Metro v Teheránu
Metro v Teheránu | |
---|---|
Logo Teheránského metra | |
Základní informace | |
Stát | Írán |
Město | Teherán |
Délka sítě | 246,8 km |
Počet linek | 7 |
Počet stanic | 128 |
Počet cestujících | 820 milionů (2018) |
Datum otevření | 1999 |
Linky | 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 |
Parametry | |
Rozchod koleje | 1435 mm |
Vozy a zázemí | |
Počet vozů | 1 254 |
Mapa sítě | |
Mapa Teheránského metra | |
Externí odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Metro v Teheránu (persky مترو تهران, Metro-ye Tehrān) je systém šesti linek podzemní dráhy a jedné linky příměstské železnice pod Teheránem, hlavním městem Íránu. Se svými sedmi linkami se jedná o největší a jedno z nejrušnějších meter na středním východě.[1]
Teheránská metro přepraví za den přes 3 miliony pasažérů, v roce 2018 jej použilo 820 milionů lidí. Délka linek k roku 2019 je 229 kilometrů.[2] Po dokončení stavebních prací a dostavbě dalších dvou linek bude celková délka 430 km.
Metro jezdí každý den od pondělí do neděle přibližně od 5:30 do 23:00. Jízdenka stojí 1000 Íránských rijálů, což odpovídá 5,30 Koruny české (k listopadu 2020)[3], bez ohledu na ujetou vzdálenost. Předplacené časové jízdenky stojí mnohem méně. V metru mohou senioři cestovat zdarma. Ve všech teheránských vlacích metra jsou první a polovina druhých vagónů z každého konce vyhrazeny pro ženy. Ženy mohou stále volně jezdit v jiných vozech.[4][5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Prvotní plány na výstavbu metra byly položeny již v 60. letech 20. století. Realizovány ovšem mohly být až od roku 1982, a to kvůli problémům, jako byla Íránská revoluce, nebo Íránsko-Irácká válka.
V roce 1970 bylo vyhlášeno výběrové řízení na výstavbu, které vyhrála francouzská společnost SOFRETU. Ta ještě téhož roku začala připravovat předběžné návrhy. K roku 1976 byly zahájeny geologické průzkumy.
Výstavba metra byla zahájena v roce 1978. Netrvala však moc dlouho, a to s ohledem na Íránskou revoluci v roce 1979/1980. Pokračování se stavba dočkala v roce 1985, pokračovala však velmi pomalu kvůli válce s Irákem, přičemž někdy musely být práce i úplně zastaveny.
První linka, a to s číslem 5, byla otevřena k roku 1999.
Linky
[editovat | editovat zdroj]Linka | Otevřeno | Délka | Stanic | Typ |
---|---|---|---|---|
1 | 2001 | 67,9 km | 32 | Metro |
2 | 2000 | 24,6 km | 22 | Metro |
3 | 2012 | 33,7 km | 24 | Metro |
4 | 2008 | 23,0 km | 22 | Metro |
5 | 1999 | 67,3 km | 12 | Příměstská železnice |
6 | 2019 | 10,0 km | 5 | Metro |
7 | 2017 | 20,3 km | 11 | Metro |
Metro: | 149,1 km | 117 | ||
Celkem: | 246,8 km | 128 | ||
8 | Plánované | 34 (plánováno) | Metro | |
9 | Plánované | 39 (plánováno) | Metro | |
10 | Plánované | 35 (plánováno) | Metro | |
11 | Plánované | 17 (plánováno) | Metro |
Linka 1
[editovat | editovat zdroj]Linka 1, na mapách kreslená červenou barvou, je dlouhá 28,1 km, z čehož vede 14,9 kilometrů pod zemí a 13,2 nad zemí. Na lince je 29 stanic, z toho 22 podzemních.[6][7] V roce 2018 byla denní přepravní kapacita 650 000 lidí. Vlaky se skládají vždy ze sedmi vagonů, které dohromady mají kapacitu 1 300 pasažérů. Maximální rychlost soupravy je 80 km/h, avšak z důvodu zastavení na stanicích vlak jede průměrně 45 km/h.
Linka 2
[editovat | editovat zdroj]Linka 2, na mapě tmavě modře/fialově, byla otevřená v únoru roku 2000.[8] Je dlouhá 26 kilometrů, z toho je 19,6 km pod zemí. Na lince je 22 stanic,[7][9] přičemž Imam Khomeini je přestupní na linku 1.
Linka 3
[editovat | editovat zdroj]Linka 3 vede ze severovýchodu na jihozápad. Spojuje tím jihozápadní čtvrtě Teheránu s jeho severovýchodní částí. Prochází přitom rušnými částmi hlavního města, čímž pomáhá zmírnit dopravní problémy.[10] První část linky (asi 7 kilometrů) byla otevřena v prosinci 2012, následujících 12 km se zprovoznilo k dubnu 2014.[11] Poslední část dlouhá asi 18 km se otevřela 22. září 2015. Tím metro získalo celkovou délku 37 km a svých dohromady 15 stanic.[12][13]
Linka 4
[editovat | editovat zdroj]Linka je 22 kilometrů dlouhá, je na ní 18 stanic a spojuje západní část Teheránu s východní. Tato linka vede přes Ekbatan (západní Teherán) do Kolahdoozu (východní Teherán). V roce 2012 byla zahájena výstavba západního prodloužení linky 4 spojující Ekbatan s náměstím Chaharbagh. Toto rozšíření zahrnovalo 3 stanice. Dodatečná žlutá linka spojuje stanici Bimeh s letištěm Mehrabad. Tato má 2 stanice na terminálu 1 a 2 a terminálu 4 a 6.
Sekce 1 od náměstí Ferdowsi po Darvazeh Shemiran byla otevřena v dubnu 2008. Oddíl 2 z Darvazeh shemiran na náměstí Shohada byl otevřen v únoru 2009. Dne 24. května 2009 byla otevřena sekce 3 z náměstí Ferdowsi na náměstí Enghelab. Dne 23. července 2012 byly slavnostně otevřeny další dvě stanice spojující linku 4 s linkou 5.[14]
V současné době (2020) je na lince 4 v provozu 19 stanic, které jsou na systémových mapách zbarveny žlutě.[10][15]
Linka 5
[editovat | editovat zdroj]Linka 5 je příměstská železniční trať, je na systémových mapách zbarvena zeleně, je 43 kilometrů dlouhá a má 11 stanic.[16][17] Zajíždí do oblasti Karaj s hlavními stanicemi v Karaj a Golshahr. Spojuje se západním koncem linky 2 ve stanici Teherán (Sadeghiyeh) a se západním koncem linky 4 ve stanici metra Eram-e Sabz.
Linka 6
[editovat | editovat zdroj]Šestá linka je na systémových mapách zabarvena růžově; spolu s první částí z náměstí Shohada do Dowlat Abad měří 9 kilometrů a byla otevřena 7. dubna 2019.[18] Po dokončení byla linka 9 kilometrů dlouhá se 3 stanicemi a spojuje jihovýchodní Teherán se severozápadem. Ke konstrukci tunelu se používal stroj pro vrtání tunelů (TBM). TBM používal metodu vyváženého zemního tlaku k bezpečnému průchodu městskými oblastmi bez podstatného osídlení.
Linka 7
[editovat | editovat zdroj]Tato linka, podobně jako linka 6, a na rozdíl od linky 3, vede od severozápadu na jihovýchod a byla postavena pomocí moderních strojů TBM. Jeho první fáze, kompromis 18 kilometrů trati a 7 stanic bylo otevřeno v červnu 2017.[19] V současnosti, v roce 2020, má tato linka 22 kilometrů s deseti stanicemi.
Plány do budoucna
[editovat | editovat zdroj]Linka 8
[editovat | editovat zdroj]Linka 9
[editovat | editovat zdroj]Linka 10
[editovat | editovat zdroj]Linka 10 měřící 43 kilometrů s pětatřiceti stanicemi je plánována podél západovýchodního koridoru od stanice metra Vardavard na západě od Teheránu směrem do oblasti kosarského akvaduktu na východě. Stavba byla zahájena v září 2020.[20]
Linka 11
[editovat | editovat zdroj]Bezpečnost
[editovat | editovat zdroj]Všechny trasy byly vybaveny automatickou ochranou vlaků (ATP), automatickým zastavením vlaku (ATS), centralizovaným řízením dopravy (CTC) a SCADA. Stále více obyvatel používá metro díky rychlejší dopravě během špiček, otevření více stanic a celkovému zlepšení pomocí nových eskalátorů, výtahů a klimatizace ve vlacích.
Dne 18. července 2007 se propadla oblast o ploše dvaceti metrů čtverečních bezprostředně přiléhající ke vchodu do stanice metra Toupkhaneh. Nebyly žádné oběti, ale stanice musela projít mnoha opravami. Dne 15. dubna 2012 se kvůli silnému dešti v Teheránu poškodily bezpečnostní zdi řeky Mianrood a následně vniklo 300 000 metrů krychlových vody do tunelu metra linky 4. Dvě nejbližší stanice byly stále ve výstavbě, takže provozovatelé metra měli dostatek času na evakuaci cestujících z ostatních stanic. Nikdo nezemřel, ale hloubka vody ve stanici Habib-o-llah, nejhlubší stanici na lince 4, byla odhadována na téměř 18 metrů. Znovuotevření zaplavených stanic, které byly dříve v provozu, trvalo téměř dva týdny.[21]
Výzvy
[editovat | editovat zdroj]Teheránské metro zažilo během svého provozu od svého zahájení různé výzvy, nejnovější z nich byla reakce na pandemii covidu-19.
Pandemie covidu-19 v Íránu
[editovat | editovat zdroj]V rámci bezpečnostních protiepidemických opatření proti šíření covidu-19, které v Íránu přibývaly, stanovilo metro v Teheránu podmínky pro vstup do sítě metra na kterékoli stanici. Zodpovídajícím pracovníkům v každé stanici bylo nařízeno zabránit vstupu cestujícím bez roušek a tito cestující si museli roušku opatřit v prodejnách umístěných na každé stanici metra.[22]
Seznam přestupních stanic
[editovat | editovat zdroj]- Darvazeh Shemiran; linky 2 a 4
- Shahid Beheshti; linky 1 a 3
- Darvazeh Dowlat; linky 1 a 4
- Imam Khomeini; linky 1 a 2
- Theatr-e Shahr; linky 3 a 4
- Shademan; linky 2 a 4
- (Tehran) Sadeghiyeh; linky 2 a 5
- Eram-e Sabz; linky 4 a 5
- Shahed – Bagher Shahr; linky 1 a 1
- Shahid Navvab-e Safavi; linky 2 a 7
- Mahdiyeh; linky 3 a 7
- Meydan-e Shohada; linky 4 a 6
- Meydan-e Mohammadiyeh; linky 1 a 7
- Imam Hossein; linky 2 a 6
- Shohada-ye Haftom-e Tir; linky 1 a 6 (v provozu na lince 1, ve výstavbě pro linku 6)
- Meydan-e Vali Asr; linky 3 a 6 (v provozu na lince 3, ve výstavbě pro linku 6)
- Towhid; linky 4 a 7 (v provozu na lince 4, ve výstavbě pro linku 7)
- Daneshgah-e Emam Ali; linky 2 a 3 (v provozu na lince 2, ve výstavbě pro linku 3)
- Daneshgah-e Tarbiat Modares; linky 6 a 7 (ve výstavbě pro linku 6, v provozu na lince 7)
- Shohada-ye Hefdah-e Shahrivar; linky 6 a 7 (ve výstavbě pro linky 6 a 7)
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Linka 3, 2016
-
Eskalátory na stanici Haghani
-
Metro v Teheránu v roce 2018
-
Metro v únoru 2019
-
Výstavba šesté linky, 2019
-
Výstavba metra, 2019
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teheran Metro na anglické Wikipedii.
- ↑ MICHAEL ROHDE. World Metro Database - metrobits.org. mic-ro.com [online]. [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ شهرداری تهران. web.archive.org [online]. 2016-03-18 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-18.
- ↑ Living in Tehran [online]. 2018-04-24 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-30. (anglicky)
- ↑ خانه [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-18. (persky)
- ↑ Press TV. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18. 7. 2015.
- ↑ خط ۱ مترو تهران و توسعه شمالي و جنوبي خط تا كهريزك [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky)
- ↑ a b Stations [online]. [cit. 2015-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-25. (anglicky)
- ↑ SCHWANDL, Robert. Tehran [online]. 2015 [cit. 2015-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-01. (anglicky)
- ↑ خط 2 متروي تهران و توسعه شرقي خط تا پايانه شرق [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky)
- ↑ a b Lines 3 and 4 of Tehran Subway Rapidly Developing. Payvand Iran News. 15. 12. 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18. června 2013. (anglicky) Archivováno 18. 6. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ 12km section of Tehran Metro inaugurated. TehranTimes. 22. 4. 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-17. (anglicky) Archivováno 17. 3. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Rouhani inaugurates Middle East's longest subway line. Real Iran. 22. září 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23. září 2015. (anglicky) Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ خط 3 مترو تهران [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-25. (persky)
- ↑ Two New Subway Stations Opened in West of Tehran [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10. ledna 2015. (anglicky)
- ↑ صفحه نخست [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22. 7. 2015. (anglicky)
- ↑ خط 5 مترو [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky)
- ↑ Final profile Tehran Metro Station Line 5 [online]. Tehran Urban & Suburban Railway Operating Company [cit. 2015-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (anglicky)
- ↑ Tehran Metro Line 6 Opens [online]. 2019-04-07 [cit. 2019-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-08. (anglicky)
- ↑ First parts of Tehran metro Line 7 inaugurated Archivováno 15. 6. 2017 na Wayback Machine. www.tehran.ir Official Tehran's website. Červen 2017
- ↑ Tehran Metro Line 10 construction begins. iranpress.com [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tehran Successful Test in Crisis Management. Tehran official web site [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-15. (anglicky)
- ↑ ورود مسافران بدون ماسک به مترو؛ ممنوع!. خبرگزاری برنا [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (persky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Tehran Metro Guide [online]. 2019-04-11 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- TEHRAN Metro. www.urbanrail.net [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu metro v Teheránu na Wikimedia Commons
- Tehran Metro (official site) Archivováno 27. 5. 2016 na Wayback Machine. (anglicky)
- The Unofficial Homepage of Iranian Railways
- Video Clip of one of the Tehran Metro stations
- Network map (to scale)
- Tehran Metro Application for Android
- Tehran Metro Application for badaOS Archivováno 12. 3. 2012 na Wayback Machine.
- Tehran Metro Map PDF Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (v perštině)
- UrbanRail.Net – popisy všech systémů metra na světě, každý se schematickou mapou zobrazující všechny stanice.