Michal I. Rumunský
Michal I. | |
---|---|
král Rumunů | |
Král Michal I. v roce 2007 | |
Doba vlády | 20. červenec 1927 – 8. červen 1930 (první vláda) 6. září 1940 – 30. prosinec 1947 (druhá vláda) |
Korunovace | 6. září 1940 |
Tituly | rumunský král velkovévoda z Alba Iulia princ Hohenzollernsko-Sigmaringenský |
Narození | 25. října 1921 Sinaia, Rumunsko |
Úmrtí | 5. prosince 2017 (ve věku 96 let) Aubonne, Švýcarsko |
Pohřben | Katedrála v Curtea de Argeș |
Předchůdce | Ferdinand I. Rumunský Karel II. Rumunský (druhá vláda) |
Nástupce | Karel II. Rumunský Nastolení republiky (druhá vláda) |
Manželka | Anna Bourbonsko-Parmská |
Potomci | Markéta Rumunská Elena Rumunská Irina Rumunská Sofie Rumunská Marie Rumunská |
Rod | Hohenzollern-Sigmaringen |
Otec | Karel II. Rumunský |
Matka | Helena Řecká a Dánská |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michal I. Rumunský (rumunsky: Mihai I, 25. října 1921, Sinaia – 5. prosince 2017, Aubonne[1][2]) byl mezi lety 1927–1930 a poté opět během let 1940–1947 čtvrtý a poslední rumunský král z dynastie Hohenzollernů. Po komunistickém převratu v Rumunsku byl Michal I. 30. prosince 1947 donucen abdikovat a následně emigroval do Švýcarska.
Byl nositelem nejvyššího sovětského vyznamenání – Řádu vítězství. V době jeho udělení byl nejmladším nositelem řádu; získal jej jako vrchní velitel rumunské armády za přechod z německé na sovětskou stranu a v letech před svou smrtí byl jeho posledním žijícím nositelem.
Život a vláda
[editovat | editovat zdroj]Princ Michal Rumunský (nebo také princ Michal Hohenzollernský, Michal Hohenzollern-Sigmaringen) se narodil 25. října 1921 na zámku Peleș v Sinaia v Rumunsku korunnímu princi Karlovi a jeho manželce Heleně Řecké a Dánské. Michal (či Michael) je prapravnuk britské královny Viktorie a bratranec královny Alžběty II. ve třetím koleni. Od roku 1925 byl Michal určen jako nástupce krále Ferdinanda I.
Když Michal coby šestiletý chlapec nastoupil na trůn (byť v zastoupení), dostal se na titulní stranu časopisu Time, a byl tak nejmladší žijící osobou, která se objevila na titulní straně tohoto časopisu.
První vláda
[editovat | editovat zdroj]Když 20. července 1927 zemřel král Ferdinand I., nastoupil po něm tehdy šestiletý princ Michal, jelikož jeho otec, budoucí král Karel II., se musel (tehdy ještě ženatý s Helenou Řeckou a Dánskou) dědičného práva zříci kvůli svému záletnictví a poměru s Elenou Lupescu. Za nezletilého krále Michala vládla regentská rada. Michal ovšem nebyl králem dlouho, jelikož se jeho otec samozvaně vrátil v roce 1930 z Francie a byl prohlášen králem. Během své vlády zavedl jeho otec král Karel II. královskou diktaturu.
Druhá vláda
[editovat | editovat zdroj]Král Karel II. ovšem zůstal králem pouze do 6. září 1940, kdy musel abdikovat ve prospěch tehdy devatenáctiletého Michala, a to v důsledku druhé vídeňské arbitráže, kvůli níž ztratilo Rumunsko území Severní Bukoviny, Besarábii, severní Sedmihradsko a Jižní Dobrudžu. V zemi měl ostatně v té době největší vliv maršál Ion Antonescu, který pokračoval ve své vládě nad Rumunskem. Král Michal od té doby svého otce již nikdy neviděl.
V roce 1944 se král Michal, který měl jen minimum pravomocí, rozhodl přiklonit na stranu spojenců a provedl převrat, při kterém nechal uvěznit Iona Antonescu a Rumunsko přešlo na stranu spojenců. Antonescův spojenec Adolf Hitler již před převratem králi nedůvěřoval a byl připraven ho nahradit jeho bratrancem arcivévodou Štěpánem Habsbursko-lotrinským, který žil od roku 1942 v Rumunsku.[3]
Král Michal I. byl posledním monarchou za Železnou oponou, který přišel o trůn. Na konci války krále Michala I. americký prezident Harry S. Truman vyznamenal Řádem záslužné legie a současně byl dekorován sovětským Řádem vítězství z rukou Stalina za odvahu prokázanou během králova převratu.
Od roku 1945, kdy se vlády v Rumunsku za podpory Sovětského svazu pevně ujala Komunistická strana Rumunska, byla jeho úloha i pravomoci pouze formální. I přesto se král od převratu v roce 1944 těšil velké oblibě.
Abdikace a exil
[editovat | editovat zdroj]V listopadu 1947 se vydal do Londýna na svatbu budoucí královny Alžběty II. s princem Filipem, kde se seznámil s bourbonsko-parmskou princeznou Annou. Během pobytu v Londýně mu Winston Churchill nabídl možnost azylu, kterou však Michal odmítl. Komunisté v čele s premiérem Grozou doufali, že se král z Británie nevrátí. Ten se ale vrátil a oznámil, že se s princeznou Annou ožení, což by zvýšilo oblíbenost monarchie v Rumunsku a narušilo přípravy komunistů na změnu režimu. Proto byl 30. prosince 1947 komunistickými jednotkami obklíčen královský palác a král Michal přinucen komunisty v čele s premiérem Petru Grozou a Gheorghiu-Dejem k abdikaci s poznámkou, že jako loutka by Grozovi tolik nevadil, ale Moskva nebude tolerovat za železnou oponou ani formální monarchii. Král sice poukázal na vlastní popularitu v zemi, ale Gheorghe Gheorghiu-Dej odpověděl, že právě proto chtějí, aby sám odešel a nebyl příčinou nepokojů a překážkou pro nastolení socialismu. Také mu připomněli, že palác je obklíčen a telefon odstřižen, a že když abdikaci nepodepíše, bude popraveno tisíc uvězněných studentů.[4] Král se tedy rozhodl podepsat předem připravený abdikační dokument:
„ | My Michal První, král rumunský, zdravíme všechny současníky i generace budoucí! V posledních letech prodělal život rumunského státu hluboké politické, společenské a hospodářské změny, jež přetvořily vztahy mezi složkami vlády. Tyto vztahy nepředstavují současný stav státu, jak je dán ústavou. Instituce monarchie je velkou překážkou nastoupeného vývoje země. Usilovně jsem přemýšlel a s plným souhlasem zodpovědných úřadů na tomto místě abdikuji, jménem svým i svých potomků, na všechny nároky, které jsem si doposud činil jako král Rumunska na rumunský trůn. Opouštím rumunský lid, který si svobodně vybral novou formu státu. V Bukurešti dnes, 30. prosince 1947. | “ |
Po abdikaci byl 3. ledna 1948 donucen opustit Rumunsko a s sebou odvezl i královskou korunu. Již v březnu téhož roku odvolal svou abdikaci s tím, že byla vynucena násilím a je tak neplatná. Na oplátku byl rumunskými úřady zbaven rumunského občanství. Bývalý monarcha žil nějakou dobu v Londýně i se svou manželkou, Annou Bourbonsko-Parmskou, kterou si vzal 10. června 1948 v Athénách. Pár poté žil v italské Florencii, než se v roce 1950 přestěhoval do švýcarského města Lausanne. V exilu se Michal živil jako farmář, pilot a podnikatel.
Návrat do země a rehabilitace
[editovat | editovat zdroj]Po pádu komunistického režimu diktátora Ceaușescua přiletěl Michal na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 na rumunské letiště Otopeni, odkud hodlal pokračovat do královské hrobky v Curtea de Argeș. Po cestě z letiště byl ale zadržen policií a dopraven zpět na letiště a nucen opustit zemi. Podruhé mohl bývalý král navštívit zemi v roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila návštěvu země během velikonočních slavností. Nicméně mu neumožnila pronést řeč z bývalého královského paláce k milionovému davu, který se v Bukurešti shromáždil a tak svoji řeč pronesl z hotelového balkónu. Vysoká popularita bývalého krále natolik vystrašila vládu prezidenta Iona Iliescu, že dvakrát neumožnila králi návrat do země v letech 1994 a 1995. Poté, co se v roce 1996 stal prezidentem Emil Constantinescu, bylo Michalovi vráceno rumunské občanství.
Od té doby žil střídavě v Aubonne ve Švýcarsku a v Rumunsku na zámku Săvârșin nebo přímo v Bukurešti v Alžbětině paláci, který královské rodině k doživotnímu užívání vrátil rumunský parlament. Kromě toho užívá v Rumunsku královská rodina i soukromé rezidence na zámcích Peleș a Pelișor.
V roce 2006 se bývalý král umístil na 25. místě v soutěži 100 největších Rumunů. U příležitosti svých devadesátých narozenin v říjnu 2011 vystoupil před rumunským parlamentem.
Při své návštěvě Kroměříže u příležitosti uctění památky rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování města na konci druhé světové války byl v říjnu 2011 oceněn udělením čestného občanstvím města Kroměříž.[5]
I přes více než 40 let komunistického režimu se král Michal těšil v Rumunsku značné oblibě.[zdroj?!] V průzkumu z roku 2012 se stal osobností s největší důvěrou, daleko před místními politiky a u příležitosti jeho 91. narozenin bylo v říjnu toho roku na jeho počest přejmenováno náměstí v Bukurešti.[6][7] V dalším průzkumu z roku 2013 45 % dotázaných Rumunů uvedlo, že mají o králi dobré či velmi dobré mínění, zatímco opak uvedlo pouze 6,5 % dotázaných. Téměř stejné oblibě se těší královská rodina jako celek.[8]
Závěr života a skon
[editovat | editovat zdroj]V březnu 2016 oznámila královská rada, že se král Michal stahuje ze zdravotních důvodů z veřejného života. Jeho povinnosti na sebe převzala nejstarší dcera Margareta.
Král Michal I. zemřel 5. prosince 2017 ve Švýcarsku ve věku 96 let.
Vzpomínkový koncert
[editovat | editovat zdroj]U příležitosti úmrtí krále Michala I., dne 5. prosince 2017, dirigoval dne 8. prosince 2017 v Sala Rádio Rumunské rozhlasové společnosti v Bukurešti německý dirigent Matthias Manasi společne s Rumunským národním rozhlasovým orchestrem a Akademickým sborem Rumunského rozhlasu vzpomínkový koncert, který byl vysílaný živě po celém světě.[9] Manasi provedl Requiem Gabriela Faurého se sólisty Veronicou Anușcou a Ștefanem Ignatem jakož i skladby Ludwiga van Beethovena, Ernesta Chaussona a Julese Masseneta s rumunským houslistou Alexandru Tomescu jako sólistou.[10][11]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Manželkou krále Michala byla Anna Bourbonsko-Parmská, kterou si vzal 10. června 1948 v Athénách. Z manželství se narodilo pět dcer:
- Margareta (* 26. března 1949) ∞ 1996 Radu Duda (* 1960)
- Helena (* 15. listopadu 1950) ∞
- Irina (* 28. února 1953)
- John Kreuger (* 1945, ∞ 1983–2003)
- John Wesley Walker (* 1945, ∞ 2007)
- Sofie (* 29. října 1957) ∞ 1998–2002 Alain Biarneix
- Maria (* 13. července 1964) ∞ 1995–2003 Casimir Mystkowski
Michal I. byl vnuk řeckého krále Konstantina I., pravnuk německého císaře Fridricha III. a prapravnuk britské královny Viktorie, ruského cara Alexandra II., dánského krále Kristiána IX. a portugalské královny Marie II.
Tituly a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- 25. října 1921 – 4. ledna 1926: Jeho královská Výsost princ Michal Rumunský, princ hohenzollernsko-sigmaringenský
- 4. ledna 1926 – 20. července 1927: Jeho královská Výsost Michal korunní princ rumunský, princ hohenzollernsko-sigmaringenský
- 20. července 1927 – 8. června 1930: Jeho Veličenstvo král Michal I. Rumunský
- 8. června 1930 – 6. září 1940: Jeho královská Výsost Michal, velkovévoda z Alba Iulia, korunní princ rumunský
- 6. září 1940 – 10. května 2011: Jeho Veličenstvo král Michal I. Rumunský, princ hohenzollernsko-sigmaringenský
- 10. května 2011 – 5. prosince 2017: Jeho Veličenstvo král Michal I. Rumunský
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael I of Romania na anglické Wikipedii.
- ↑ Radio Romania International - Romania’s last king Mihai I dies at the age of 96. Radio Romania International [online]. [cit. 2017-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Ve Švýcarsku zemřel rumunský král Michal I.. ceskatelevize.cz [online]. 2017-12-05 [cit. 2017-12-05]. Dostupné online.
- ↑ DEVERE-SUMMERS, Anthony. Válka a evropské královské rody. 1. vyd. Olomouc: Jota, 1998. 226 s. ISBN 80-7217-074-0. Kapitola 26, s. 181.
- ↑ DEVERE-SUMMERS, Anthony. Válka a evropské královské rody. 1. vyd. Olomouc: Jota, 1998. 226 s. ISBN 80-7217-074-0. Kapitola 26, s. 183–185.
- ↑ Zemřel rumunský král Michal, čestný občan města Kroměříže [online]. mesto-kromeriz.cz [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
- ↑ (anglicky) Největší důvěru mezi Rumuny má král Michal. Archivováno 4. 7. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ (anglicky) Bukurešt'ské náměstí bude pojmenováno na počest 91. narozenin krále Michala. Archivováno 26. 10. 2012 na Wayback Machine.
- ↑ (rumunsky) 41 % Rumunů by hlasovalo pro zachování republiky, 27,2 % by si vybralo monarchii – INSCOP
- ↑ VIDU, Noemi. Radio România Cultural - Biografii Matthias Manasi. radioromaniacultural.ro [online]. 2017-12-07 [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ RADIO ROMÂNIA ACTUALITAȚI. Orchestra Națională Radio, concert în memoria Regelui Mihai I al României. romania-actualitati.ro [online]. 2017-12-08 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ RADIO ROMÂNI. Orchestra Naţională Radio, Konzert În memoria Regelui Mihai I al României. https://www.orchestreradio.ro/?p=14056 [online]. 2017-12-08 [cit. 2023-12-10]. [orchestreradio.ro Dostupné online]. (rumunsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal I. Rumunský na Wikimedia Commons
- Vyhnaný rumunský král se usadil zpět ve vlasti (Týden.cz)
- Oficiální rumunská pamětní medaile k 90. narozeninám Michala I.
- Princ Nicolae už králem nebude - i kdyby Rumuni obnovili monarchii. ceskatelevize.cz [online]. 2015-08-11 [cit. 2017-12-05]. Dostupné online.
Předchůdce: Ferdinand I. |
Rumunský král 1927–1930 |
Nástupce: Karel II. |
Předchůdce: Karel II. |
Rumunský král 1940–1947 |
Nástupce: republika |
- Hohenzollernové
- Rumunští králové
- Rumunští princové
- Pretendenti
- Členové Sokola
- Vojevůdci druhé světové války
- Rumunští emigranti a exulanti
- Maltézští rytíři
- Čestní občané města Kroměříže
- Pravoslavní panovníci
- Panovníci, kteří abdikovali
- Narození v roce 1921
- Narození 25. října
- Narození v Prahově
- Úmrtí v roce 2017
- Úmrtí 5. prosince
- Úmrtí v kantonu Vaud
- Zemřelí na leukemii
- Pohřbení v katedrále v Curtea de Argeș
- Osobnosti na rumunských poštovních známkách