Mustafa Hilmi Hadžiomerović
| Mustafa Hilmi Hadžiomerović | |
|---|---|
| Narození | 1816 Kulen Vakuf |
| Úmrtí | 10. února 1895 (ve věku 78–79 let) Sarajevo |
| Povolání | muftí |
| Nábož. vyznání | islám |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mustafa Hilmi-efendija (Hadži)Omerović (1816 Kulen Vakuf, osmanská říše – 10. února 1895 Sarajevo, Bosna a Hercegovina) byl sarajevský muftí a reisu-l-ulema Islámského společenství v Bosně a Hercegovině.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starobylé rodiny Omićů z Bosenské krajiny, která často střídala příjmení (ta se v Bosně a Hercegovině ustálila za rakousko-uherské okupace po roce 1878). Sám používal příjmení Omerović, nejčastěji s přídomkem hadži, odkazujícím na vykonanou náboženskou pouť jeho otce Omera do Mekky.
Mekteb, nižší islámskou školu, navštěvoval v rodném městě. Krátce se vzdělával medrese, vyšší islámské škole, v Prijedoru, pak navštěvoval Gazi Husrev-begův hanikah v Sarajevu. Jeho učitelem byl vzdělanec Mehmed-efendija Kučuk (Küçük), navštěvoval též přednášky sarajevského muftího Muhameda Šakir-efendiji Muidoviće a Muhamed-efendiji Telalagiće. Roku 1837 se vypravil za studiem do Istanbulu. Po patnácti letech se rozhodl vrátit do vlasti. Na cestě do Bosny mu bylo nabídnuto místo učitele, muderrise, v medrese ve městě (Bosanski) Novi, ale nakonec dal přednost jiné nabídce, vykonávat stejné povolání v sarajevské Gazi Husrev-begově medrese (1853–1888). Do toho obsadil post imáma v Arebi-Atik mešitě. Někdy na přelomu let 1855 a 1856 byl jmenován sarajevským muftím (nominálně jím zůstal do 1893).[1][2]
Roku 1882 byl rakousko-uherskými okupačními úřady vybrán za prvního reisu-l-ulemu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině.[3] Na tomto postu setrval do roku 1893, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval. Jeho místo zaujal Mehmed Teufik-efendija Azabagić.[4] Při návštěvě muslimského advokáta Jusuf-bega Filipoviće v Sarajevu 8. února 1895 upadl do bezvědomí[5] a o dva dny později zemřel[6]. Pohřeb se uskutečnil hned 11. února, přičemž zádušní mše za nebožtíka proběhla v Gazi Husrev-begově mešitě.
Duchovní byl nositelem řady vyznamenání, roku 1887 např. obdržel řád Františka Josefa I. třídy, velkokříž – velkostuha.[7][8]
Omerović přivedl na svět osm dětí, z toho tři syny. Jeho starší syn Mehmed Refik-efendija Muftić (1854–1916) byl hlavním mudarrisem v Gazi Husrev-begově medrese (1888–1916) a nejmladší syn Salim-efendija Muftić (1876–1938) zastával úřad sarajevského muftího (1914–1930) a předsedy Ulema-medžlisu v Sarajevu Islámského společenství (1930–1936). Prostřední syn Omer, zemský úředník, si vzal za manželku Rafiju, dceru Mehmeda Teufik-efendiji Azabagiće.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ NESIMOVIĆ, Hamdija. Obilježene 134 godine od ustoličenja prvog reisu-l-uleme Mustafe Hilmi-ef. Hadžiomerovića. www.preporod.com [online]. [cit. 2017-04-26]. Dostupné online. (bosensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Mustafa Hilmi ef. Omerović. Bošnjak. 14. 2. 1895, roč. 5, čís. 7, s. 3.
- ↑ Svečana instalacija Reis-ul-Uleme i članova Medžlisa Ulema u Sarajevu. Sarajevski list. 15. 12. 1882, roč. V, čís. 150, s. 2.
- ↑ Instalacija novoimenovanog reis-el-uleme. Sarajevski list. 22. 11. 1893, roč. XVI, čís. 138, s. 2–3.
- ↑ Lične vijesti. Sarajevski list. 10. 2. 1895, roč. XVIII, čís. 17, s. 2.
- ↑ Čitula. Sarajevski list. 13. 2. 1895, roč. XVIII, čís. 18, s. 1–2.
- ↑ Zvanično. Sarajevski list. 17. 8. 1887, roč. X, čís. 95, s. 1.
- ↑ Previšnje odlikovanje. Sarajevski list. 19. 8. 1887, roč. X, čís. 96, s. 1.
- ↑ Svatovi. Sarajevski list. 27. 11. 1889, roč. XII, čís. 141, s. 2.