Myslivecká mluva
Myslivecká mluva je charakteristický útvar jazyka osob pohybujících se v mysliveckém oboru. Myslivecká mluva je součástí mysliveckých zvyků a tradic, které usnadňují komunikaci a soudržnost mysliveckého společenství. V myslivecké mluvě se vyskytují slova slangová i výrazy spisovné. Například výraz „slechy“ je podle Slovníku spisovného jazyka českého spisovný („slech“ označuje „boltec zvěře a loveckých psů“) [1] a výraz „klovák“ je součástí mysliveckého slangu (označuje „zobák pernaté zvěře“) [2]
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Myslivecká mluva se začala vytvářet jako součást nově vznikajícího mysliveckého řemesla na přelomu 14. a 15. století a odrážela nové způsoby lovu feudální šlechtou. Od té doby se přenášela z generace na generaci a pomocí mysliveckých literátů a zásluhou nevolníků jakožto honců při lovech.[3] Znalost mysliveckého názvosloví musel mít uchazeč o myslivecký výuční list a byla jedním z předpokladů k vykonání zkoušky z myslivosti.
Povinnost užití v minulosti
[editovat | editovat zdroj]Výnosem ministerstva zemědělství se dne 22. 10. 1946 (čj. 122585/4640-VI/6/46)[4] uložila povinnost užívat mysliveckou mluvu všem členům mysliveckých spolků.
V roce 1987 vydal Úřad pro normalizaci a měření rozsáhlou (195 s.) oborovou normu č. 48 0016 Myslivost – názvy a definice určující mj. pojmy k užívání myslivci při všech činnostech spjatých s myslivostí. Platnost oborové normy zrušila novela zákona 142/1991 k 31. prosinci 1993.
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Výběr obecných označení, se kterými se lze běžně setkat (řazeno abecedně):[5][6]
- barva – krev zvěře
- černá zvěř – divoká prasata
- háky – zuby (špičáky) samice (bachyně) prasete divokého
- halali – slavnostní fanfára k uctění zvěře na výřadu
- janek – žertovný název pro zajíce
- kaliště – bahení lázeň prasat
- kazatelna (posed) – myslivecké zařízení pro pozorování a lov
- kňour – samec prasete divokého
- krmelec – zařízení pro přikrmování zvěře
- liz – zařízení pro umístění soli pro zvěř
- lončák – sele prasete divokého v druhém roce stáří
- morda – tlama zvěře
- obora – oplocená část lesa, která slouží k intenzivnímu lovu zvěře
- peleš – hnízdo dravce
- říje – období páření spárkaté zvěře
- slanisko – zařízení do kterého se umisťuje sůl pro zvěř
- slech – ucho zvěře
- šoulačka – způsob lovu
- veksl (ochoz) – pěšina vyšlapaná zvěří
- vysoká – vysokou nazýváme zvěř jelení
- žíla – samčí pohlavní orgán
Příklad pro spárkatou zvěř[editovat | editovat zdroj] |
Příklad pro vodní ptactvo[editovat | editovat zdroj] |
|---|---|
|
|
Příklad myslivecké mluvy:
[editovat | editovat zdroj]| „ | Na ještě mokrou trávu cesty seskakuje zajíc, s funivým „chééé“ ho bezprostředně následuje mladý šesteráček s větrníkem u země. Zajíc se otočil do protisměru. Obě zvířata byla několik decimetrů od sebe, srnec mírně pozvedl hlavu na nataženém krku a pokrčil přední běh jako vzorně vystavující ohař. | “ |
| — Hlaváč Zdeněk, Z myslivcova deníku a receptáře | ||
| „ | Zpíval jak se patří. Klepání trylek, výlusk a broušení jak od sólisty při večerním představení v divadle. Myslím, že i tento kohout měl vděčné posluchače. | “ |
| — Mráz Igor, Myslivecké historky další zážitky hajných, lesníků a pytláků
| ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český, v. v. i. 2011, 2011 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů. Ostrava: Profil, 1988. 189 s.
- ↑ FORST, Pavel a kol. Myslivost. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 479 s.
- ↑ KOVAŘÍK, Jaromír. Myslivecké zvyky a tradice v minulosti a dnes. Myslivost [online]. Září 2003 [cit. 23.11.2019]. Dostupné online. ISSN 0323-214X.
- ↑ Myslivecký slovník. Bažantnice Řevničov [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Myslivecká mluva – abeceda [online]. 2022-02-12 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online.
Literatura, chronologicky
[editovat | editovat zdroj]- KOCH, Hugo. Der wohlerfahrene Jäger: ein Handbuch für Jäger und Jagdliebhaber; nebst einem Wörterbuch der Jagdkunstsprache und einem Jagdkalender [Zkušený lovec: příručka pro lovce a nadšence pro lov; spolu se slovníkem mysliveckého jazyka a mysliveckým kalendářem]. Ulm: J. Ebner’sche Buchhandlung, 1834. 448 s.
- ŠPATNÝ, František. Německo-český slovník pro myslivce a milovníky lovu. Praha: Fr. Řivnáč, 1870. 129 s. Dostupné online.
- ŠPATNÝ, František. Mluva myslivecká. Druhé rozmnožené. vyd. V Praze: Nákladem spisovatelovým, 1876. 73 s. Dostupné online.
- MIDLOCH, Adolf. Mluva myslivecká. Praha: Čes. jednota lesnická, 1919. 64 s.
- ROZMARA, Josef Václav. Mluva myslivecká. V Praze: Jos. V. Rozmara, [1928]. 202 s. Knihovna Loveckého obzoru, č. 6.
- ŠIMAN, Karel. Z české mluvy myslivecké. Naše řeč. 1941, roč. 25, č. 3, s. 69–80.
- SEKERA, Jiří. Česká myslivecká mluva. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1972. 165 s.
- PRUDKÝ, Jan. Myslivecká mluva, česko-německý a německo-český slovník. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1981. 215 s. Dostupné online. (pouze v prostorách NK ČR nebo MZK)
- PRUDKÝ, Jan. Slovník myslivecké mluvy: česko-německý a německo-český. Benešov: Správa pro výchovu a vzdělávání pracovníků lesního a vodního hospodářství, 1992. 215 s.
- MRÁZ, Igor. Myslivecké historky další zážitky hajných, lesníků a pytláků. 1. vyd. [Líbeznice]: Víkend, 2003. 140 s. ISBN 80-7222-297-X. S. 133.
- HLAVÁČ, Zdeněk. Z myslivcova deníku a receptáře. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2012. 187 s. ISBN 978-80-7268-909-5. S. 59.
