Michal Širica

sbor. gen. Michal Širica
sbor. gen. Michal Širica
Narození	1. února 1894; Smrečany; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. července 1970 (ve věku 76 let); Bratislava; Československo
Místo pohřbení	Bratislava, hřbitov Slavičí údolí, sektor VIII
Národnost	slovenská
Povolání	voják
Zaměstnavatel	Československá armáda
Choť	Mária Rizmanová
Děti	Miroslava Kadlecová, Darina Hudobová
Rodiče	Michal Širica, Mária Červeňová
Příbuzní	z dvanácti sourozenců osm zemřelo v dětském věku
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Michal Širica (1. února 1894 Smrečany – 18. července 1970 Bratislava) byl československý legionář a generál slovenské národnosti, účastník Slovenského národního povstání a politický vězeň komunistického režimu.

Život

Před první světovou válkou

Michal Širica se narodil 1. února 1894 ve Smrečanech u Liptovského Mikuláše v početné rodině rolníka Michala Širici a Márie, rozené Červeňové. Vychodil měšťanskou školu, mezi lety 1911 a 1914 studoval na nižší hospodářské škole v Širokém.

První světová válka

Po vypuknutí první světové války byl Michal Širica v září 1914 povolán k 67. pěšímu pluku do Prešova a po absolvování základního výcviku v lednu 1915 odeslán na ruskou frontu, kde 21. března téhož roku u Smolníku padl v hodnosti svobodníka do zajetí. Do srpna 1917 byl držen v zajateckém táboře Krasnoufimsk a pracoval na výstavbě železnice. Dne 6. srpna 1917 se přihlásil do Československých legií, kam byl 20. téhož měsíce přijat. Zúčastnil se Sibiřské anabáze. Mezi červnem a říjnem 1919 absolvoval důstojnickou školu ve Sljuďance, poté působil jako velitel čety. Byl příslušníkem zadního voje kryjícího ústup československých jednotek ze Sibiře a do Československa odplul až s 33. transportem 14. září 1920. Dosáhl hodnosti podporučíka.

Mezi světovými válkami

Po návratu do Československa zůstal Michal Širica v armádní službě a stal se důstojníkem z povolání. Službu započal u pěšího pluku 12 v Komárně, od března 1921 přešel na posádkovém velitelství ve Zvoleně. Mezi květnem a prosincem 1921 působil jako proviantní důstojník v Parkani, poté jako velitel čety a následně velitel kulometné roty u pěšího pluku 44 v Liberci. V dubnu 1927 byl převelen na severovýchodní Slovensko, kde sloužil postupně u třech horských praporů. Od září 1930 byl zařazen k pěšímu pluku 14 v Prešově, kde se vypracoval na zástupce velitele praporu a velitele poddůstojnické školy. Funkce zástupců velitelů praporu zastával i mezi květnem 1931 a zářím 1933 u pěšího pluku 36 v Užhorodě, následně byl ustanoven pobočníkem velitele 22. pěší brigády opět v Prešově. V prosinci 1937 byl převelen k pěšímu pluku 33 v Chebu, který se v únoru 1938 přesunul do slovenské Myjavy. Opět zastával funkce zástupců velitelů praporu v posádkách na jihozápadním Slovensku. V období Všeobecné mobilizace na podzim 1938 zastával post velitele I. praporu svého mateřského pěšího pluku. Dosáhl hodnosti majora.

Druhá světová válka

Po rozbití Československa v březnu 1939 přešel Michal Širica do nově vzniklé slovenské armády a byl ustanoven velitelem 17. divize v Prešově a na této pozici se v druhé polovině března zúčastnil tzv. Malé války proti Maďarům. Mezi dubnem a červnem byl instruktorem u pěšího pluku 2 v Prešově, poté působil na posádkovém velitelství v Žilině jako posádkový velitel a velitel výcvikového střediska. Již v době svého působení v Prešově navázal kontakt s protifašistickým odbojem, jmenovitě s JUDr. Cyrilem Daxnerem a Jánem Lichnerem. Dne 1. listopadu 1939 byl ustanoven velitelem pěšího pluku 6 v Žilině, dne 30. září 1940 pak přednostou Všeobecného úřadu na velitelství divizní oblasti v Trenčíně a 26. června 1941 zástupcem jejího velitele. V únoru 1942 nastoupil turnus jako velitel pěšího pluku 21 Rychlé divize na východní frontě s nasazením v prostoru řeky Don. Po návratu v červenci 1942 opět zastával velitelské funkce v Trenčíně, kde navázal užší styk s pplk. Jánem Golianem. Dne 22. března 1944 byl ustanoven velitelem pěšího pluku 3 ve Zvoleně, v květnu téhož roku se přesunul do Svidníka.

Slovenské národní povstání

Vypuknutí Slovenského národního povstání zastihlo Michala Širicu v době jeho lázeňského pobytu v Korytnici-kúpelích. Okamžitě se dal k dispozici povstaleckému velitelství a 3. září 1944 převzal velení posádky náhradního praporu 6 v Dolném Kubíně, následně pak velení II. taktické skupiny se sídlem v Brezně s úkolem hájit východní přístupy na povstalecké území. Jednotky pod jeho velením provedly úspěšné protiútoky, v polovině října 1944 byl ale v důsledku útoků německé skupiny Wittenmeyer s Brezna ustoupit.

Po pádu povstání se zdravotní stav Michala Širici zhoršil natolik, že musel být hospitalizován v Martinské nemocnici, kde ho ale začátkem ledna 1945 státní bezpečnostní složky vypátraly a uvěznily v Bratislavě. Po osvobození města se v dubnu 1945 přihlásil československému Ministerstvu obrany v Košicích, načež byl ustanoven velitelem východních oblastí Slovenska, tento post zastával až do 14. června 1946.

Po druhé světové válce

Po skončení druhé světové války zastával Michal Širica souběžně s velením východních oblastí Slovenska ještě další souběžné velitelské funkce a postupně byl povyšován až do hodonsti sborového generála. Do 20. září 1950 působil ve funkci Vojenské oblasti 4 v Bratislavě. Poté byl komunistickou mocí odeslán na nucenou dovolenou a po uvalení vykonstruovaného obvinění k 1. únoru 1951 do výslužby. Následně byl zbaven hodnosti a mezi lety 1954 a 1955 uvězněn. Poté pracoval pro turistickou kancelář v půjčovně lodiček v Železné studience a mezi lety 1957 a 1963 v noclehárně na Bratislavském hradě. Rehabilitován byl v roce 1964. Zemřel 18. července 1970 v Bratislavě, kde je i pohřben na hřbitově Slávičie údolie.^[1]

Rodina

Michal Širica se oženil s Márií Rizmanovou, manželům se v roce 1941 narodila dcera Miroslava, provdaná Kadlecová, a v roce 1943 dcera Darina, provdaná Hudobová.

Vyznamenání

1921 Československý válečný kříž 1914–1918
1921 Československá revoluční medaile
1922 Československá medaile Vítězství
1940 Pamětní medaile Za obranu Slovenska v březnu 1939
1940 Medaile Za hrdinství III. stupně
1941 Kříž odboje I. stupně
1942 Medaile Za hrdinství II. stupně
1944 Válečný vítězný kříž III. stupně
1945 Československý válečný kříž 1939
1945 Československá medaile za zásluhy I. stupně
1945 Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
1946 Řád Slovenského národního povstání I. stupně
1947 Řád svatého Olafa II. stupně
1947 Řád rumunské hvězdy IV. třídy
Partyzánský kříž
1948 Řád bratrství a jednoty I. třídy
1948 Československý Řád Bílého lva II. třídy
1948 Řád znovuzrozeného Polska
1969 Řád rudé hvězdy

Odkazy

Literatura

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 284–285.

Reference

↑ Hrob Michala Širici na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa

Externí odkazy

[1] Hrob Michala Širici na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa

[1]