Michal Nanoru
| Michal Nanoru | |
|---|---|
| Rodné jméno | Michal Pospíšil |
| Narození | 1978 |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | novinář, editor, kurátor, grafický designér |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Michal Nanoru, občas stylizováno jako michal nanoru, vlastním jménem Michal Pospíšil (* 1978), je český novinář, editor, kurátor a grafický designér. Vystudoval Institut komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.[1]
Debutoval jako hudební publicista v časopisu Rock & Pop.[2] Vyhledem ke svému subjektivnímu stylu psaní[3] je považován za představitele gonzo žurnalismu,[2][3][4] případně nového žurnalismu.[3] On sám si vymyslel přídomek „Eminem české hudební publicistiky.“[3] Některé jeho hudební recenze měly experimentální formu (např. recenze obsahující jediné slovo či recenze na album skupiny Texas vysázená do tvaru amerického státu Texas).[3]
Dále publikoval například v časopisech Full Moon, A2, Ultramix či Reflex, příspíval též do deníku Mladá fronta DNES. Byl šéfredaktorem časopisů Živel a Hype.[1] Jeho články se objevily i v odborném tisku (Current Musicology, Mediální studia).[1]
Společně s Janou Kománkovou připravoval a moderoval pořad Unzipped na Radiu 1.[1][5] Na Radiu Wave moderoval společně s Pavlem Turkem pořad Megahertz.[1][6] Coby diskžokej působil v uskupení The Models, které kromě něj tvořil ještě Tobiáš Jirous a Radek Brousil.[3] V rozhovoru pro přílohu Salon deníku Právo z roku 2006 označil Nanoru The Models za „fiktivní kapelu.“[3]
Je spoluautorem knih Zde jsou psi (2010) a Prkýnka na maso jsme uřízli (2013).[1] Samostatně pak coby editor připravil knihu Projektil33 (2020) a monografii Masker: Muž podivuhodných tvarů (2023).
V roli kurátora připravil výstavy Only Good Ones: The Snapshot Aesthetic Revisited (2014, Galerie Rudolfinum, Praha), Václav Jirásek: Svět podle Ironyma Koola (2015, Dům umění města Brna, Brno), Taryn Simon: A Soldier Is Taught To Bayonet The Enemy And Not Some Udefined Abstraction (2016, Galerie Rudolfinum, Praha a Albertinum, Drážďany), Jakub Matuška aka Masker: Až křídla vlaštovek vyhladí žulový kvádr z povrchu zemského (2023, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou) a Jakub Matuška aka Masker: A Shocking Experience Behind the Curtain (2024-2025, Galerie Vitrínka a Galerie Bouda, Londýn).
Je jedním ze zakladatelů databáze BigMag - Jiné časopisy v Česku po 1989[1].
Působí v grafickém Studiu Najbrt. Jako grafický designér se podílel například na jednotném vizuálním stylu České filharmonie[7] nebo Masarykovy univerzity.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g NOHEJLOVÁ, Lucie. POP - Michal Nanoru - CZECHDESIGN. www.czechdesign.cz [online]. [cit. 2024-12-29]. Dostupné online.
- ↑ a b NOUZOVÁ, Pavlína. Gonzo žurnalismus – jeho vznik, vývoj a vliv na žurnalistiku. Praha, 2012 [cit. 2024-12-29]. 43 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí práce Beneš Petr. s. 26. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g OVERSTREET, Martina. Michal Nanoru: Dorovnávám!. Právo - Salon. 2006-12-14, s. 1.
- ↑ NYKL, Lumír. Nanoru reloaded. Artalk [online]. 2014-04-04 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Juki; Dancer. Saša Michailidis: "...vidličky pod žebra.". Techno.cz [online]. 2003-10-22 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Nové pořady na Radiu Wave. Radio Wave [online]. 2007-06-26 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Česká filharmonie má nový vizuální styl od Najbrta. MediaGuru.cz [online]. [cit. 2024-12-30]. Dostupné online.
- ↑ FOJTŮ, Martina. Rozhovor se studiem Najbrt: Práce s logem vyžaduje respekt od autorů i uživatelů [online]. 2018-01-23 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online.