Michal Černigovský
| Michal Černigovský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1185 Kyjev |
| Úmrtí | 20. září 1246 (ve věku 60–61 let) Saraj |
| Pohřben | Transfiguration Cathedral, Chernihiv a Archandělský chrám |
| Potomci | Rostislav Haličský, Marie Michajlovna Černigovská, Roman Michajlovič Černigovský, Eufrozyna Suzdalská, Simeon Michajlovič Černigovský, Jurij Michajlovič Černigovský, Marija Michajlovna Černigovská a NN |
| Otec | Vsevolod IV. Kyjevský |
| Matka | Maria Polská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Michael Černigovský[1] nebo též Michael Vsevolodovič[2] (asi 1185 – 20. září 1246) byl ruský kníže z rodu Rurikovců.[3] Se svým společníkem Fjodorem byli za svou násilnou smrt prohlášeni za svaté mučedníky pro Krista. Byl pradědečkem českého krále Václava II.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Během svého života vládl jako veliký kníže kyjevský (1236–1240, 1240, 1241–1243), perejaslavský (1206), novhorodsko-severský (1219–1226), černigovský (1223–1235, 1242–1246), novgorodský (1225–1226, 1229–1230) a haličský (1235–1236).[2]
Dle archeologických nálezů procházel za jeho období Černihiv obdobím předtím nepoznané prosperity, což naznačuje, že jednou z oblastí, na něž se Michaelova pozornost zaměřovala, byl obchod.[2] Částečně i zájmy v obchodní sféře jej vedly k získání Haliče a Kyjeva, dvou významných center ležících na obchodní cestě mířící z rýnské oblasti a Uher do Černihiva.[2] Vyjednal též obchodní dohody a politická spojenectví s Poláky a Uhry.[2] Snížil daňové zatížení Novgorodu a povolil jeho obyvatelům větší politickou svobodu.[2] Byl posledním autonomním starším knížetem Kyjeva, a to až do chvíle, kdy byl svržen mongolskou armádou.[2]
V době na počátku mongolské invaze byl jedním z nejmocnějších ruských knížat.[2] Byl obviněn, že díky jeho neschopnému vedení se nepodařilo spojit ruská knížata v boji proti mongolským nájezdníkům. Ovšem v daných podmínkách to byl téměř neproveditelný čin.[2]
Smrt a prohlášení za svatého
[editovat | editovat zdroj]Zemřel v Saraji, hlavním městě mongolské Zlaté hordy, spolu s jedním ze svých šlechticů Fjodorem. Protože se zde odmítli zříci křesťanské víry, oba velmoži zde byli vystaveni mučení a nakonec jim byla setnuta hlava.[1] Oba byli z toho důvodu prohlášeni za světce a mučedníky.[2]
| „ | Bátú mu řekl: „Skloň se před vírou našich předků.“ Michail odpověděl: „Jelikož nás Bůh za naše hříchy vydal do vašich rukou, klaníme se ti a ctíme tě. Ale před vírou tvých předků a před tvým rouhačským příkazem se neskloníme.“ Bátú se rozběsnil jako líté zvíře, poručil Michaila zabít a hanebný bezbožník Doman Putivlec to učinil. Spolu s Michailem byl zabit i jeho bojar Fjodor. Zemřeli jako mučedníci a přijali mučednickou korunu od Krista. | “ |
| — Haličsko-volyňský letopis[4] | ||
Později se stali známými jako Černigovští mučedníci nebo též Černigovští divotvůrci.[2]
Potomci
[editovat | editovat zdroj]1. manželství ∞ Maria Romanovna[2]
- Feodula Michajlovna (1212–1250)
- Rostislav Haličský (asi 1225–1262) [3]
- Marie Michajlovna (? – 7./9. prosinec 1271)
- Roman Michajlovič (asi 1218 – po 1288 / po 1305)[3]
- Mstislav Michajlovič (1220–1280)[3]
- Simeon Michajlovič, kníže glukovský a novosilský
- Jurij Michajlovič, kníže toruský a brijanský
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael of Chernigov na anglické Wikipedii.
- ↑ a b THURSTON, Herbert (Editor). Butler’s Lives of the Saints - September. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b c d e f g h i j k l DIMNIK, Martin. The Dynasty of Chernigov - 1146-1246. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b c d Charles Cawley. Russia, Rurikids - Grand Princes of Kiev, Princes of Chernigov, descendants of Sviatoslav II, Grand Prince of Kiev (fourth son of Iaroslav I) [online]. Foundation of Medieval Genealogy, 2009-03-14 [cit. 2009-04-05]. (Medieval Lands). Dostupné online.
- ↑ Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 78.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠVANKMAJER, Milan, a kol. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-658-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal Černigovský na Wikimedia Commons
