Methylidyntrikobaltnonakarbonyl
| Methylidyntrikobaltnonakarbonyl | |
|---|---|
9.png) Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | methylidyn-tris(trikarbonyl)kobalt |
| Sumární vzorec | C10HCo3O9 |
| Vzhled | růžová pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 15664-75-2 |
| PubChem | 519159 |
| SMILES | [O+]#C[Co-3]12(C#[O+])(C#[O+])[Co-3]3(C#[O+])(C#[O+])(C#[O+])[Co-3]1(C#[O+])(C#[O+])(C#[O+])C23 |
| InChI | InChI=1S/9CO.CH.3Co/c9*1-2;;;;/h;;;;;;;;;1H;;;/q9*+1;;3*-3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 441,91 g/mol |
| Teplota tání | 105 až 107 °C (378 až 380 K) |
| Hustota | 2,01 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Methylidyntrikobaltnonakarbonyl je organická sloučenina se vzorcem HCCo3(CO)9, karbonylový komplex obsahující methylidynový ligand. Jde o růžovou, na vzduchu stálou pevnou látku rozpustnou v některých organických rozpouštědlech a nerozpustnou ve vodě.
Její molekuly mají bodovou grupu symetrie C3v.
Methylidyntrikobaltnonakarbonyl se připravuje reakcí oktakarbonylu dikobaltu s bromoformem. Většina kobaltu se spotřebuje na tvorbu bromidu kobaltnatého. Reakce probíhá podle této rovnice:[1]
- 9 Co2(CO)8 + 4 CHBr3 → 4 HCCo3(CO)9 + 36 CO + 6 CoBr2
Je známo mnoho analogů této sloučeniny, například benzylidynový (C6H5CH2CCo3(CO)9),[1][2] arsinidynový (AsCo3(CO)9) a chlormethylidynový (ClCCo3(CO)9).[3] Některé tyto analogy mohou mít využití při katalýze hydroformylačních reakcí – například v případě sloučenin s acylidynovýmí a arylidynovými funkčními skupinami.[4]
Pomocí rentgenové krystalografie bylo zjištěno, že délky vazeb Co-Co jsou okolo 2,48 pm. Sloučenina má podobnou strukturu jako dodekakarbonyl tetrakobaltu.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Methylidynetricobaltnonacarbonyl na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Mara O. Nestle; John E. Hallgren; Dietmar Seyferth; Peter Dawson; Brian H. Robinson. μ3-Methylidyne and μ3-Benzylidyne-Tris(Tricarbonylcobalt). Inorganic Syntheses. 1980, s. 226–229. doi:10.1002/9780470132517.ch53.
- ↑ Denise M. Johns; Charles A. McAuliffe. Inorganic Chemistry of the Transition Elements. [s.l.]: Royal Society of Chemistry, 2007. ISBN 9781847556462. Kapitola Cobalt –Carbonyls, s. 211–213.
- ↑ BROWN, Alisdair James. Functionalised Transition Metal Clusters of Cobalt and Osmium. Edinburgh, 1995. 137 s. Doktorská práce. Edinburská univerzita. Vedoucí práce Brian Johnson. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dietmar Seyferth; Howard P. Withers. Alkylidynetricobalt nonacarbonyl complexes as hydroformylation catalysts. Inorganic Chemistry. 1983, s. 2931–2936. doi:10.1021/ic00162a033.
- ↑ P. Leung; P. Coppens; R. K. McMullan; T. F. Koetzle. The Structure of Nonacarbonyl-μ3-methylidyne-triangulo-tricobalt. X-ray and Neutron Diffraction Studies. Acta Crystallographica Section B: Structural Science, Crystal Engineering and Materials. 1981, s. 1347–1352. doi:10.1107/S0567740881005906.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Methylidyntrikobaltnonakarbonyl na Wikimedia Commons
