Myrhovník

Myrhovník
	Myrhovník Commiphora simplicifolia
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	mýdelníkotvaré (Sapindales);
Čeleď	březulovité (Burseraceae);
Rod	myrhovník (Commiphora); Jacq., 1797
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myrhovník (Commiphora) je rod z čeledi březulovitých, některé jeho druhy se využívají k produkci vonné pryskyřice – myrhy.

Rozšíření

Myrhovník roste především v Africe včetně Madagaskaru, na Arabském poloostrově i v Indii. Vyskytuje se nejvíce v oblastech se suššími pozemky, poblíž pouští ale některé druhy však i přímo v tropickém prostředí.

Popis

Myrhovník je většinou malý opadavý stromek nebo keř s krátkými větvičkami s trny. Kůra je hladká nebo trnitá. Má ve své kůře i dřevu kanálky s aromatickými pryskyřicemi. Malé lichozpeřené listy vyrůstají na krátkých větvičkách nebo internodiích. Jsou to rostliny většinou přizpůsobené k životu v suchém prostředí.

Obvykle trojčetné květy vykvétají ještě před listy a jsou seskupeny ve vrcholících, latách nebo se objevují jednotlivě. Petaly i sepaly mají po čtyřech lístcích, tyčinek je 4 nebo 8. Plody jsou peckovice, kulatého nebo vejcovitého tvaru, obsahují jedno nebo dvousemennou pecku.^[1]

Využití

Myrha byla ve středověku společně s kadidlem nejvzácnější surovinou. Vzácná vonná pryskyřice se získává z naříznuté kůry kmene nebo větví některých druhů myrhovníků, odkud vytékají kapičky příjemně aromatické, žluté až červenohnědé, na vzduchu tuhnou a postupně tmavnou. Řez se provádí do poloviny tloušťky kůry, tj. asi do 7 mm. Strom v produktivním věku dává asi 1 kg pryskyřice ročně.

Ze stromu myrhovníku pravého (Commiphora myrrha) pěstovaného v Somálsku a Etiopii se získává nejkvalitnější myrha s názvem „herabol“, z myrhovníku (Commiphora kafar) (=Commiphora erythraea) pěstovaného na Arabském poloostrově myrha „bisabol“.

Myrha smíšená s kadidlem byla a stále je důležitou složkou náboženských obřadů, používá se jako obětina bohům. Ve starověkém Egyptě byla myrha nepostradatelnou součásti balzamování mumií. Má také zdravotnické účinky, hlavně antiseptické při ošetřování otevřených ran. Rozemletá kůra se používá proti malárii, zralé plody myrhovníků pomáhají proti břišnímu tyfu, bolestem břicha a zubů. Extrahované oleje se používají v parfémech a různých kosmetických přípravcích. Některé druhy rychle rostoucích myrhovníků se pěstují pro dřevo.^[2]^[3]

Druhy

Rod myrhovník má asi 190 druhů, z toho 150 roste v Africe.^[4] Mezi nejznámější patří již výše jmenované:

myrhovník pravý (Commiphora myrrha) (Nees) Engl., 1883
Commiphora kafar (Forssk.) Engl., 1883 =Commiphora erythraea (Ehrenb.) Engl., 1883

a potom ještě:

Commiphora africana (A. Rich.) Engl., 1883
Commiphora caudata (Wight et Arn.) Engl., 1883
Commiphora corrugata Gillett et Vollesen, 1985
Commiphora gileadensis (L.) C. Chr., 1922
Commiphora guidottii Chiov., 1932
Commiphora habessinica (O. Berg) Engl., 1883
Commiphora madagascariensis Jacq., 1797
Commiphora mossambicensis (Oliv.) Engl., 1883
Commiphora schimperi (O. Berg) Engl., 1883
Commiphora simplicifolia H. Perrier, 1944
Commiphora wightii (Arn.) Bhandari, 1965 ^[5]

Odkazy

Reference

↑ development.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-07.
↑ www.theamateursdigest.com. www.theamateursdigest.com [online]. [cit. 2010-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-28.
↑ www.britannica.com
↑ www.mobot.org
↑ /www.ars-grin.gov

Literatura

Hanuš L. O., Řezanka T., Dembitsky V. M., Moussaieff A.: Myrrh - Commiphora Chemistry. Biomedical Papers 149(1), 3-28 (2005)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu myrhovník na Wikimedia Commons
wiredspace.wits.ac.za
www.zimbabweflora.co.zw

[1] velopment.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-07.

[2] www.theamateursdigest.com. www.theamateursdigest.com [online]. [cit. 2010-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-28.

[3] www.britannica.com

[4] www.mobot.org

[5] /www.ars-grin.gov

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]