Mlynařík dlouhoocasý

Mlynařík dlouhoocasý
	Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	mlynaříkovití (Aegithalidae);
Rod	mlynařík (Aegithalos);
Binomické jméno
	Aegithalos caudatus; (Linnaeus, 1758)
	Mapa s rozšířením jednotlivých poddruhů Mapa s rozšířením jednotlivých poddruhů
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) je malý druh pěvce z čeledi mlynaříkovitých (Aegithalidae).

Taxonomie

Ve střední Evropě se vyskytuje ve dvou poddruzích: mlynařík dlouhoocasý středoevropský (A. c. europaeus), který má nad okem silný tmavý pruh, a mlynařík dlouhoocasý severoevropský (A. c. caudatus), který má hlavu čistě bílou.^[2]

Popis

Délka těla: 13–15 cm
Rozpětí křídel: 16–19 cm
Hmotnost: 6–8 g.

Má zavalité tělo a nápadně dlouhý stupňovitý ocas, který měří 6–10 cm.^[3] Svrchu je převážně černý s vínovým zbarvením na hřbetě, spodinu má bílou, šedou nebo narůžovělou, zobák, oči i končetiny tmavé a ocas taktéž černý s výraznými bílými vnějšími okraji. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně; mladí ptáci mají tmavé opeření po stranách hlavy.

Často se ozývá, nejčastěji vysokým „sri-sri-sri“ nebo „sirr-sirr-sirr“. Zpěv je tichý, nevýrazný.

Rozšíření

Vyskytuje se na rozsáhlém území Eurasie, přičemž východně zasahuje až po Kamčatku. V Evropě zcela chybí pouze na Islandu, v severní části Skandinávie a Skotských ostrovů, na Baleárech, Sardinii a Krétě. Většina populací je stálých, některé severské však na zimu migrují na krátkou vzdálenost.^[4]

Výskyt

Ve střední Evropě žije nejhojněji ve světlých vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s hustým podrostem. Zvláště v zimě se pak často vyskytuje také v parcích a zahradách.

Výskyt v Česku

V České republice hnízdí v počtu 55 000–110 000 párů od nížin po 1400 m n. m.^[2] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.^[5]

Chování

Mimo hnízdní období žije v menších hejnech až o 30 jedincích, obhajujících vlastní potravní teritorium. V zimě spolu ptáci i hřadují schouleni a těsně přitisknuti k sobě, což jim umožňuje větší odolnost vůči nízkým nočním teplotám. Děje se tak nejčastěji v hustých keřích 1–10 m nad zemí. Je velmi čilý a obratně šplhá i po velmi tenkých větvích.

Hnízdění

Pohlavně dospívá již na konci prvního roku života; je monogamní. Hnízdo stavějí oba dospělí ptáci, a to u kmenů nebo ve větvích stromů či keřů, obvykle ve výšce 1,5–6 m. Hnízdo je kompaktní uzavřená kulatá stavba se silnými stěnami, široká průměrně 9–18 cm a vysoká asi 11–25 cm. Boční vletový otvor, který v průměru měří 30 mm, je téměř vždy umístěn v horní části hnízda. Postaveno je zejména z mechů, lišejníků a pavučin, ale často i z jiných měkkých materiálů včetně peří, vlny nebo srsti.^[6]^[7]

V jedné snůšce je 8–12 (vzácně i 5–16) světlých, jemně červenohnědě skvrnitých, 14,2 × 11,1 mm velkých vajec, na nichž sedí samice, které samec přináší potravu. Inkubační doba je 13–14 dní.^[2]^[7]

S krmením mláďat často vypomáhá až 8 jiných dospělých mlynaříků. Mláďata hnízdo opouštějí po 14–18 dnech a dalších až 14 dnů jsou ještě krmena mimo ně.^[3]

Ve volné přírodě se dožívá obvykle 2–3 let.

Potrava

Živí se zejména hmyzem a pavouky, na jaře požírá též mladé pupeny a různé plody, v zimě i semena.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b ^c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 204.
↑ ^a ^b S. Harrap, D. Quinn: Chickadees, Tits, Nuthatches and Treecreepers, Princeton University Press, Princeton/New Jersey 1995. ISBN 0-691-01083-8 (anglicky)
↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 72.
↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-25]. Dostupné online.
↑ C. Harrison, P. Castell, H. Hoerschelmann: Jungvögel, Eier und Nester der Vögel- Europas, Nordafrikas und des Mittleren Ostens, Aula Verlag, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-89104-685-5 (německy)
↑ ^a ^b U. N. Glutz von Blotzheim, K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas (HBV). Band 13/I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae, AULA-Verlag 1993/2001, ISBN 3-923527-00-4 (německy)

Literatura

Hudec, K. a kol. 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/2. Academia Praha.
BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 404.
BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 978-80-7234-292-1. S. 197.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu mlynařík dlouhoocasý na Wikimedia Commons
Galerie mlynařík dlouhoocasý na Wikimedia Commons
Taxon Aegithalos caudatus ve Wikidruzích

[bd1b13aa4fa221cfe6d3575f0ead93a32393c98d-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[Dungel-2] DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 204.

[harrap-3] S. Harrap, D. Quinn: Chickadees, Tits, Nuthatches and Treecreepers, Princeton University Press, Princeton/New Jersey 1995. ISBN 0-691-01083-8 (anglicky)

[dierschke-4] VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 72.

[jpsp-5] Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-25]. Dostupné online.

[Harrison-6] C. Harrison, P. Castell, H. Hoerschelmann: Jungvögel, Eier und Nester der Vögel- Europas, Nordafrikas und des Mittleren Ostens, Aula Verlag, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-89104-685-5 (německy)

[glutz-7] U. N. Glutz von Blotzheim, K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas (HBV). Band 13/I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae, AULA-Verlag 1993/2001, ISBN 3-923527-00-4 (německy)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]