Přeskočit na obsah

Miroslav Vobořil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bc. Miroslav Vobořil
Narození27. září 1966 (58 let)
Trutnov, Československo
VzděláníVysokoškolské
Alma materUniverzita Hradec Králové
Povoláníhudební skladatel, autor písní, skladatel filmové a scénické hudby
Domovské městoHořice
Děti3
Webwww.miroslav-voboril.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Vobořil (* 27. září 1966, Trutnov) je český skladatel filmové a scénické hudby, aranžér a hudební producent.

Od útlého dětství se učil hře na klavír, vystudoval střední obchodní školu a absolvoval Pedagogickou fakultu UHK v Hradci Králové.

V roce 1990 začal psát scénickou hudbu pro iluzionistu Pavla Kožíška, hudbu pro reklamní spoty a krátké dokumentární filmy. Do roku 1998 pracoval ve státní správě, po odchodu z ní založil firmu a vybudoval nahrávací studio. Byl činným 12 let v zastupitelstvu obce Ostroměř, z toho 8 let místostarostou.[1] Je ženatý, má tři dcery a v současné době žije a tvoří v Hořicích.

Tvoří kompozice pro audiovizuální projekty Ohňové oratorium,[2] Millenium, dále pro videomappingy režisérky Zdeňky Čechové a tematické multimediální projekty Ctností a neřestí na Kuksu pro Řád svatého Huberta.

Premiéroval své skladby Doteky svobody part I, II. v Hradci Králové v roce 2019 v produkci Post Bella za spoluúčasti mezzosopranistky Dagmar Peckové, doprovodu Komorního souboru UHK Hradec Králové a pěveckého sboru.[zdroj⁠?!]

Napsal hudbu k dokumentárním filmům, pro studentskou amatérskou tvorbu a k baletu. Komponuje též znělky, reklamy a jinou hudbu. Experimentuje s žánry jako je rock, pop, jazz, klasická hudba. Realizuje vlastní kompozice, v nichž jde o hledání syntézy stylů, žánrů, barev a nálad hudby. S tím souvisí i aranžérská práce na hudbě k operetě Mamzelle Nitouche (2002), muzikálu Divotvorný hrnec (2012), Tři mušketýři 2018), a také k písním do divadelních her Světáci (2019) a  “Nebe na zemi“ (2019).

Svoji práci zúročil na hudbě do muzikálu podle divadelní hry románu Julese Verna v původní dramatizaci Pavla Kohouta z roku 1961 a inscenační, dramaturgické úpravě s písňovými texty Alexandra Gregara Cesta kolem světa za osmdesát dní (2019).

Vede divadelní orchestry a současně je lídrem hudební formace Servis-Vokap. Pořádá charitativní vánoční chrámové koncerty.[3]

Hudba pro multimediální projekty

[editovat | editovat zdroj]

Kompozice a díla za účasti hudebních osobností

[editovat | editovat zdroj]
  1. město - Ostroměř. komunalnipolitika.cz [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-27. 
  2. a b MATYS, Emanuel. Noviny královedvorské radice. měsíční [online]. Městský úřad Dvůr Králové nad Labem, 2001-01-26 [cit. 2001-01-26]. Dostupné online. 
  3. PECLINOVSKÁ, Veronika. Vánoční chrámové koncerty podpořily speciální třídu. Jičínský deník. 2017-12-28. Dostupné online [cit. 2021-01-10]. 
  4. Multimediální projekt Na křídlech fantazie: Hořice. www.horice.org [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  5. https://neviditelnypes.lidovky.cz/kultura/umeni-premiera-jedinecneho-multimedialniho-dila.A100521_155311_p_kultura_wag. iDNES.cz [online]. 2010-05-22 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  6. Díky video mappingu ožije Betlémská kaple postavou mistra Jana Husa. Radio Prague International [online]. 2014-10-04 [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 
  7. REDAKCE. Hudební skladatel z Ostroměře se podílel na projektu Betlémská odysea. Jičínský deník. 2013-04-02. Dostupné online [cit. 2021-02-16]. 
  8. Tisíciletí nebe a pekla s Miroslavem Vobořilem na Kuksu. Jičínský deník [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  9. Třetí místo v soutěži Živnostník roku v našem kraji obsadil Miroslav Vobořil. Jeho práci můžete vidět například zítra v Praze nebo na Kuksu: Hořice. www.horice.org [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  10. Královédvorská odysea na hudbu Mirka Vobořila: Hořice. www.horice.org [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  11. Cesta ke svobodě: 30 let svobody. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]