Mezzolombardo
| Mezzolombardo | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°12′35″ s. š., 11°5′52″ v. d. |
| Nadmořská výška | 226 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Itálie |
| Provincie | Trentino |
  Mezzolombardo | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 13,9 km² |
| Počet obyvatel | 7 519 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 541,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0461 |
| PSČ | 38017 |
| Označení vozidel | TN |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mezzolombardo je město v Itálii v provincii Trento. Spolu s městy Mezzocorona a San Michele all'Adige patří mezi střediska vinařské oblasti Piana Rotaliana. Nachází se u vstupu do údolí Val di Non a je tak důležitým dopravním bodem na cestě do významných rekreačních středisek italských Východních Alp.
Západní hranici tvoří stěny masivu Paganella, na východě město ohraničuje tok řeky Noce. Na severu hraničí s oblastí chráněného biotopu La Rocchetta, na jihu se ocitá na okraji rezervace La Rupe. Historická část města se nachází na svahu přiléhajícím k masivu Paganella, novější a průmyslové části na rovině Piana Rotaliana.
Nejvyšší bod administrativního celku Mezzolombardo je v Doss della Taia na Monte Fausior ve výšce cca 1357 m, zatímco nejnižší je na nejjižnějším konci na břehu Noce ve výšce 204 m. Nadmořská výška centra města je 226 m n. m.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Místo na soutoku řek u spojení dvou výrazných údolí bylo obýváno již v pravěku. Z četných nálezů jsou nejznámější 6 000 let staré kosterní pozůstatky zvané Nonna di Mezzocorona – babička z Mezzocorony.[2] V římských dobách vzrostl význam oblasti díky těsné blízkosti cesty Via Claudia Augusta. Nálezy z doby starověkého Říma se omezují na mince a spony. Postavení obyvatel v rámci Římské říše popisuje Tabula Clesiana, bronzová deska nalezená v roce 1869 v Cles. V raném středověku se Piana Rotaliana stala svědkem mnoha střetů, stabilnější vlastnictví nastalo až ve 12. století, kdy se oblast stala součástí Tyrolska.
Do poloviny 19. století po výtoku ze soutěsky La Rocchetta obtékala řeka Noce úpatí Monte Mezzocorona a ústila po nejkratší cestě do Adiže. Rovina Piana Rotaliana byla močálovitým místem a osady se vyvíjely na suťových svazích úpatí horských masivů. V případě Mezzolmbarda to byl svah ze suťových slepenců při hoře Monte Fausior.[3] Na tento svah nanášela své sedimenty říčka Rio di Fai della Paganella a vzniklý náplavový kužel představoval vyvýšené místo na svahu. [4]Navíc říčka poskytovala čistou vodu. Proto právě toto místo se stalo základním bodem, odkud se odvíjel vznik osady. Místo přestavovalo zároveň i kontrolní bod nad vstupem do Val di Non, a tak se od roku 1426 stává významným zdrojem příjmů i vykonávání celního práva. Základním zdrojem obživy bylo pěstování obilnin, vína a pastva. Industrializace přišla do obce až s rozvojem pěstování moruší. V roce 1832 byla uvedena do provozu parní přádelna a nastalo prosperující období, které ukončila až Pébrineova choroba moruší koncem 19. století.
V roce 1824 byl v Mezzolombardu zřízen okresní soud, v důsledku čehož se město začalo rozvíjet ve správní centrum v rovině Rotaliana.
-
Inspekce rakouské armády v roce 1918 -
Tramvaj v ulicích Mezzolombardo -
Tramvajová stanice Mezzolombardo -
Pohlednice ze 30. let 20. století
_(BildID_15508460).jpg)
V letech 1849-1852 bylo koryto Noce ze soutěsky La Rocchetta odvedeno směrem k jihu, kde ústilo do řeky Adiže o sedm kilometrů níže. Řeka Noce vytvořila fyzickou i administrativní hranici a v Piana Rotaliana se mezi Adiží a Noce začaly stavět vinice. Po zrušení výroby hedvábí se do oblasti vrátila vinná réva, které se stala hlavním zdrojem prosperity až do současnosti. V roce 1909 byla uvedena do provozu tramvajová trať Trentino – Malé, jejíž koleje procházely městem. Trať představovala přínos pro pohyb pracovních sil. Po první světové válce se město stalo součástí Italského království.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Podnebí
[editovat | editovat zdroj]Piana Rotaliana patří mezi nejslunečnější místa ve Východních Alpách. V průměru je ročně více než 300 dní slunečných. V Mezzolombardu však slunce zapadá za masiv Paganellla po 17. hodině v létě a v zimě již po 13. hodině. Studený vítr z Val di Non proudí většinou slabě. Četnost bouřek a letních lijáků je menší než v horních oblastech Adiže. Třetina ročních srážek spadne na podzim, nejméně v zimě.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Tramvajová trať z roku 1909 byla v roce 1964 rekonstruována do podoby železniční cesty při zachování původního rozchodu 1000 mm. S rozvojem turistických středisek Andalo, Madonna di Campiglio, Tonale a Ponte di Legno prudce narostly nároky na silniční dopravu do Val di Non. Problém vyřešil dvoužilový tunel, který umožňuje objezd města. S délkou 3660 m patří mezi nejdelší tunely Trentina.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Podle sčítání lidu roku 2011 jsou 87,5 % obyvatel Italové, 9,1 % pochází z jiných evropských zemí, 3,4 % z mimoevropských zemí. Většina obyvatel mluví smíšeným dialektem s benátskými a lombardskými vlivy. Úředním jazykem je italština.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Polovina obyvatel odjíždí za prací mimo město. Základním zdrojem pracovních míst je pěstování a výroba vína odrůdy Teroldego. Mezzolombardo je sídlem vinařství Cantina Rotaliana.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kaple svaté Apollonie -
Hrad Castello della Tore -
Kostel narození Jana Křtitele -
Kostel svatého Petra se hřbitovem -
Hlavní hřbitov -
Kostel Neposkvrněného početí -
Průčelí kostela Neposkvrněného početí -
Kaple Panny Marie Pomocné -
Vtok Noce do Piana Rotaliana -
Lávka z města k elektrárně Mezzocorona -
Pohled k městu i do Val di Non přes Noce -
Centro Sportivo Bruno de Varda
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ Rame e Bronzo / Archeologia / Turismo / Comune di Mezzocorona - Comune di Mezzocorona. www.comune.mezzocorona.tn.it [online]. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online.
- ↑ 43 Mezzolombardo. www.isprambiente.gov.it [online]. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online.
- ↑ Albero genealogico Dalfovo. alpha.science.unitn.it [online]. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezzolombardo na Wikimedia Commons
