Myzopoda
 Myzopoda | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | letouni (Chiroptera) |
| Podřád | netopýrotvaří (Yangochiroptera) |
| Čeleď | myzopodovití (Myzopodidae) Thomas, 1904 |
| Rod | myzopoda (Myzopoda) Milne-Edwards & Grandidier, 1878 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Myzopoda (Myzopoda) je rod madagaskarských netopýrů, jediný v rámci čeledi myzopodovití (Myzopodidae; česky též zemolezovití).[1]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]
Myzopoda je nepočetným rodem, jenž zahrnuje pouze následující dva druhy:[1]
- Myzopoda aurita A. Milne-Edwards & A. Grandidier, 1878 – myzopoda ušatá
- Myzopoda schliemanni Goodman, Rokotondraparany & Kofoky, 2007
Fylogenetické postavení myzopod není zcela jednoznačné. Nejčastěji však bývají řazeny do nadčeledi vampýrovci (Noctilionoidea), kam spadají ještě mormoopidovití (Mormoopidae), listonosovití (Phyllostomidae), mystacinovití (Mystacinidae), noktilionovití (Noctilionidae), furipterovití (Furipteridae) a tyropterovití (Thyropteridae). Původ vampýrovců je pravděpodobně gondwanský, zřejmě africký.[2]
Myzopody mohou představovat sesterskou skupinu vůči všem ostatním čeledím vampýrovců. Ačkoli dnes přežívají pouze na Madagaskaru, pleistocenní nálezy potvrzují výskyt myzopod v pevninské Africe.[3] Divergence myzopod od ostatních vampýrovců je nicméně podle všeho podstatně starší, molekulárně-fylogenetická studie z roku 2005 ji odhaduje do období eocénu.[4]
Alternativní pohledy považují myzopody za sesterskou skupinu vůči netopýrovcům (Vespertilionoidea); pochvorepovcům (Emballonuroidea); nebo nykteridovitým (Nycteridae) v rámci pochvorepovců.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Myzopoda ušatá dosahuje velikosti těla asi 57 mm, ocas měří 48 mm a tělesná hmotnost činí asi 8 g.[5] Myzopody se vyznačují nápadně velkými ušními boltci s malým čtvercovitým víčkem a neobvyklým houbovitým výrůstkem.[6] Lebka je krátká, široká a zaoblená, celkový zubní vzorec činí 2.1.3.33.1.3.3 = 38 zubů.[3][5] Ocas svou délkou přesahuje ocasní blánu, prsty na nohou jsou spojeny blánou, jež dosahuje téměř k drápům.[6]
Myzopodovití mají, podobně jako tyropterovití, přísavné disky, jež vyrůstají na bázi palců a na chodidlech a umožňují přilnout k hladkým povrchům. U obou čeledí se však svou anatomií liší a podle všeho se vyvíjely konvergentní evolucí; u myzopodovitých jsou mj. přísavné disky spíše lepivé, než aby fungovaly na principu pravého podtlaku jako u tyropterovitých.[3][7]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Oba druhy jsou endemity ostrova Madagaskar: netopýr přísavkový se vyskytuje na východním pobřeží ostrova, zatímco Myzopoda schliemanni žije v suchých lesích západního Madagaskaru.[7]
Podobně jako tyropterovití zřejmě hřadují na hladkém povrchu listů (např. ravenala madagaskarská [Ravenala madagascariensis]), přičemž k přilnutí jim pomáhají přísavné disky na končetinách. Při hřadování jsou netopýři orientováni hlavou nahoru, tuhý ocas slouží zespodu jako podpěra. O stravě dospělců nebo rozmnožování byly získány jen kusé informace, a nelze z nich proto spolehlivě vyvozovat obecné závěry.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Myzopodidae [online]. BioLib [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ a b HAND, Suzanne J.; BECK, Robin M. D.; ARCHER, Michael. A new, large-bodied omnivorous bat (Noctilionoidea: Mystacinidae) reveals lost morphological and ecological diversity since the Miocene in New Zealand. Scientific Reports. 2018-01-10, roč. 8, čís. 1, s. 235. Dostupné online [cit. 2023-02-13]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-017-18403-w. (anglicky)
- ↑ a b c VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky)
- ↑ TEELING, Emma C.; SPRINGER, Mark S.; MADSEN, Ole. A Molecular Phylogeny for Bats Illuminates Biogeography and the Fossil Record. Science. 2005-01-28, roč. 307, čís. 5709, s. 580–584. Dostupné online [cit. 2023-02-13]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1105113. (anglicky)
- ↑ a b c MCDADE, M. C. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003. ISBN 0-7876-7750-7. S. 478–479. (anglicky)
- ↑ a b ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 90.
- ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 309–310. (anglicky)
