Model systémů vnitřní rodiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Model systémů vnitřní rodiny (IFS – Internal Family Systems Model) je integrativní psychoterapeutický přístup, který v 80. letech vyvinul Richard C. Schwartz.[1][2] Kombinuje systémové myšlení s názorem, že mysl se skládá z relativně oddělených částí (podosobností), z nichž každá má své vlastní jedinečné kvality a úhly pohledu. IFS využívá psychologii systémů (systems psychology) způsobem, jakým byla vyvinuta pro rodinnou terapii, aby pochopila, jak jsou tyto podosobnosti organizovány. [3]

Části mysli[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Personifikace a Podosobnost.

Model IFS předpokládá, že mysl sestává z více částí, jejichž základem je jedincovo jádro či pravé Já (Self). Každá z částí má svou vlastní perspektivu, zájmy, vzpomínky a úhel pohledu. Podoboně jako skuteční členové rodiny, i tyto vnitřní části člověka mohou převzít extrémní role. Základním principem modelu IFS je předpoklad, že každá část má pozitivní záměr, a to i v případech, kdy jsou její akce kontraproduktivní a způsobují dysfunkci. Podle modelu IFS není třeba s těmito částmi bojovat, k něčemu je nutit nebo je dokonce eliminovat – používané metody naopak podporují vnitřní propojení a harmonii, aby se mysl vrátila do rovnováhy.

IFS terapie si klade za cíl léčit poraněné části mysli a obnovit duševní rovnováhu. Prvním krokem jejich léčby je přístoupit k jádru Já, a z tohoto místa jim následně porozumět.

V modelu IFS se části mysli rozlišují na tři obecné typy: [4]

  1. Vyhnanci (Exulanti) představují psychické trauma, často pocházející z dětství, a nesou v sobě bolest a strach. Tito vyhnanci se mohou stát izolovanými od ostatních částí a polarizovat tak celý systém. Manažeři a Hasiči se snaží chránit vědomí člověka tím, že zabraňují tomu, aby se bolest Vyhnanců dostala do povědomí osoby. [5]
  2. Manažeři přebírají preemptivní, ochrannou roli. Ovlivňují způsob, jakým osoba interaguje s vnějším světem – chrání ji před újmou a zabraňují tomu, aby bolestivé nebo traumatické zážitky zaplavily její vědomí.
  3. Hasiči se objevují tehdy, když se Vyhnanci "vzbouří" a vyžadují pozornost. Snaží se odvést pozornost od zranění a studu Vyhnanců, což v životě osoby vede k impulzivnímu a/nebo nevhodnému chování, jako je například přejídání, užívání drog nebo násilí. Také toho mohou dosahovat nadměrným zaměřením pozornosti na rafinovanější činnosti, jako je workoholismus nebo nadměrné užívání léků.

Vnitřní systém[editovat | editovat zdroj]

Terapie IFS se zaměřuje na vztahy mezi rozličnými částmi mysli a jádrem Já. Cílem je vytvořit kooperativní a důvěřivý vztah mezi Já a každou částí.

Existují tři primární typy vztahů mezi částmi mysli: ochrana, polarizace a spojenectví. [6]

  1. Ochranu zajišťují Manažeři a Hasiči. Mají v úmyslu ušetřit Vyhnance před újmou a chránit jedince před jejich bolestí.
  2. Polarizace se vyskytne mezi dvěma částmi, které mezi sebou bojují o to, jak se člověk cítí nebo chová v určité situaci. Každá z těchto částí věří, že jedinec musí jednat tak, jak jedná, aby kontrovala extrémní chování té druhé části. IFS má metodu pro práci s takovými polarizovanými částmi.
  3. Aliance se utváři mezi dvěma různými částmi v případech, kdy spolupracují na dosažení stejného cíle.

Metoda IFS[editovat | editovat zdroj]

IFS praktici uvádějí dobře definovanou terapeutickou metodu pro individuální terapii, jež stojí na následujících principech (v tomto popisu se termínem "Ochránce" myslí buď Manažer nebo Hasič):

  • Části mysli zastávající extrémní role nesou „břemena“. Jedná se o bolestivé emoce nebo negativní přesvědčení, které na sebe tyto části vzaly v důsledku minulých škodlivých zkušeností, často již v dětství. Tato břemena ale nejsou daným částem vlastní – cílem IFS terapie je tyto části „zbavit břemena", což jim umožňuje převzít svou přirozenou zdravou roli.
  • Já je činitelem psychologického léčení. Terapeuti pouze pomáhají svým klientům zpřístupnit Já a zůstat v něm. Poskytují jim vedení na této cestě.
  • Ochránci se obvykle nemohou vzdát své ochranné role a transformovat se, dokud se Vyhnanci nezbaví břemena.
  • Dokud klient nezíská povolení od Ochránců, kteří ho chrání, nedojde k žádnému pokusu pracovat s Vyhnanci. To údajně činí metodu IFS relativně bezpečnou i při práci s traumatizovanými částmi.
  • Já je přirozeným vůdcem vnitřního systému. Nicméně kvůli minulým škodlivým incidentům nebo vztahům zasáhli Ochránci a převzali toto vůdcovství. Jeden Ochránce za druhým se aktivují a přebírají vedení, což způsobuje výše zmiňované dysfunkční chování. Ochránci jsou navíc také často v konfliktu mezi sebou navzájem, což vede k vnitřnímu chaosu nebo stagnaci. Cílem uzdravení je dosáhnout toho, aby Ochránci důvěřovali Já a dovolili mu opět řídit systém a vytvářet vnitřní harmonii.

Prvním krokem je tedy pomoci klientovi získat přístup k Já. V dalším kroku se Já seznámí s Ochráncem (popř. s vícero Ochránci), jeho pozitivním záměrem a vytvoří si s ním důvěryhodný vztah. Následně klient se svolením Ochránce (či Ochránců) přistoupí k Vyhnancům, aby odhalil incident nebo špatný vztah z dětství, který je zdrojem břemene (či břemen), které nese. Vyhnanec je vytažen z minulé situace a veden k uvolnění svých břemen. Nakonec se Ochránce může vzdát své ochranné role, která mnohdy vede k impulzivnímu chování, a převzít roli zdravou. [7]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Terapeuti Sharon A. Deacon a Jonathan C. Davis tvrdí, že práce částmi mysli může být „pro klienty emocionální a vyvolávající úzkost“. Dále se domnívají, že metoda IFS nemusí dobře fungovat s klienty trpícími bludy, paranoiou či schizofrenií, kteří nemusí být zakotveni v realitě a tudíž by mohli nesprávně zacházet s představou „částí mysli“.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Internal Family Systems Model na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MINOR, Amanda J. The SAGE Encyclopedia of Marriage, Family, and Couples Counseling. Redakce Carlson Jon. [s.l.]: SAGE Publications, 2016. ISBN 978-1-4833-6956-3. Kapitola Internal Family Systems Model. (anglicky) 
  2. ↑ LOGAN, Sadye L. M. Encyclopedia of Social Work. Redakce Mizrahi Terry. [s.l.]: Oxford University Press, USA, 2008. Dostupné online. ISBN 9780195306613. Kapitola Family: Overview, s. 2:175–182. (anglicky) 
  3. ↑ BURGOYNE, Nancy. Encyclopedia of Couple and Family Therapy. Redakce Lebow J.. [s.l.]: Springer International Publishing, 2018. ISBN 978-3-319-15877-8. DOI 10.1007/978-3-319-15877-8_927-1. Kapitola Schwartz, Richard C, s. 1–2. (anglicky) 
  4. ↑ SCOTT, Derek. Principles and practice of grief counseling. Redakce Winokuer Howard. [s.l.]: Springer Publishing Company, 2012. ISBN 9780826108739. Kapitola Grief and the Internal Family System, s. 168–169. 
  5. ↑ SWEEZY, Martha. The Teenager's Confession: Regulating Shame in Internal Family Systems Therapy. American Journal of Psychotherapy. April 2011, s. 179–188. DOI 10.1176/appi.psychotherapy.2011.65.2.179. PMID 21847894. (anglicky) 
  6. ↑ CARLISLE, Robert M. The SAGE Encyclopedia of Theory in Counseling and Psychotherapy. Redakce Neukrug Edward S.. [s.l.]: SAGE Publications, 2015. ISBN 978-1-4833-4649-6. Kapitola Internal Family Systems Model, s. 567–569. (anglicky) 
  7. ↑ KOLK, Bessel A. Van der. The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. [s.l.]: Penguin Books, 2015. Dostupné online. ISBN 978-0-14-312774-1. OCLC 861478952 S. 286. (anglicky) 
  8. ↑ DEACON, Sharon A.; DAVIS, Jonathan C. Internal Family Systems Theory: A Technical Integration. Journal of Systemic Therapies. March 2001, s. 45–58. DOI 10.1521/jsyt.20.1.45.19410. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V češtině:

  • Schwartz, Richard C. (2023). Tohle všechno jsem já: terapie systémů vnitřní rodiny. Přeložila Lenka Volavková. Spektrum (Portál). Praha: Portál.

V angličtině:

  • Schwartz, Richard C. (2023) [2001]. Introduction to the internal family systems model. Louisville, CO: Sounds True.
  • Holmes, Tom (2007). Parts Work: An Illustrated Guide to Your Inner Life. Winged Heart Press.
  • Breunlin, Douglas C.; Schwartz, Richard C.; Kune-Karrer, Betty Mac (1992). Metaframeworks: transcending the models of family therapy. The Jossey-Bass.
  • Nichols, Michael P.; Schwartz, Richard C. (2006) [1984]. Family therapy: concepts and methods (7th ed.). Boston, MA: Pearson Education/Allyn & Bacon.
  • Ecker, Bruce; Ticic, Robin; Hulley, Laurel (2012). Unlocking the emotional brain: eliminating symptoms at their roots using memory reconsolidation. New York: Routledge.
  • Sweezy, Martha; Ziskind, Ellen L., eds. (2013). Internal family systems therapy: new dimensions. New York: Routledge.
  • Papernow, Patricia L. (2013). Surviving and thriving in stepfamily relationships: what works and what doesn't. New York: Routledge.
  • Mones, Arthur G. (2014). Transforming troubled children, teens, and their families: an internal family systems model for healing. New York: Routledge.
  • Fisher, Janina (2017). Healing the fragmented selves of trauma survivors: overcoming internal self-alientation. New York: Routledge.
  • Grabowski, Amy Yandel (2017). An internal family systems guide to recovery from eating disorders: healing part by part. New York: Routledge.
  • Spiegel, Lisa (2017). Internal family systems therapy with children. New York: Routledge.
  • Sweezy, Martha; Ziskind, Ellen L., eds. (2017). Innovations and elaborations in internal family systems therapy. New York: Routledge.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Model_systémů_vnitřní_rodiny&oldid=23920854“