Přeskočit na obsah

Michal Josephy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Michal Josephy
Narození20. června 1977 (47 let)
Tábor
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Povoláníspisovatel, antropolog, fotograf, novinář a publicista
TitulPh.D., Mgr., MBA
Rodičekpt. MUDr. Karel Josephy otec
Ivana Josephy matka
PříbuzníDr.jur. Karel Josephy děd
kpt. Anton Josephy prapraděd
pplk. Jaromír Vegr prastrýc
PodpisMichal Josephy – podpis
Webwww.josephy.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michal Josephy, křtěný Michal Karel (* 20. června 1977 Tábor) je český antropolog, cestovatel a dobrodruh, novinář a spisovatel, fotograf a vysokoškolský pedagog.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Michal Josephy se narodil v lékařské rodině, jeho dědeček, Karel Josephy, byl ředitelem c.k.tabákové továrny[1]. K jeho přímým předkům patřil i magistrátní a kriminální rada v Táboře, Anton Josephy[2]. Agnátní vývod přímé linie mužských předků vychází z prastarých mlynářských rodů[3]pocházejících z mlýna Jangelec, pozdějšího rodiště kpt. Rudolfa Poplera. Nestorem rodu je Bernart Yozeff, zakladatel Josefyho mlýna[4], v jehož pískovcovém překladu se nachází nejstarší, pozdně renesanční nápis[5] o založení mlýna v Čechách, který je kulturní památkou České republiky[6]: "Leta bozího 1541 stawyl G.•Bernart•Yozeff”.[7][8]

Profesní dráha

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval magisterský obor Obecná antropologie (Mgr.) s biologickou specializací a zaměřením na etologii, evoluční biologii, evoluční psychologii a etologii člověka, a následně doktorské studium Antropologie (Ph.D.) na FHS UK. K jeho antropologických zájmům však patří i tzv. „antropologie současných světů“ a estetika, vizuální antropologie, antropologie umění, antropologie těla, módy či životního stylu.[9] Ve vybraných oborech své specializace působil jako externí pedagog na společenskovědním modulu FHS UK , na kreativním modulu FHS UK. a v současné době zde působí na Katedře teorie umění a tvorby.[10]

Jeho novinářskou specializací je vědecko – populární a cestopisná žurnalistika.[11] Na bázi populárně – vědní publicistiky dlouhodobě spolupracoval s českou edicí National Geographic[12][13], v němž spolupracoval s Danem Bártou v začátcích jeho odonatologické kariéry v projektu Na vážkách.[14] Vědecko - populární publicistice se věnoval i v rámci Orientace Lidových novin, Psychologie DNES[15] či TV Prima Zoom[16]. Cestopisné reportáže publikoval např. v magazínu Koktejl, Lidé a Země[17], Svět obrazem, Lidové noviny, Travel Service onboard magazine, palubním magazínu MyWings společností ČSA a Smartwings.[18][19] či v Eccentric Clubu.[20] Jako první z českých novinářů publikoval v devadesátých létech reportáž ze Scampie, jednoho z nejnebezpečnějších sídlišť Evropy, které bylo pod správou italské mafie Camorra.[21] Pro geografický magazín Koktejl vedl rozhovory se zajímavými osobnostmi české kulturní scény (Dan Bárta, Michal Horáček apod.) a uskutečnil poslední magazínový rozhovor se Zuzanou Navarovou, Zpět hledím nehledět[22], který však již nebyl in memoriam publikován.[23] K jeho publicistické činnosti se postupem času přidala i lifestylová žurnalistika, které se věnuje např. v lifestylovém magazínu Lidových novin Proč ne?!, magazínu ForMen, Vogue či Elle[24], a regionální historie.[25]

V době studií divadelní antropologie (BcA.) na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze spolupracoval se sociálním ekologem Bohuslavem Blažkem na inovativních pedagogických projektech[26] a na oficiální architektonicko - diskusní platformě diskuse.hrad.cz, která vzešla na popud prezidenta Václava Havla, a zabývala se symbolikou, smyslem a možnostmi otevření Pražského hradu[27] širší veřejnosti.

Společně s historikem a genealogem Václavem Černým, Ph.D. se podílel na výzkumu nejstarších dějin rodu Josefy / Josephy.[8]Tento genealogický a antropologický výzkum v současnosti pokračuje v rámci vědeckého projektu Genetika a příjmení.[28]

S ekonomickým historikem Johnem Komlosem spolupracoval na projektu Jak rostou Češi, v němž jsou uvedeny v souvztah ekonomické a fyzicko - antropologické faktory podílející se na lidském růstu.[29][13] Tematiku těla a městských subkultur dále zpracoval např. v rámci kapitoly v souborné knize Kmeny 0: městské subkultury a nezávislé společenské proudy před rokem 1989, do světa "duševně nemocných" nahlédl v případové studii deprese Jasný případ, kde zúročil svá rozšiřující studia psychoterapie na Pražské psychoterapeutické fakultě Pražské vysoké školy psychosociálních studií, a do "antropologie současných světů" se vydal ve sbírce cestopisně - literárních reportáží Světy mezi světy.

Dlouhodobý zájem o bývalé portugalské kolonie jej přivedl k dlouhodobé spolupráci s organizací UNICEF Mosambik[30], která vyústila např. spolupráci nejen na kalendáři, výročních zprávách[31], na obrazovém podkresu videoklipu Sofrimento mosambické zpěvačky a lokální ambasadorky Dobré vůle Neymy[32], ale i komunikačně vizuální kampaně, která byla postavena na hollywoodském herci a ambasadorovi Dobré vůle, Liamu Neesonovi[33][34] (2011) a Millie Bobby Brownové (2018). S newyorskou centrálou UNICEF spolupracoval na projektech #endviolence a #stopchildmarriage.[35]

Fotograficky se zaměřuje především na žánry street – photography zobrazující každodenní život na veřejném prostoru a na reportážní portrét, v nichž obdržel řadu mezinárodních cen. V dlouhodobém projektu WWWomen[36][37] se zaměřuje na mezikulturní zachycení ženské krásy v jejím přirozeném prostředí.

Cesty

[editovat | editovat zdroj]

Navštívil více než 100 zemí světa a po moři a pevnině procestoval většinu někdejšího portugalského námořního impéria od Brazílie přes Azory, Kapverdy, Gou (stát), Macao, Malakku až po Japonsko, a to včetně portugalských enkláv a architektonických pamětihodností vně tohoto koloniálního systému, jako je např. Írán, Srí Lanka či Thajsko.[38] Vydal se rovněž po stopách prokletého básníka Arthura Rimbauda a po trase Charleville-Mézières - Roche - Egypt doputoval až do etiopského Hararu, kde strávil Rimbaud většinu svého dospělého života již jako obchodník s kávou, dobrodruh a zeměpisný průzkumník.[39] Josephy opakovaně označil Rimbauda za svůj juvenilní vzor, což se odrazilo i v jeho metodě explorativního symbolismu a geografické poezii.[40]

Ocenění a výstavy

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2017 splnil kritéria členství The Travelers' Century Clubu, když navštívil sto zemí světa.[41]

V oboru fotografie oceněn v rámci "nejprestižnější evropské fotografické soutěže" Prix de la Photographie Paris: Gold Prize. Prix de la Photographie Paris 2014, Silver Prize 2013, 2*Bronze Prize, People's Choice Awards 2013, Tokyo Photo Awards (Conflict - Editorial)[42] Bronze Prize 2016 and Silver Prize 2018[43], Finalist at The Henri Award, International Street Photography Awards, StreetFoto Festival, San Francisco, 2017[44] a London Street Photography Festival 2018[45], Photographer of the Year (2012), ATOD Magazine[46], 2. místo v soutěži fotograf blogu IDNES.cz[47], Nominee 2012 v rámci Black Spider Awards a řadou Honorable Mentions (např. IPA 2012, Los Angeles, MIFA, Moscow).[48] Fotografie zastoupeny v soukromých sbírkách v USA a České republice.

Vystavoval např. v rámci doprovodného programu na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary[49], Mezinárodním festivalu street - photography[50] v San Franciscu[51], v Instituto Camoes v Praze[52], na Filozofické fakultě Univerzity Palackého[53], v galerii Na Půdě Filozofické fakultě Ostravské univerzity[54], v galerii Na schodišti Městské knihovny Tábor[55] či v  rámci krátkodobých expozic soutěže Prix de la Photographie Paris v pařížské galerii Espace Dupon a v rámci Tokyo Photo Awards v galerii Owada v Tokiu. V dlouhodobé expozici je jeho velkoformátová fotografie součástí propagace kulturního centra Phare Ponleu Selpak a je umístěna za Archeologickým muzeem v Siem Riepu nedaleko chrámů Angkor Wat.[56]

Další umělecká činnost

[editovat | editovat zdroj]

Michal Josephy je kurátorem táborské galerie Les Deux Anges a pamětních knih c.k. tabákové továrny v Táboře od doby jejího provizorního provozu až do ukončení průmyslové výroby (1874 - 1953), na jejichž základě uspořádal po 70 letech od ukončení činnosti továrny dokumentární výstavu.[57] Je autorem doslovu knihy básní Tali Bachtar rapera a básníka, dvorního textaře skupiny J.A.R, Oty Klempíře.[58] a autorem textu v katalogu k výstavě fotografií Dana Bárty[59] v Rudolfinu. Výstava Imprese zahrnovala 18 autorů současného českého umění a byla zaměřena na fenomén krásy.[60]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • 2013 Kmeny 0 (spoluautor).[61]
  • 2014 Světy mezi světy.[62]
  • 2016 Jasný případ.
  • 2017 Anatomie trendu.
  • 2018 Tabačka z listů pamětnic.
  • 2019 Jako solný sloup (výběr ze sloupků).
  • 2021 Tělo 3.0: exotizované, změněné, zhroucené. (spoluautor).

fotografie:

  • 2012 Facts for Life. UNICEF.
  • 2012 Prix de la Photographie Paris Annual Book[63]
  • 2013 Prix de la Photographie Paris Annual Book[64]
  • 2014 Prix de la Photographie Paris Annual Book
  • 2017 Street Photography. (ed. San Francisco StreetFoto Festival).
  • 2018 Street Photography. (ed. London Street Photography Festival).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Michal Josephy ve světě hledá emočně silné příběhy. Táborský deník. 2016-10-16. Dostupné online [cit. 2016-10-30]. 
  2. ↑ Kaiserlich königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das gemeine Jahr .... [s.l.]: Schönfeld 884 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: lZljAAAAcAAJ. 
  3. ↑ OPPELTOVÁ, Jana. Poklady farních archivů - 9. Zbožná nadání a knihy kolem nich. ikd.bihk.cz [online]. [cit. 2018-01-28]. Děkan Franz X. Josephy. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01. 
  4. ↑ S etnografem na kole poznají mlýny na řece Loučné. Orlický deník. 2014-06-21. Dostupné online [cit. 2017-06-27]. 
  5. ↑ http://web2.knihovna-cr.cz/digit/soupis/soupisvy/normal/0155.jpg[nedostupný zdroj]
  6. ↑ Památkový katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Josifovský mlýn. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2016-10-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b ČERNÝ, Václav. Vysokomýtský rod Josefy : od Bernarda k Františce Josefě / Václav Černý - Bibliografie dějin Českých zemí. Ilustrace Josephy, Michal. portaro.eu [online]. [cit. 2016-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-30. 
  9. ↑ GARCIA, Dawn. ATOD Magazine: A Taste of Dawn [online]. 2015-09-01 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ http://info.blog.idnes.cz/c/393625/Co-se-deje-doma-uz-moc-nechapu-rika-cestovatel-Michal-Josephy.html
  12. ↑ www.national-geographic.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-18. 
  13. ↑ a b http://econhist.userweb.mwn.de/press/mozaika.pdf
  14. ↑ Michal Josephy » Michal Josephy: Antropologie v praxi » Na vážkách s Danem Bártou. www.josephy.cz [online]. [cit. 2018-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-10. 
  15. ↑ http://www.portal.cz/scripts/modules/fulltext/fulltxt.php?langid=1&subcateg=1&sort=rank&search=josephy&x=11&y=1
  16. ↑ Archivovaná kopie. zoom.iprima.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  17. ↑ Archivovaná kopie. www.lideazeme.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  18. ↑ Archivovaná kopie. www.cotmedia.com [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-23. 
  19. ↑ Archivovaná kopie. www.czech-press.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  20. ↑ O podivuhodném přátelství lidí a hyen. www.eccentricclub.cz [online]. [cit. 2019-09-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ AMBROŽOVÁ, Irena. StudentPoint.cz [online]. 2011-02-16 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  22. ↑ Michal Josephy » Michal Josephy: Antropologie v praxi » Zpět hledím nehledět (rozhovor se Zuzanou Navarovou). www.josephy.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  23. ↑ Návštěvní kniha. navarova.wz.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. 
  24. ↑ JOSEPHY, Michael. Černý rolák. Hospodářské noviny [online]. 2013-09-26 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  25. ↑ POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Jak jsme žili v Československu. V pátek představíme fotografie Tábora Na Pajedlí. Táborský deník. 2019-08-16. Dostupné online [cit. 2020-02-04]. 
  26. ↑ Rozhovor s Bohuslavem Blažkem nejen o sociální ekologii | EARCH.. www.earch.cz [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 
  27. ↑ Krajané | Radio Praha. Radio Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-28]. 
  28. ↑ Úvod - Genetika a příjmení. gap.genebaze.cz [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  29. ↑ Michal Josephy » Michal Josephy: Antropologie v praxi » How czech people grow. www.josephy.cz [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-21. 
  30. ↑ http://iforum.cuni.cz/IFORUM-14471.html
  31. ↑ www.unicef.org.mz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-06. 
  32. ↑ https://www.youtube.com/watch?v=6wLOli5sE1g
  33. ↑ Archivovaná kopie. www.unicef.org [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  34. ↑ UNICEF Eastern and Southern Africa - For Children & Youth - New York, 10 October 2014: Nearly one in four adolescent girls experience physical violence [online]. www.unicef.org [cit. 2016-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  35. ↑ Child marriage in Mozambique. www.unicef.org [online]. [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ C.O.T. media - MyWings 2/2017. MyWings. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-05.  Archivováno 5. 8. 2017 na Wayback Machine.
  37. ↑ Michal Josephy » Michal Josephy: Antropologie v praxi » WWWOMEN. www.michaeljosephy.com [online]. [cit. 2016-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. 
  38. ↑ Michal Josephy: Svět portugalských kolonií je jako velký románový příběh. Radio Wave. 2015-05-31. Dostupné online [cit. 2017-12-11]. 
  39. ↑ Michal Josephy » Michal Josephy: Antropologie v praxi » MÁ BOHÉMA. www.josephy.cz [online]. [cit. 2017-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-12. 
  40. ↑ RUDČENKOVÁ, Kateřina. Geografická poezie. Dobrá adresa. 2004, s. 34–40. Dostupné online. 
  41. ↑ World Travel: The Passport to Peace Through Understanding | The Travelers' Century Club. travelerscenturyclub.org [online]. [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Photography competition Winners| TIFA. tokyofotoawards.jp [online]. [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. 
  43. ↑ POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Fotografie dogy dobývá Japonsko. taborsky.denik.cz. 2019-01-15. Dostupné online [cit. 2019-02-20]. 
  44. ↑ StreetFoto San Francisco 2017 International Street Photography Awards Contest Finalists – StreetFoto. streetfoto.org [online]. [cit. 2017-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-06. (anglicky) 
  45. ↑ Single photograph finalists - London. London. Dostupné online [cit. 2018-08-28]. (anglicky) 
  46. ↑ Best of 2012 | ATOD Magazine: A Taste of Dawn. ATOD Magazine: A Taste of Dawn. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-05. (anglicky)  Archivováno 5. 11. 2016 na Wayback Machine.
  47. ↑ Blogery roku jsou František Matějka a Klára Mandausová. iDNES.cz [online]. 2010-12-17 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. 
  48. ↑ http://www.josephy.cz/awards/
  49. ↑ http://kultura.idnes.cz/blogeri-a-ctenari-idnes-cz-vystavuji-sve-fotografie-na-mff-karlovy-vary-1ng-/filmovy-festival-vary.aspx?c=A110630_133444_vytvarneum_jdv
  50. ↑ StreetFoto – StreetFoto San Francisco. An international street photography festival.. streetfoto.org [online]. [cit. 2017-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-03. (anglicky) 
  51. ↑ Streetfoto: International Street Photography Festival - Harvey Milk Photo Center. Harvey Milk Photo Center. 2017-05-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-14. (anglicky)  Archivováno 14. 6. 2017 na Wayback Machine.
  52. ↑ Programa cultural de dezembro de 2015 [online]. Issuu [cit. 2016-01-10]. Dostupné online. 
  53. ↑ Kulturu i reálie portugalsky mluvících zemí právě přibližují Dny lusofonní kultury. www.zurnal.upol.cz [online]. [cit. 2016-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-12. 
  54. ↑ Vycestujte s námi do Mosambiku - OU@live - Živý online magazín Ostravské univerzity. OU@live. 2017-04-28. Dostupné online [cit. 2017-05-14]. 
  55. ↑ Tábor. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2016-10-30]. Dostupné online. 
  56. ↑ Archivovaná kopie. www.josephy.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  57. ↑ ŠATROVÁ, Alena. Tabačka nevyrábí už 70 let, ale žije dodnes. taborsky.denik.cz. 2017-05-29. Dostupné online [cit. 2019-03-08]. 
  58. ↑ http://www.druhemesto.cz/detail.php?id=73
  59. ↑ Archivovaná kopie. www.josephy.cz [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  60. ↑ http://www.galerierudolfinum.cz/cs/exhibition/imprese
  61. ↑ Souborný katalog AV ČR - Nudismus : na nudapláži nebyla nuda / Michal Josephy.. www.lib.cas.cz [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03. 
  62. ↑ Světy mezi světy - Michal Josephy | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2017-06-16]. Dostupné online. 
  63. ↑ Annual PX3 Book No. 08 (2014) - PX3 Book. www.iawardsinc.com [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-08. (anglicky) 
  64. ↑ Annual Px3 Book No. 07 (2013) - PX3 Book. www.iawardsinc.com [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-07. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Josephy&oldid=24183163“