Přeskočit na obsah

Mistrovství Evropy v boxu 1957

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mistrovství Evropy v boxu 1957
MístoPraha
Datum1957
Účast149
PředchozíMistrovství Evropy v boxu 1955
NásledujícíMistrovství Evropy v boxu 1959
Některá data mohou pocházet z datové položky.

XII. (XIV.)[1] mistrovství Evropy v boxu proběhlo na zimním stadiónu Štvanice v Praze, Československo ve dnech 25. května až 2. června 1957. Organizátorem turnaje mistrovství Evropy byla Association Internationale de Boxe Amateur (AIBA).

Informace o turnaji

[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství Evropy bylo zahájeno 25. května v 18:30h na pražském zimním stadiónu prezidentem AIBA Francouzem Émile Grémauxem, předsedou rohovnické sekce Jiřím Beranovským a předsedou organizačního výboru mistrovství Evropy Otakarem Beranem. Účastnilo se ho 149 závodníků z 21 zemí:[2]

Vážení závodníků probíhalo na Státní ústřední škole bytového průmyslu na Žižkově a losování váhových kategorií v hotelu Flora na Vinohradech.[3]

  • PA 24.05.1957 – příjezd zahraničních účastníků a lékařská prohlídka
  • SO 25.05.1957 – dopoledne vážení a losování, od 18:30h slavnostní zahájení, první vyřazovací boje
  • NE 26.05.1957 – 10:00h vyřazovací boje, 16:30h odjezd účastníků na fotbalové utkání Československo-Wales, 19:30h vyřazovací boje
  • PO 27.05.1957 – 15:30h vyřazovací boje, 19:30h vyřazovací boje
  • ÚT 28.05.1957 – 15:30h vyřazovací boje, 19:30h vyřazovací boje
  • ST 29.05.1957 – volný den, prohlídka města, 19:00h vědecké symposium lékařů
  • ČT 30.05.1957 – 15:30h vyřazovací boje, 19:30h vyřazovací boje
  • PA 31.05.1957 – 15:30h první část semifinálových bojů, 19:30h druhá část semifinálových bojů
  • SO 01.06.1957 – 20:30h finálové boje a vyhlášení mistrů Evropy
  • NE 02.06.1957 – 11:00h slavnostní oběd s kulturním programem a rozdílení čestných cen v Národním klubu, večer odjezd zahraničních účastníků
  • PO 03.06.1957 – odjezd zahraničních účastníků[4]

Československá stopa

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Československo na mistrovství Evropy v boxu.

V původní únorové nominaci bylo 36 boxerů.[5] Kritériem k pozvánce na závěrečné soustředění od 29. dubna do 24. května v Soběslavi byl výkon na dubnovém mistrovství republiky v Bratislavě. Na soustředění byli pozváni Zdeněk Petřina (T), František Majdloch, Ján Zachara, Viliam Glasa (T), Walter Ivanuš (H), František Vítovec, Jozef Beleš (Ka), Štefan Marciš, Vladimír Reichel (H), Josef Němec (H) a jako náhradníci Michal Gajdoš (Ka), Karel Gold, Rudolf Kuchta (Kr), Jozef Čajka (Ka), Horymír Netuka. Jako sparingpartneři byli pozváni v první skupině Josef Cvek (H), Mikuláš Kóša (Ka), Jozef Tőre (T), Otakar Vraspír (Ka), Jozef Buka (Kr), Rudolf Straka (T), Jozef Šury (H) a Jiří Suchý, od 12. května je vystřídala druhá skupina Ivan Brix, Rudolf Vařák, ? Lupáč (Kr), Bohumil Němeček st. (H), Michal Jarábek, Roman Jeřábek (Kr), Erich Rock (Kr), Jozef Šatan (Ka) a Zdeněk Cipro (Kr), Oldřich Markovič (T).[6] V závorce je uvedena tréninková skupina, ve která se závodník připravoval – (H) Horák, (T) Torma, (Ka) Kamenický, (Kr) Králíček.[7] Konečná nominace byla stanovena 19. května trenérskou radou a schválena 20. května předsednictvem ústřední sekce.

Soustředění neprobíhalo tradičně podle představ. Boxeři se sjížděli postupně a pomalu. Ještě před příjezdem na soustředění byl z reprezentace vyloučen František Majdloch za výtržnictví v podnapilém stavu – v květnu byl odsouzen k 6 měsíčnímu trestu odnětí svobody.[3] Z rodinných důvodů (narození potomka) se omluvili Ján Zachara, František Vítovec a Štefan Marciš. Pro zranění nepřijeli Karel Gold, Rudolf Vařák, Jiří Suchý a Ivan Brix. Horymír Netuka měl studijní povinnosti. Michal Jarábek na soustředění bez omluvy nedorazil. Olympionik Josef Chovanec již dříve avizoval, že kvůli pracovnímu vytížení se nemůže soustředění účastnit. K nejpilnějším boxerům soustředění patřili Walter Ivanuš, Jozef Beleš a Rudolf Kuchta.[8]

Vedoucí závěrečné přípravy: František Malínský, předseda trenérské rady Eduard Pospíšil, šéftrenér reprezentace: Zdeněk Horák, trenéři (sekundanti): Július Torma, Miloš Králíček, Július Kamenický

Na mistrovství Evropy startovalo za Československo 10 boxerů:[4][9]

náhradníci: Josef Cvek z TJ Jiskra Frýdek-Místek, Jozef Buka z TJ Spartak Praha Sokolovo, Ján Zachara z TJ Spartak Dubnica nad Váhom, Jozef Tőre z TJ Spartak Praha Sokolovo, Bohumil Němeček st. z TJ Slavoj České Budějovice, Otakar Vraspír z TJ Spartak Vsetín, Jozef Šury z VTJ Dukla Kroměříž, Jozef Šatan z TJ Iskra Partizanske, Vladimír Reichel z TJ Spartak Martin, Horymír Netuka z ASD Dukla Praha

Muži Zlato Stříbro Bronz
–51 kg Západní Německo Manfred Homberg (FRG) Rumunsko Mircea Dobrescu (ROU) Wales Peter Davies (WAL) Francie René Libeer (FRA)
–54 kg Sovětský svaz Oleg Grigorijev (URS) Itálie Gianfranco Piovesani (ITA) Západní Německo Peter Goschka (FRG) Skotsko Thomas Morrisey (SCO)
–57 kg Bulharsko Dimitar Velinov (BUL) Itálie Mario Sitri (ITA) Polsko Kazimierz Boczarski (POL) Sovětský svaz Vladimir Safronov (URS)
–60 kg Polsko Kazimierz Paździor (POL) Finsko Olli Mäki (FIN) Západní Německo Horst Herper (FRG) Skotsko John Kidd (SCO)
–63,5 kg Sovětský svaz Vladimir Jengibarjan (URS) Československo Walter Ivanuš (TCH) Jugoslávie Ilija Lukić (YUG) Polsko Zygmunt Milewski (POL)
–67 kg Západní Německo Manfred Graus (FRG) Rakousko Leopold Potesil (AUT) Sovětský svaz Jurij Gromov (URS) Irsko Frederick Tiedt (IRL)
–71 kg Itálie Nino Benvenuti (ITA) Polsko Tadeusz Walasek (POL) Východní Německo Rolf Caroli (GDR) Sovětský svaz Ivan Sobolev (URS)
–75 kg Polsko Zbigniew Pietrzykowski (POL) Jugoslávie Dragoslav Jakovljević (YUG) Západní Německo Karl Schoenberg (FRG) Východní Německo Paul Nickel (GDR)
–81 kg Rumunsko Gheorghe Negrea (ROU) Bulharsko Petar Stankov (BUL) Maďarská lidová republika László Csabajszky (HUN) Československo Zdeněk Cipro (TCH)
+81 kg Sovětský svaz Andrej Abramov (URS) Rumunsko Vasile Mariutan (ROU) Jugoslávie Branislav Davidović (YUG) Československo Josef Němec (TCH)

Medailová bilance

[editovat | editovat zdroj]

V boxu se rozdělilo celkem 10 sad medailí.

Pořadí Stát Muži Celkem
Zlato Stříbro Bronz
1. Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz (URS) 3 0 3 6
2. PolskoPolsko Polsko (POL) 2 1 2 5
3. Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo (FRG) 2 0 3 5
4. ItálieItálie Itálie (ITA) 1 2 0 3
4. RumunskoRumunsko Rumunsko (ROU) 1 2 0 3
6. BulharskoBulharsko Bulharsko (BUL) 1 1 0 2
7. JugoslávieJugoslávie Jugoslávie (YUG) 0 1 2 3
7. ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo (TCH) 0 1 2 3
9. FinskoFinsko Finsko (FIN) 0 1 0 1
9. RakouskoRakousko Rakousko (AUT) 0 1 0 1
11. SkotskoSkotsko Skotsko (SCO) 0 0 2 2
11. Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo (GDR) 0 0 2 2
13. WalesWales Wales (WAL) 0 0 1 1
13. IrskoIrsko Irsko (IRL) 0 0 1 1
13. FrancieFrancie Francie (FRA) 0 0 1 1
13. Maďarská lidová republikaMaďarská lidová republika Maďarská lidová republika (HUN) 0 0 1 1
Celkem 10 10 20 40
  1. Rozdílné dobované číslování bylo dáno tím, že AIBA (dříve FIdeBA) udělovala tituly mistrů Evropy na olympijských hrách 1924 a olympijských hrách 1928.
  2. Československý sport. 1957-5-26, s. 1. ISSN 0323-1224. 
  3. a b Československý sport. 1957-5-26, s. 5. ISSN 0323-1224. 
  4. a b Československý sport. 1957-5-24, s. 3. ISSN 0323-1224. 
  5. Československý sport. 1957-2-8, s. 4. ISSN 0323-1224. 
  6. Československý sport. 1957-4-23, s. 1. ISSN 0323-1224. 
  7. Československý sport. 1957-5-17, s. 4. ISSN 0323-1224. 
  8. Československý sport. 1957-5-19, s. 3. ISSN 0323-1224. 
  9. Československý šport. 1957-5-24, s. 1. ISSN 0411-6224. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]