Roku 870 vydal Svatopluk (tehdy ještě nitranský údělník) svého strýce Rostislava do zajetí Východofranské říši. Moravská část byla obsazena a správci byla ustanovena markrabata Wilhelm a Engilšalk. Ale o rok později (872) jej Frankové zajali také a zbytek moravského státu (Nitranské knížectví) obsadili také. To však vyvolalo odpor moravského lidu. Moravané si zvolili za svého vůdce jistého Slavomíra (patrně Mojmírovce).[1] Pod Slavomírovým vedením byly vojenské posádky Východofranské říše vypuzeny ze státu a Slavomír se stal velkomoravským knížetem. Karloman Východofranský pak propustil zajatého Svatopluka s tím, že dobude moravský stát. Svatopluk se však přidal na stranu moravského státu a východofranské vojsko bylo rozdrceno.[2] Pro další období byla moravskými vazaly česká knížata (mezi nimi i první vzpomínaný PřemyslovecBořivoj). Později Karloman znovu zaútočil na moravský stát, ale byl poražen. Zaútočil i na jeho vazaly Čechy, zde v bitvě u Vltavy vyhrál, ale Čechové se stáhli do hradišť, na která si Frankové netroufli. Na míru, který byl sjednán, byla uznána nezávislostVelkomoravské říše.[2]