Montezuma (Mysliveček)
| Montezuma | |
|---|---|
| Motezuma | |
 Josef Mysliveček | |
| Základní informace | |
| Žánr | dramma per musica |
| Skladatel | Josef Mysliveček |
| Libretista | Vittorio Amedeo Cigna-Santi |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | italština |
| Premiéra | 23. ledna 1771, Florencie, Teatro della Pergola |
| Česká premiéra | 5. června 1931, Praha, Divadlo na Vinohradech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Montezuma (v italském originále Motezuma) je opera ve třech dějstvích českého skladatele Josefa Myslivečka na libreto Vittoria Amedea Cigna-Santiho, která se zakládá na legendách spojovaných s aztéckým vládcem Montezumou II. Tato opera (a všechny ostatní Myslivečkovy opery) náleží k žánru vážné opery nazývaného v italštině opera seria.
Vznik a historie díla
[editovat | editovat zdroj]Opera Montezuma byla poprvé inscenována v Teatro della Pergola ve Florencii dne 23. ledna 1771. Byla to druhá ze skladatelových tří oper napsaných pro Florencii, v tomto případě v době Myslivečkova intenzivního skladatelského působení v tomto městě. Chronologické zařazení děje opery do 16. století bylo poněkud nezvyklé, italská opera seria té doby čerpala náměty především z antické historie a zřídka z historie mladší než evropský středověk. Montezumovský námět zhudebnil už roku 1733 Antonio Vivaldi, libreto Cigna-Santiho (jeho nejznámějším dílem je libreto k Mozartovu Mitridatovi) bylo poprvé využito pro honosnou inscenaci roku 1765 v Teatro Regio v Turíně, kdy hudbu napsal Gian Francesco de Majo. Florentská inscenace zřejmě nebyla tak výpravná a ani v obsazení nefigurovala zvlášť známá jména, zajímavé však je, že v obsazení převládají muži - dokonce i v roli Montezumovy manželky -, ovšem včetně kastrátů (obsazení obsahovalo tolik mužů zpravidla jen v Římě, kde ženy nesměly vystupovat v divadle).
Inscenace byla úspěšná; že však na jejím základě získal Mysliveček přezdívku "božský Čech"[1], je jen literární fikcí.
Montezuma byl první z Myslivečkových oper, která se dočkala nastudování v moderní době, a to v Praze v roce 1931 při příležitosti 150. výročí skladatelovy smrti v nastudování pražské konzervatoře. Tato inscenace je součástí v té době začínajícího trendu návratu k barokní opeře (zejména k Händlovi), vzniklého v Německu a datujícího se od konce 20. let 20. století. Montezuma byl mezi Myslivečkovými operami vybrán zřejmě pro exotické prostředí a také pro dostupnost partitury. Autograf se totiž nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni a již roku 1911 pořídil jeho opis zbirožský advokát Jan Pohl. Tento opis byl využit k inscenaci, opera však byla značně zkrácena, kastrátské partie byly (v souladu se zmíněným trendem) transponovány níže a opera se hrála v překladu Jeleny Holečkové (sama v opeře zpívala Lisingu). Premiéra se uskutečnila v Městském divadle v Praze na Vinohradech 5. června 1931 v režii Ferdinanda Pujmana, ve výpravě Františka Zelenky a pod taktovkou Pavla Dědečka.
Montezuma se stal i první Myslivečkovou operou uvedenou novodobě v Brně, a to roku 1958.
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]| Osoba | Hlasový obor | Premiéra (23. ledna 1771) |
|---|---|---|
| Montezuma (Motezuma), aztécký král | soprán (kastrát) | Carlo Nicolini |
| Guacozinga, jeho manželka | soprán | Giovanna Carmignani |
| Hernán Cortés (Ferdinando Cortes), španělský vojevůdce | tenor | Salvator Casetti |
| Teutile, generál v Cortésově vojsku | soprán (kastrát) | Marcello Pompili |
| Lisinga | soprán | Maddalena Mori della Casa |
| Pilpatoe, Montezumův vojevůdce | bas | Francesco Papi |
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]Hlavní postavou opery je aztécký vládce Montezuma, který čelí španělské invazi. Jeho pochybnosti, zda a jak se Španělům postavit, stejně jako jeho pochybnosti o účinnosti pomoci starých bohů, tvoří ideový základ děje. Dalšími hlavními postavami je španělský dobyvatel Hernán Cortés, který klame Montezumu předstíráním ušlechtilosti a přátelství, aby nakonec využil vladařovy slabosti, a Montezumova manželka Guacozinga, která již ztratila víru v domácí božstva i vojsko a snaží se zachránit Montezumovu vládu tím, že jej přiměje, aby se poddal Španělsku. Nezbytnou milostnou intriku zastupují španělský generál Tentile a Lisinga z indiánského kmene, který se nakonec postavil proti Montezumovi na stranu Španělů, vedlejší postavou je rovněž Montezumův pobočník Pilpatos.
Nahrávky
[editovat | editovat zdroj]Nahrávka celé opery dlouhé roky neexistovala. Předehru však nahrála rakouská dirigentka Michi Gaiggová a L'Orfeo Baroque Orchestra, vydal CPO Records. V roce 2011 uvedl operu Motezuma Hudební festival Znojmo. Dílo bylo nastudováno v Italštině a hráno na dobové nástroje, první kompletní nahrávku díla pro ČRo Vltava vytvořil soubor Czech Ensemble Baroque, Dirigent: Roman Válek, soli: J. Burzynski, J. Březina, M. Fajtová, M. Šrůmová, T. Kořínek, M. Krejčík, režie: M. Tarant)Při té příležitosti vznikl také videozáznam v HD rozlišení. Na YouTube je dostupný záznam v plné délce: Josef Mysliveček - Motezuma - HD.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Motezuma (Myslivecek) na anglické Wikipedii.
- ↑ Pečman, s. 180.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha: Editio Supraphon, 1981. S. 122, 123, 130, 174-181, 252.
- Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0899901484.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 79–80.