Milá sedmi loupežníků
| Milá sedmi loupežníků | |
|---|---|
| Autor | Viktor Dyk |
| Původní název | Milá sedmi loupežníků |
| Jazyk | čeština |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milá sedmi loupežníků je lyrickoepická poema (balada) Viktora Dyka vydaná roku 1906 (nakladatelství Kamilla Neumannová) a psaná v letech 1897–1904. Je tvořena převážně dialogy, respektive monology. Oslavuje kult síly a vášně. Je v ní patrný vliv romantismu a anarchismu.
Hudební skladatel Miloš Vacek v roce 1966 podle Milé sedmi loupežníků napsal dramatickou baletní fresku na libreto Vladimíra Vašuta a r. 1973 suitu z baletu pro symfonický orchestr a sólový alt.
Příběh
[editovat | editovat zdroj]Milá loupežníků byla odvážná a nechtěla se vázat, tak odešla k loupežníkům a zavázala se, že bude každého milovat stejně. Přirovnává se ke květu – nechce být „utrhnuta“ (metafora). Pro loupežníky je nadějí, je pro ně důležitá. Když ale zabijí člověka, jejich vztah se začíná měnit. Milá prosí Boha o pomoc (bojí se o loupežníky), ale žije se zločinci (paradox). Zlý farář, který měl pomáhat chudým, nechává loupežníky zabíjet a proto zabijí i jeho. Poutník, který se zatoulal v lese a zamiloval se do milé, je také zabit a milá má výčitky, protože nezabránila vraždě bezbranného člověka. Sblíží se s jedním z loupežníků (snaží se zastavit zabíjení, ale tím porušila přísahu, i když je chtěla změnit). Ostatní ho zabijí. Vlivem toho, že se jí to nepodařilo, milá se cítila vinná a zjistila svoji bezmocnost (smála se vlastní naivitě). Zastavila zabíjení tím, že je udala. Loupežníci jsou odsouzeni k smrti provazem a ona se opět cítí vinná. Příběh končí tím, že se za ně modlila a chodila jim na hroby.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Dílo Milá sedmi loupežníků ve Wikizdrojích- Milá sedmi loupežníků – XIX. zpěv Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine.
- Vydání Milé sedmi loupežníků v katalogu Národní knihovny
- Národní knihovna České republiky v digitální knihovně Kramerius
