo pobřežní opevnění a útočilo na lodě Republiky Ezo. Dne 4. května se císařské síly zmocnily povstaleckého dělového člunu Čijoda poté, co byl po najetí na břeh opuštěn, a 7. května byla po těžkém zásahu vyřazena z boje vlajková korveta Kaiten. Povstaleckému škuneru Banrjú se podařilo potopit císařskou korvetu Čójó Maru, ale vzhledem k vážnému poškození se později sám rovněž potopil.

Japonské císařské námořnictvo námořní bitvu u Hakodate vyhrálo, což koncem května 1869 vedlo ke kapitulaci Republiky Ezo.

Plavidla cizích loďstev – britská korveta HMS Pearl a francouzská fregata Coëtlogon – zachovávala během bitvy neutralitu. Francouzský kapitán Jules Brunet, který cvičil povstalce a pomáhal organizovat jejich obranu, se 8. června vzdal na palubě Coëtlogonu.

Budoucí vrchní velitel Japonského císařského námořnictva velkoadmirál Heihačiró Tógó se bitvy zúčastnil v řadách císařského loďstva. Sloužil na palubě korvety Kasuga jako podporučík.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naval Battle of Hakodate na anglické Wikipedii.

↑ JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy, 1869–1945. 1.. vyd. Annapolis: Naval Institute Press, 1977. 284 s. Dostupné online. ISBN 978-0870218934. S. 113. (anglicky)
↑ CLEMENTS, Jonathan. Admiral Togo: Nelson of the East. 1.. vyd. London: Haus Publishing, 2010. 280 s. Dostupné online. ISBN 978-1906598624. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Námořní bitva u Hakodate na Wikimedia Commons

Literatura

Ballard C. B., Vice-Admiral G. A. The Influence of the Sea on the Political History of Japan. London: John Murray, 1921.
Onodera Eikō, Boshin Nanboku Senso to Tohoku Seiken. Sendai: Kita no Sha, 2004.

[1] JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy, 1869–1945. 1.. vyd. Annapolis: Naval Institute Press, 1977. 284 s. Dostupné online. ISBN 978-0870218934. S. 113. (anglicky)

[2] CLEMENTS, Jonathan. Admiral Togo: Nelson of the East. 1.. vyd. London: Haus Publishing, 2010. 280 s. Dostupné online. ISBN 978-1906598624. (anglicky)

[1]

[2]