Metakognice
Metakognice
[editovat | editovat zdroj]Metakognice (jednoduše vymezována jako "myšlení o myšlení") se definuje jako znalost poznání, monitorování a řízení kognitivních aktivit. Poprvé metakognici definoval na přelomu 70. a 80. let 20. století John H. Flavell.
Metakognice je multidimenzionální konstrukt, což znamená, že souvisí i s jinými konstrukty (např. s kritickým myšlením, s motivací, s učebními strategiemi, s řešením problémů, s hodnocením osobní zdatnosti a dalšími).[1] Metakognice je někdy ztotožňována i s termínem sebereflexe.[1]
Definice metakognice
[editovat | editovat zdroj]Definic metakognice je více. Metakognicí a její možnou definicí se zabývali také pedagogové Jan Průcha, Eliška Walterová a Jiří Mareš. Ti metakognici definovali následovně: vědomá činnost vedoucí k poznávání svých postupů při poznávání světa a zároveň se jedná o způsobilost člověka plánovat, monitorovat a vyhodnocovat postupy, které využívá při učení a poznávání.
Dále je metakognice vymezována jako určitá tendence monitorovat vlastní porozumění a postup směrem k cíli.
Další možnou definicí je, že metakognice je to, co dokážeme popsat ze škál, subjektivních výpovědí a z observačních protokolů zaměřených na metakognici. Toto vymezení vychází z metodologického hlediska.[1]
Známé je pojetí metakognice jako reflexe vlastního učení a poznání.[2]
Existují dvě základní vlastnosti společné pro tzv. metakognitivní činnosti, a to:
- myslící jedinec si uvědomuje své myšlení a také myšlení ostatních osob,
- myslící jedinec je schopen monitorovat a regulovat své myšlení.[3]
Komponenty metakognice
[editovat | editovat zdroj]Někdy je možné se setkat mimo jiné i s pojmy třídy metakognice, typy metakognice či koncepty metakognice. Existují tři oblasti metakognice, a to metakognitivní znalosti a zkušenosti, metakognitivní přesvědčení a metakognitivní monitorování, řízení a regulování. Každý autor pojmenovává základní komponenty metakognice jinak,[3] avšak převažuje přesvědčení, že základními komponenty jsou metakognitivní znalosti, které odkazují na jedincovu znalost o svých silných a slabých stránkách kognice. Tato znalost se týká i druhých osob. Metakognitivní znalostí se rozumí explicitní obsah dlouhodobé paměti. Metakognitivní znalost reprezentuje paměťovou oblast, která se vztahuje na vlastní znalost myšlení, učení a zpracování. Dalším výrazným komponentem metakognice je metakognitivní řízení, které vyjadřuje schopnost jedince řídit svou kognitivní činnost.[1]
John H. Flavell
[editovat | editovat zdroj]Mezi základní komponenty metakognice patří metakognitivní znalosti a metakognitivní zkušenosti. Metakognitivní znalosti se primárně skládají ze znalostí a přesvědčení, jaké faktory ovlivňují kognitivní činnosti. Ovlivňující faktory jsou tři: jedinec, úloha a strategie. Metakognitivní zkušenosti jsou vědomě zkušenosti, které doprovázejí intelektuální činnosti. Tyto zkušenosti mohou působit na kognitivní cíle a úlohy, na metakognitivní, kognitivní i znalostí činnosti a strategie. Metakognitivní znalosti a zkušenosti se také mohou překrývat.[3]
Gregory Schraw a Rayne S. Dennison
[editovat | editovat zdroj]Schraw a Dennison zařadili mezi dva základní komponenty metakognice: znalosti kognice a regulaci kognice. Tyto dva komponenty se vzájemně silně ovlivňují. Znalosti kognice lze charakterizovat jako uvědomění si učícího jedince, jaké využívá strategie, aby došel k cíli. Regulace kognice zase znamená, že učící se osoba je schopna plánovat, monitorovat a vyhodnocovat vlastní učení.[3]
Robert L. Widner a Hajime Otani
[editovat | editovat zdroj]Widner a Otani také rozlišují dva komponenty metakognice. Stejně jako Flavell definují metakognitivní znalosti a pak přidávají druhou složku metakognice, a to metakognitivní řízení. Metakognitivní znalosti lze charakterizovat jako znalost vlastních kognitivních operací. Metakognitivní řízení umožňuje jedinci monitorovat tyto kognitivní operace.[3]
Peter R. J. Simons
[editovat | editovat zdroj]V roce 1996 Simons rozlišil tři třídy metakognice, ty definoval ve vztahu k výkonu. První třídou je metakognitivní přesvědčení. Dalšími pak metakognitivní znalosti a exekutivní řízení. Metakognitivní přesvědčení jsou ta, která má jedinec o sobě samém a o své kognici (popřípadě kognici ostatních osob). Simons navíc rozděluje metakognitivní přesvědčení do dvou dalších typů: pojetí inteligence a pojetí učení. Metakognitivní znalost je definována jako znalost, kterou má jedinec o své kognici (popřípadě kognici ostatních osob). Exekutivní řízení umožňuje monitorování a řízení probíhajícího kognitivního procesu.[3]
John Nietfeld a Li Cao
[editovat | editovat zdroj]Profesoři Nietfeld a Cao rozlišovali dva komponenty metakognice: metakognitivní znalosti a regulační dovednosti (též nazývané metakognitivní dovednosti).[3]
Hana Krykorková a Martin Chval
[editovat | editovat zdroj]Podle Krykorkové a Chvala tvoří metakognici celkem tři komponenty: metakognitivní znalosti, metakognitivní monitorování a metakognitivní regulování. Díky metakognitivním znalostem probíhá výběr, rozhodnutí a řešení úlohy.[3]
Thomas O. Nelson a Louis Narens
[editovat | editovat zdroj]Jako jediní z výše uvedených se tito autoři nepřiklonili k metakognitivním znalostem, komponenty metakognice specifikovali vzhledem k procesu. Mezi základní komponenty podle nich patří řízení a monitorování.
Výzkum metakognice
[editovat | editovat zdroj]Výzkumným trendem je diferencovat metakognitivní strategie do dvou základních směrů:
- první směr řeší problematiku užití metakognitivních strategií v rámci řešení problémů, sem řadíme matematické úlohy a ostatní vědy budované na exaktním výzkumu (biologie, fyzika, chemie ad.),
- druhý směr řeší otázku metakognitivních strategií užívaných v kontextu gramotnosti, převážně čtení s porozuměním a psaní.
V rámci zkoumání metakognice je kladen důraz nejen na paměť, ale také na porozumění textu, řešení problémů a zdůvodňování.[3]
Metakognice ve vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]Učitel je důležitým subjektem pro rozvoj metakognice. Je to vzdělavatel, který organizuje situace, ve kterých se rozvíjí metakognice.[2]
Ve vzdělávání se uplatňují kognitivní a metakognitivní strategie, které od sebe nelze oddělovat. Metakognitivní strategie jsou procesy sloužící subjektu k reflexi jeho vlastních kognitivních postupů. Je to znalost jedince o svých výkonových procesech, které aktivuje před, během a po daném úkolu. Do určité míry jsou metakognitivní strategie totožné s metakognitivním řízením. Metakognitivní znalosti pak pomáhají s výběrem strategie.[1]
Výzkum metakognice ve vzdělávání je potřeba podřídit věkové kategorii zkoumaných subjektů. Podle stanovených kritérií se rozlišují tři kategorie: preprimární a primární, sekundární, terciární vzdělávání. V současnosti se zdůrazňuje výzkum v terciárním stupni vzdělávání. Často je výzkum metakognice spojován s autoregulací.[3] Metakognice propojuje činění rozhodnutí s pamětí, učení s motivací a kognitivním rozvojem,[1] proto má veliký vliv na vzdělávání. Nejčastějším sběrem dat o metakognici je dotazníkové šetření, rozhovory či sebeposuzovací škály, žáci a studenti skrze ně hodnotí své výkony.[1] Pro předpovídání školní úspěšnosti je metakognice důležitějším faktorem, než samotné rozumové schopnosti.[4] Metakognice má přímý vztah ke kvalitě a výjimečnosti (zejména školního) výkonu.[5]
Z výzkumů vyplývá, že metakognice má velký účinek na kvalitu porozumění. Metakognice představuje významný faktor, který působí na schopnost jedince porozumět čtenému textu. Metakognitivně koncipovaná výuka vede k lepšímu čtení s porozuměním.[1] Dále výzkumníci přišli s výsledky, že učební úkoly musí být úměrně náročné a podnětné, aby studenti přistoupili k užití metakognitivního myšlení. Všechny činnosti studentů spojené s předvídáním, plánováním, monitorováním a evaluací mají tendenci rozvíjet metakognitivní uvažování a také úroveň autoregulovaného učení.[1]
V kontextu české pedagogiky se však ukazuje, že předpoklad přímé aplikace metakognitivních postupů selhává. S tím souvisí i relativní nepřipravenost studentů a učitelů aktivně přijmout nácvik metakognice a dále ji rozvíjet.[6]
Metakognice v psychologii
[editovat | editovat zdroj]Metakognici se věnuje jak psychologie kognitivní, tak i psychologie vývojová. Výzkum metakognice ve vývojové psychologii se zaměřuje na individuální a skupinové rozdíly v rámci různých aspektů metakognitivních znalostí, schopností a strategií. Kognitivní psychologie se spíše orientuje na paměťové procesy doprovázející metakognitivní monitorování a řízení[3].
Kognitivní psychologové Sternberg, Gardner a Perkins rozšířili svou definici inteligence o metakognici, protože se domnívali, že metakognice je důležitou složkou inteligentního chování.[2]
Měření metakognice
[editovat | editovat zdroj]Metody měření metakognice se dělí podle toho, zda daná metoda zaznamenává projevy metakognitivní aktivity přímo v jejich průběhu (tj. zpravidla v době, kdy posuzovaná osoba řeší nějaký kognitivní úkol, který u ní vyvolá aktivaci metakognitivního monitorování a/nebo metakognitivních strategií), nebo zda je zjišťuje s určitým časovým odstupem.[4]
Postupy, při kterých se projevy metakognitivní aktivity zaznamenávají bezprostředně, se označují jako tzv. on-line metody. Pokud nejsou informace o metakognici získávány přímo ve chvíli, kdy jedinec řeší zadaný úkol, jedná se o tzv. off-line metody. Off-line metody spočívají ve zpětném sebeposouzení diagnostikované osoby písemnou (dotazníky, sebeposuzovací škály apod.), nebo ústní (interview) podobou.[4]
On-line metody
[editovat | editovat zdroj]Zásadní metodou je analýza TAP. V anglicky psané literatuře tato zkratka představuje think-aloud protocol analysis. Doslovný krkolomný český překlad je analýza protokolů myšlení nahlas. Posuzovaná osoba je instruována, aby v průběhu řešení úlohy verbalizovala své myšlení, tedy myslela nahlas. Tento slovní projev má být zcela spontánní a má probíhat v co nejmenší míře interakce mezi zkoumaným a experimentátorem či diagnostikem. Verbální projev je nahráván a přepsán do tzv. think-aloud protokolu. Z tohoto protokolu se poté identifikují konkrétní typy metakognických strategií, které posuzovaný užil. Nejjednodušší rozdělení metakognitivních aktivit dělí postupný proces řešení úkolu na orientaci, plánování, vlastní vykonání úkolu, monitorování, hodnocení, vypracování.[4]
Další metodou je analýza postupů zaznamenávaných pomocí počítače. Využívá výpočetní techniku a speciálně vyvinutý či upravený software. Posuzovaná osoba řeší úkol v tomto předem připraveném softwarovém prostředí. To umožňuje kontrolu nad dílčími kroky a informacemi, které mohou posuzovaní využít. Příslušný program zaznamenává, jaké konkrétní aktivity, v jakém čase a v jakém pořadí v průběhu řešení zkoumaný provedl.[4]
Sledování očních pohybů je metoda, při které zkoumaný jedinec sleduje vymezené zorné pole, zatímco jeho oči (případně pouze jedno oko) jsou snímány speciální infračervenou kamerou. Ta zaznamenává, na kterou konkrétní část podnětového pole v daném čase zaměřoval svůj zrak. Při následném zpracování je obvykle podnětové pole rozčleněno na jednotlivé části (tzv. oblasti zájmu, areas of interest, AOI) a data registrovaná prostřednictvím eye-trackingu jsou analyzována ve vztahu k těmto oblastem (např. badatele zajímá pouze ta část obrazovky, v níž se nachází odstavec s důležitým textem, část obsahující ilustraci či graf apod.) Když je oko nehybné o odraz fixované oblasti se odráží do žluté skvrny, nazýváme tento stav fixace. Existuje přes sto různých metrik fixace očí. Významný indikátor metakognitivní aktivity jsou jednak metriky související s počtem a délkou fixací, jednak tranzice (přechody) mezi jednotlivými oblastmi zájmu (tj. situace, kdy je fixace lokalizována v jedné oblasti zájmu a další fixace, která po ní bezprostředně následuje, je lokalizována v oblasti jiné).[4]
Off-line metody
[editovat | editovat zdroj]První off-line metoda měření metakognice využívá dotazníky a posuzovací škály. Vzniklo mnoho takových dotazníkových metod. Jenda z nich je tzv. dotazník metakognitivního uvědomění, který je považován za „tradiční“ mezi těmito dotazníky. Dotazník obsahuje položky zaměřené jak na základní formy metakognice (metakognitivní znalosti), tak na různé procedurální aspekty, které autoři dále člení do několika podkategorií (např. plánování, strategie pro práci s informacemi apod.). Dotazník sestává z 52 položek. Odpověď na každou položku vyjadřuje posuzovaná osoba na grafické, stomilimetrové škále, jejíž levý konec vyjadřuje absolutní souhlas, pravý konec absolutní nesouhlas.[4]
Dalším druhem off-line metody je metakognitivní interview. Jsou to strukturované nebo polostrukturované rozhovory. Jsou časově náročnější na vyhodnocení než dotazníky, ale motivují respondenta k promyšlenějším a hlubším odpovědím. Také je tato metoda vhodnější pro malé děti, které by s dotazníkem nedokázaly pracovat. Konkrétní metoda interview o metakognitivním povědomí se skládá z 8 standardních otázek, zacílených na využívání metakognice v procesu čtení. Posuzovaní odpovídají na každou položku volnou odpovědí, examinátor následně při vyhodnocení přiděluje jednotlivým odpovědím 0, 1 nebo 2 body podle toho, nakolik pokročilou úroveň metakognice podle jeho úsudku odpověď vyjadřuje.[4]
Další metoda, metoda stimulovaného vybavení, se nezakládá na sebe-posouzení jednotlivce a je málo používaným postupem. Spočívá v tom, že zkoumaná osoba až zpětně popisuje postup svého myšlení, zatímco sleduje záznam svého řešení úlohy, při kterém nic nahlas nekomentovala. Tento postup není příliš uplatnitelný při úlohách, které zahrnují například pouze déletrvající učení se ze čteného textu. Na druhou stranu je možné jej využít při zkoumání metakognitivní strategie skupinové práce.[4]
Způsobů, jak klasifikovat metody pro zjišťování metakognice existuje kromě zde uvedených samozřejmě více.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i ŘÍČAN, Jaroslav. Metakognice a metakognitivní strategie jako teoretické a výzkumné konstrukty a jejich využití v moderní pedagogické praxi Specifická čtenářská doména metakognitivní strategie žáků 5. ročníku ZŠ. Most: Hněvín, 2016. ISBN 978-80-86654-39-3.
- ↑ a b c Odborný článek: Inventář znaků rozvojetvorného učení – Sebereflexe, metakognice a autoregulace. clanky.rvp.cz [online]. [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k LOKAJÍČKOVÁ, Veronika. Metakognice – vymezení pojmu a jeho uchopení v kontextu výuky. Pedagogika. 2014, roč. 64, čís. 3, s. 287–306. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i STRAKA, Ondřej. Jak měřit metakognici (nejen) u nadaných dětí [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2021 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Odborné zdroje,Články,Metakognice,Nadané děti. www.nadanedeti.cz [online]. [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
- ↑ KRYKORKOVÁ, Hana; CHVAL, Martin. ROZVOJ METAKOGNICE - CESTA К HODNOTNĚJŠÍMU POZNÁNÍ. Pedagogika [online]. Univerzita Karlova, 2001 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
