Přeskočit na obsah

Micumasa Jonai

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Micumasa Jonai
Jonai na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století
Jonai na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století
Premiér Japonska 
Ve funkci:
16. ledna – 22. července 1940
PanovníkŠówa
PředchůdceNobujuki Abe
NástupceFumimaro Konoe
Ministr námořnictva
Ve funkci:
2. únor 1937 – 30. srpna 1939
PanovníkŠówa
Předseda vládySendžúró Hajaši
Fumimaro Konoe
Kiičiró Hiranuma
PředchůdceOsami Nagano
NástupceZengo Jošida
Ministr námořnictva
Ve funkci:
22. července 1944 – 1. prosince 1945
PanovníkŠówa
Předseda vládyKuniaki Koiso
Kantaró Suzuki
Princ Naruhiko Higašikuni
Kidžúró Šidehara
PředchůdceNaokuni Nomura
Nástupcefunkce zanikla
Stranická příslušnost
Členstvíbezpartijní

Narození2. března 1880
Morioka
Úmrtí20. dubna 1948 (ve věku 68 let)
Morioka
Příčina úmrtízápal plic
ChoťKoma Yonai
PříbuzníRen'ichi Takenaka (zeť)
Alma materKaigun heigakkó
Námořní válečná akademie
Profesepolitik
Náboženstvíšintoismus
OceněníŘád vycházejícího slunce 1. třídy
Řád zlatého luňáka
PodpisMicumasa Jonai, podpis
CommonsMitsumasa Yonai
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Micumasa Jonai je japonské jméno, v němž Jonai je rodové jméno.

Micumasa Jonai (japonsky 米内 光政; 2. března 1880, Morioka prefektura Iwate Japonsko20. dubna 1948, tamtéž)[1] byl admirál Japonského císařského námořnictva, ministr námořnictva a předseda vlády.

Jonai se narodil Morioce v prefektuře Iwate jako první syn ex-samuraje sloužícího klanu Nanbu. Ve 29. ročníku, v roce 1901, absolvoval japonskou císařskou námořní akademii, v pořadí absolventů skončil 68. ze 125 kadetů.[2] Na moři nejprve sloužil na korvetě Kongó, poté na pancéřovém křižníku Tokiwa. Téměř celou rusko-japonskou válku strávil v administrativě, teprve na konci války vyplul znovu na moře na torpédoborci Inazuma a pancéřovém křižníku Iwate.

Po válce působil jako hlavní dělostřelecký důstojník na křižníku Niitaka, bitevní lodi Šikišima a křižníku Tone.[3] Po povýšení na poručíka v prosinci 1912 absolvoval postgraduální studia na námořní válečné akademii a v letech 1915 až 1917 byl přidělen jako námořní atašé do Ruska během vrcholící první světové války. V zámoří byl povýšen, po zhroucení Ruské říše byl povolán zpět do Japonska a později se stal výkonným důstojníkem bitevní lodi Asahi.[3] V prosinci 1920 byl povýšen do hodnosti kapitána, poté v letech 1921 až 1922 sloužil jako námořní atašé v Polsku.

V listopadu 1933 byl pověřen velením námořní základně Sasebo. Odtud vyplula 12. března 1934 torpédovka Tomozuru k nočnímu cvičení. Za bouře se převrátila, což přivedlo k úvahám nad stabilitou japonských válečných lodí. Jako přímý důsledek nehody byly provedeny konstrukční změny mnoha hotových plavidel a pozměněny návrhy na stavbu dalších.

V době, kdy velel v Jokosuce, vypukl v Tokiu pokus o státní převrat. V noci, kdy k pokusu došlo, byl Jonai na návštěvě u své milenky ve čtvrti Šinbaši, jen pár bloků odtud, ale nic netušil, dokud nebyl následujícího rána po návratu na základnu o situaci zpraven.

Ministr námořnictva

[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1937 dosáhl hodnosti admirála a stal se ministrem námořnictva v kabinetu předsedy vlády Sendžúró Hajašiho. Funkci podržel až do srpna 1939, sloužil ve vládách Fumimara Konoe a Kiičiró Hiranumy. Když se stal Nobujuki Abe premiérem, zůstal Jonai členem Nejvyšší válečné rady.

Předseda vlády

[editovat | editovat zdroj]

Ještě jednou se vrátil do funkce ministra námořnictva. V kabinetu vedeném Kuniaki Koisem současně zastával i funkci místopředsedy vlády. V té době Spojenci dobyli Saipan.

Ministrem námořnictva zůstal i ve vládě Kantaró Suzukiho. V posledních týdnech před kapitulací podporoval, proti vojenské opozici, premiéra Suzukiho v jeho snaze o přijetí Postupimské deklarace.

I ve vládách Naruhiko Higašikuniho a Kidžúró Šidehary zastával post ministra námořnictva, v této funkci řídil od srpna 1945 demobilizaci a rozpuštění válečného loďstva.

Většinu života trpěl vysokým krevním tlakem, ale v roce 1948 zemřel v osmašedesáti letech na zápal plic. Pohřben je v rodné Morioce.

Odkazy v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

V životopisném filmu Isoroku z roku 2011 Jonaie ztvárnil Akira Emoto.[4][5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mitsumasa Yonai na anglické Wikipedii.

  1. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-22]. Heslo ЁНА́И МИЦУМА́СА. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-15. (rusky) 
  2. アジア歴史資料センター 404 Error / Page cannot be found. www.jacar.go.jp [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  3. a b Stewart, Admirals of the World, p. 292.
  4. Rengó kantai širei čókan: Jamamoto Isoroku [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  5. Rengô kantai shirei chôkan: Yamamoto Isoroku [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • REICHSCHAUER, Edwin Oldfather; CRAIG, Albert Morton. Dějiny Japonska. Překlad David Labus a Jan Sýkora. 3., doplněné vyd. Praha: NLN, 2009. 476 s. ISBN 978-80-7106-513-5. 
  • The Cambridge history of Japan. Příprava vydání Duus, Peter. Svazek Volume 6. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 1991. 866 s. ISBN 0-521-22357-1. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]