Motorová jednotka Hamburg

Motorová jednotka řady DB VT 04.1, VT 04.5, DR 183.0, 183.2
Řada DB původní	SVT 137
Řada DB	VT 04.1, VT 04.5
Řada DR	183.0, 183.2
Přezdívka	Hamburg
Základní údaje
Výrobce	WUMAG, AEG, SSW
Výroba v letech	1935-36
Počet vyrobených kusů	13
Provozovatel	DB, DRG, DR
Míst k sezení	77 2. tř. + 4 bar
Míst k stání	0
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	91 300 kg
Délka přes nárazníky	44 756 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	2'Bo'2'
Trvalý výkon	2×302 kW
Maximální povolená rychlost	160 km/h
Typ spalovacího motoru	Maybach GO 5
Druh paliva	diesel
Počet válců	12
Přenos výkonu	elektrický
Odkazy
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvoudílná motorová jednotka typu Hamburg navázala na úspěšnou konstrukci jednotky řady 877 „Létající Hamburčan“. Tyto jednotky byly určeny pro síť rychlých spojů německých drah (FDt-Netz) a nesly označení 137 149 – 152 a 137 224 – 232.

Vývoj

Na základě pozitivních zkušeností s jednotkou řady 877 započal v roce 1933 vývoj nových dvojdílných dieselelektrických jednotek, které měly být nasazeny na novou síť rychlých spojů mezi Berlínem a významnými německými městy. V letech 1935–1936 bylo dodáno celkem 13 kusů těchto jednotek.

Dvojdílné jednotky se středním Jakobsovým hnacím podvozkem měly uspořádání dvojkolí 2’Bo’2’. Krajní běžné podvozky typu Görlitz III nesly motory Maybach o výkonu 302 kW každý s připojeným dynamem AEG typu aG210/26b. Hnací podvozek nesl dva motory typu Dx 1681 na napětí 800 Vss. Podvozky byly opatřeny bubnovými brzdami typu Hikp. Při výměně běžných podvozků za nový typ v roce 1938 byly brzdy zaměněny za kotoučové.

Ve srovnání s řadou 877 měla nová jednotka odlišný tvar čela, počet míst klesl z 98 na 77 v důsledku změny uspořádání 3+1 na 2+1. Došlo k prodloužení jednotky o 2,3 m a zvýšení její hmotnosti. Díl A měl zavazadlový oddíl a 5 1/2 kupé, v díle B se nacházel 3 m dlouhý kuchyňský oddíl s bufetem a velkoprostorový oddíl pro cestující. Čela jednotky byla osazena samočinnými spřáhly Scharfenberg, která propojovala i řídící obvody, jednotky bylo možno spojovat i s jednotkami jiných typů. Stanoviště strojvedoucího byla opatřena kontrolou bdělosti strojvedoucího SIFA a trojfrekvenčním vlakovým zabezpečovačem Indusi.

Provoz u DRG

Od 15. května 1935 zavedly DRG nový typ vlaků – FDt (Ferndurchgangsschnelltriebzug – dálkový projíždějící rychlý motorový vlak). Od 1. července 1935 byly nové jednotky nasazeny na trase Berlin-Stadtbahn – Hannover – Köln a od 15. srpna také na spoji Berlin Anhalter Bahnhof – Leipzig – Erfurt – Frankfurt/Main. Od roku 1936 přibyl spoj Berlin Anhalter Bahnhof přes Lipsko do Norimberka, kde se souprava rozdělila a jedna část pokračovala na Mnichov a druhá na Stuttgart.

Vlaky „FDt“ byly ve své době nejrychlejšími spoji v Německu i ve světě. Nejvyšší cestovní rychlost byla dosažena v úseku Hannover – Hamm: 132,2 km/h. Avšak ještě před začátkem druhé světové války byl rychlodrážní provoz zastaven a jednotky byly staženy z provozu. Některé byly později využívány pro přepravu vládních činitelů a jednotek Wehrmachtu.

Poválečné období

U Deutsche Bundesbahn zůstalo pět jednotek (SVT 137 149, 152, 227, 231, 232), které byly až do roku 1950 využívány armádou Spojených států. Jednotka 137 227 dostala v letech 1950–51 hydrodynamický přenos výkonu (uspořádání B'+2'+B') a byla přeznačena na VT 04 501. Ostatní byly zařazeny do provozu jako VT 04 102, 106 a 107 (ex 137 152, 137 231 a 137 232). Byly nasazeny do takzvané Rheinblitz-Gruppe (skupina rýnský blesk) nově budovaného systému dálkových rychlíků (F-Zug) spolu s jednotkou VT 07 (jednotka sestavená ze zbytků motorové jednotky Berlin a novými jednotkami VT 08. V letech 1958–1959 byly čtyři provozuschopné jednotky předány do NDR, kde dostaly svá původní čísla. V roce 1970 byly přeznačeny podle pravidel UIC jako 183 001 – 003 a 183 252. Sloužily v mezinárodní dopravě (Vindobona) i na vnitrostátních spojích Berlin – Bautzen a Berlin – Neubrandenburg.

K Deutsche Reichsbahn přešly dvě jednotky, které se po skončení války nacházely v sovětské okupační zóně – 137 225 a 137 226. Díl 137 226a byl ve velmi špatném stavu a byl sešrotován. Díl 137 226b posloužil k přestavbě na střední článek jednotky 137 234 typu Leipzig. Jednotka 137 225 (později 183 225) byla přestavěna na vládní, od roku 1975 je muzejním vozidlem. V roce 1990 byla zrekonstruována, nyní se nachází v neprovozním stavu vystavena na nádraží v Lipsku.

Jednotky 137 150, 151, 224, 228, 229 a 230 zůstaly po skončení války na území Československa. ČSD je přeznačily na M 297.001 – 006 a nasadily do rychlé dálkové dopravy na trasách Praha – Bratislava a Praha – Ostrava. Zde jednotky dosahovaly nejvyšší rychlost 130 km/h. Jednotky M 297.001, 05 a 06 byly později vybaveny spalovacími motory 12 V 170 DR ČKD o výkonu 410 koní a regulace RZM byla nahrazena regulací ČKD (dělené buzení).

Přidáním prostředního článku vznikla trojdílná jednotka typu Leipzig. Další vývoj pak směřoval k opuštění koncepce s Jakobsovými podvozky k jednotkám typu Köln a Berlin.

• 
  čelo 137 225 v Lipsku
• 
  Jednotka SVT 137 typu Hamburg na lipském hlavním nádraží
• 
  Stanoviště strojvedoucího 137 225.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Motorová jednotka Hamburg na Wikimedia Commons
• (anglicky) Článek o jednotkách Hamburg