Miloš Dokulil (filozof)
| prof. PhDr. Ing. Miloš Dokulil, DrSc. | |
|---|---|
| Rodné jméno | Miloslav Dokulil |
| Narození | 23. července 1928 Brno |
| Úmrtí | 29. listopadu 2024 (ve věku 96 let) |
| Povolání | filozof, religionista, politolog a vysokoškolský učitel |
| Stát |  Česko |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | filozofie, filozofie vědy, filozofie jazyka, politologie a religionistika |
| Manžel(ka) | Anna Chudobová |
| Děti | Silvie Dokulilová |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Miloš Dokulil, vlastním jménem Miloslav Dokulil (23. července 1928 Brno – 29. listopadu 2024), byl český filozof a univerzitní profesor.
Život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1947 absolvoval v rodném Brně reálné gymnázium a odešel do Prahy, kde ho jako studenta zastihl komunistický puč a konec třetí Československé republiky.[1]
V Praze byl nejprve posluchačem Vysoké školy politické a sociální (1947–1951) a zároveň studentem filozofie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1948–1950), později tam na krátce existující Vysoké škole ruského jazyka a literatury absolvoval studium ruštiny a češtiny (1954–1957). Na nově zřízené Vysoké škole ekonomické získal v roce 1956 titul inženýra a v roce 1957 titul doktora filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.[2]
Jeho kandidátská práce (1961) na Filosofickém ústavu ČSAV analyzovala v historickém, též specificky náboženském, a filozofickém kontextu dílo Johna Locka.[1][2] Věnoval se též obhajobě Einsteinovy teorie relativity.[1][2]
Hovořil anglicky, německy, rusky, španělsky a francouzsky.[1] Jako vysokoškolský asistent vyučoval jazyky a byl na rok vyslán na Kubu, shodou okolností právě v kritických letech 1961–1962.[2]
V letech 1956–1964 pracoval již opět v Brně na Vysokém učení technickém a posléze od roku 1964 na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita), kterou však musel z politických důvodů po invazi sovětských vojsk v roce 1969 opustit.[2] Rok byl nezaměstnán a poté působil 19 let na obvodním kulturním a vzdělávacím středisku, přičemž ke konci tohoto období mu bylo po několik let dovoleno působit na částečný úvazek na Ústavu analytické chemie ČSAV,[1][2] kde přeložil do angličtiny významný příspěvek ke studiu izotachoforézy.[1]
Po Sametové revoluci se mohl vrátit na univerzitní půdu. Výzvy studentů po jeho jmenování děkanem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity zůstaly nenaplněny,[1] ale v únoru 1990 byl tamtéž pověřen založením Katedry filozofie a občanské výchovy.[2] V roce 1992 se na Masarykově univerzitě stal profesorem dějin filozofie a sociální filozofie. Opět začal cestovat a přednášet na zahraničních institucích a událostech.[2]
Od roku 1995 až do své smrti v roce 2024 působil na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity, kde vyučoval kurzy politologie, filozofie jazyka a vědy a religionistiky.[3] První kurz informatiky absolvoval už v letech 1959–1960 na VUT.[2]
Zemřel po krátké době zdravotních komplikací 29. listopadu 2024. Pohřben byl 5. prosince 2024 na Ústředním hřbitově v Brně.[4]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Křesťanství v perspektivě 1700letého výročí milánského "ediktu". 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2014. 350 s. ISBN 978-80-263-0588-0.
- Masaryk a náboženství. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 212 s. ISBN 978-80-210-5984-9.
- John Locke: Esej o lidském chápání. 1. vyd. Praha: Oikúmené, 2012. 767 s. Knihovna novověké tradice a současnosti; č. 69. ISBN 978-80-7298-304-9.
- Masarykovské návraty. 1. vyd. Brno: Nadace Universitas Masarykiana + Akademické nakladatelství CERN + Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 2006. 201 s. Heureka, sv. 11. ISBN 80-7204-429-X.
- John Locke: Esej o lidském rozumu, 1984; vyšlo pod jménem jeho manželky
Během působení na brněnské pedagogické fakultě v 60. letech vypracoval čtyři skripta z logiky pro učitele, která se používala celostátně i poté, co byl v roce 1969 z politických důvodů propuštěn.[2][1]
Publikoval také řadu článků a statí v odborných sbornících. K jeho oblíbeným tématům patřila filozofie (zejména Locke a Descartes), politika (střední Evropa vč. česko-slovenských vztahů a odkazu T. G. Masaryka), etika (hodnoty), filozofie vědy (dějiny, trendy, problematika vysvětlení), filozofie mysli (problematika monistických/dualistických vysvětlení), filozofie dějin (analytická a spekulativní) a náboženství (západní a východní tradice).[1] Psal i o ontologii a pedagogice.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i Stručný životopis [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k Slovník českých filosofů [online]. [cit. 2021-06-27]. Kapitola Miloš Dokulil. Dostupné online.
- ↑ DOKULIL, Miloš. Životopis [online]. MU, 2017-08-28 [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZLATUŠKA, Jiří. Odejít může člověk, nikoli jeho odkaz. Navždy nás opustil uznávaný učitel, filosof, přítel a kolega profesor Miloslav Dokulil. Archiv zpráv a událostí [online]. Masarykova univerzita, Fakulta informatiky, 2024-12-03 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Miloš Dokulil na stránkách Masarykovy univerzity (publikace, životopis, výuka apod.)
- Osobní stránky na webu Fakulty informatiky Masarykovy univerzity
- Miloš Dokulil ve Slovníku českých filosofů
- Miloš Dokulil – Výhledy do 21. století (Sisyfos 21.10.2015)
