Přeskočit na obsah

Medosavka červenohlavá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMedosavka červenohlavá
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkystráčkovití (Meliphagidae)
RodMyzomela
(Vigors & Horsfield, 1827)
Binomické jméno
Myzomela erythrocephala
(Gould, 1840)
Rozšíření medosavky červenohlavé
Rozšíření medosavky červenohlavé
Rozšíření medosavky červenohlavé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medosavka červenohlavá (Myzomela erythrocephala) je druh kystráčkovitého ptáka obývající Austrálii, Indonésii a Papuu Novou Guineu. Poprvé byla popsána anglickým ornitologem Johnem Gouldem roku 1840. Uvádějí se dva poddruhy, které se liší vzhledem i areálem výskytu: nominátní poddruh Myzomela erythrocephala erythrocephala obývá tropické pobřeží severní Austrálie, zatímco poddruh Myzomela erythrocephala infuscata žije na ostrově Nová Guinea a červenou nemá pouze hlavu, nýbrž i záda. Ačkoliv mají tito ptáci velký areál výskytu, nejedná se o příliš početnou populaci. Na druhou stranu, počty medosavek červenohlavých jsou dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) stabilní a proto druhu přísluší status málo dotčený (LC).

S tělem dlouhým okolo 12 cm se jedná o jeden z menších druhů medosavek. Dospělí ptáci mají krátký ocas, dlouhý zobák zakřivený směrem dolů a je u nich výrazný pohlavní dimorfismus: samci mají červenou hlavu, která druhu dala české označení, zatímco samičky jsou převážně hnědé až šedé, tedy i na hlavě. Obývají subtropické až tropické podnebí, především pak mangrovy.

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]
Dospělá samička medosavky červenohlavé
Mladý jedinec

Druh medosavka červenohlavá popsal pod jménem Myzomela erythrocephala v roce 1840 John Gould. Udělal tak na základě exemplářů chycených v zátoce King Sound v západní Austrálii.[2] Rodové jméno Myzomela vzniklo ze starořeckých slov myzo, značící živit se, sát; a meli, tedy med, což odkazuje na to, že tito ptáci se živí sáním nektaru z rostlin. Na stejném principu vzniklo i české označení medosavka. Druhé jméno erythrocephala pochází z řeckých slov erythros, červená, a kephale, hlava. Ve všech anglicky mluvících zemích byl nadále druh známý jako red-headed myzomela, kromě Austrálie, kde se těmto ptákům říkalo red-headed honeyeater.[3]

Uvádí se dva poddruhy: nominátní Myzomela erythrocephala erythrocephala a Myzomela erythrocephala infuscata, který byl popsán Williamem Alexandrem Forbesem roku 1879 díky vzorku odchyceném v Hall Bay na jižní Nové Guineji. Tento pták měl červeně zbarvená i záda a horní partie byly světle hnědé.[4] Až do roku 2008 byla jako poddruh medosavky červenohlavé řazena i medosavka sumbská (Myzomela dammermani).[5]

Medosavka červenohlavá je řazena do rodu Myzomela, kam, mimo jiné, patří i další dva australské druhy: medosavka šarlatová (Myzomela sanguinolenta) z východní Austrálie a medosavka temná (Myzomela obscura), která žije v severní Austrálii. Rod patří do čeledi kystráčkovití a díky studii mitochondriální a jaderné DNA provedené v roce 2004 bylo zjištěno, že nejbližšími příbuznými medosavky červenohlavé jsou medosavky šarlatové a tangarovité (Myzomela cardinalis). V rámci studie ale bylo otestováno pouze pět ze třiceti zástupců rodu.[6] Další genetická studie, provedená roku 2017, ukázala, že medosavka červenohlavá se od medosavky černoprsé (Myzomela vulnerata) oddělila asi před čtyřmi miliony lety, nicméně příbuznost s jinými zástupci rodu zkoumána nebyla.[7] Molekulární analýza z roku 2004 zase prokázala, že blízkými příbuznými kystráčkovitých ptáků jsou střízlíkovcovití, modropláštníkovití a pardalotovití.[8]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Medosavky červenohlavé jsou malí ptáci s kompaktním tělem, krátkým ocasem a vůči tělu poměrně dlouhým zobákem zakřiveným dolů. Jejich tělo měří na délku okolo 12 cm, váží asi 8 g a rozpětí křídel se pohybuje mezi 17 až 19 cm. Je u nich patrný výrazný pohlavní dimorfismus, přičemž samečci jsou trochu větší a především pestřejší.[9]

Dospělí samci nominátního poddruhu mají leskle tmavě červenou hlavu, krk a část zad. Červená na těle ptáků je jasně vymezená a přechází rovnou v jinou barvu. Zbytek horní části těla je v různých odstínech tmavě hnědé, dolní partie bývají světle hnědé až šedavé. Zobák je zbarvený černě až černo-hnědě, koutky černé nebo černé se žlutým nádechem. Okolí očí je černé, duhovka tmavě hnědá. Hlava a krk dospělých samic jsou šedohnědé, pouze s jemným růžovým odstínem na čele a pod zobákem. Zbytek těla bývá zbarvený šedohnědě, přičemž na křídlech je barva výrazně tmavší, než na břiše, kde je naopak světlá. Koutky zobáku mají samičky žluté.[9] Mladí jedinci jsou podobní samičkám, ačkoliv jejich dolní zobák je žlutý.[9] Mladým samečkům se červené opeření na hlavě začne objevovat asi po prvním měsíci života,[10] celkově se ptáci vybarví asi ve třech měsících, kdy již mívají zbarvení jako dospělci.[11]

Poddruh M. e. infuscata je podobný nominátnímu poddruhu, ale s tím rozdílem, že tito ptáci mají červená celá záda, nikoliv jen jejich část. Samci i samice navíc mají tmavší břicho a jsou větší.[10]

Medosavky červenohlavé lze snadno zaměnit s medosavkami šarlatovými, které ale žijí spíše v lesích, než v mangrovech, a jejich společný areál výskytu se překrývá jen na malé části Cape Yorku. Medosavka sumbská se též podobá medosavce červenohlavé, ale s tím rozdílem, že je menší a má tmavší zbarvení většiny těla.

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Nominátní poddruh medosavky červenohlavé obývá tropické pobřeží západní Austrálie, tedy Severního teritoria a Queenslandu. Žije též na nedalekých ostrovech, například na Melvillově ostrově, a na pobřeží Carpentarského zálivu a poloostrova Cape York.[12] Právě někteří ptáci z Cape Yorku mohou mít znaky obou poddruhů.[10] Poddruh M. e. infuscata je rozšířen na západě provincie Papua a na jihu Papuy Nové Guiney.

Ačkoliv má medosavka červenohlavá široký areál rozšíření, nejsou její populace příliš početné. Nejvyšší zaznamenaná koncentrace těchto ptáků na jeden hektar byla 5,5 (zaznamenáno v Palmerston v Severním teritoriu). Tito ptáci nejsou stěhovaví, odlétají pouze na kratší vzdálenosti v rámci nalezení lepšího místa pro hledání potravy.[13] Vyhledávají místa s porosty mangrovů Rhizophora stylosa, Bruguiera parviflora nebo Avicennia marina, které rostou v deltách řek.[12] Tyto stromy poskytují medosavkám jak potravu, tak místo pro hnízdění a možnou ochranu před predátory. Krom mangrovů ale žijí i v bažinatých a otevřených lesích nebo v okolí kokosových farem.[12]

Chování

[editovat | editovat zdroj]

Medosavky červenohlavé žijí většinu života v korunách stromů, kde se krmí na kvítí.[14] Pomocí dlouhého zakřiveného zobáku z květů vybírají nektar, krom toho se ale též živí drobným hmyzem, který sbírají na listech stromů. Jde o různé brouky, vosy, housenky.[15] Nektar vybírají především z mangrovů a v Austrálii jde o hlavní opylovače druhu Bruguiera exaristata.[16] Mimo to se živí i na květech Crotalaria cunninghamii (1 až 3 m vysoká rostlina se zelenožlutými květy) nebo Grevillea refracta (2 až 9 m vysoký keř s červeno-oranžovými nebo žlutými květy).

O sociálním chování medosavek červenohlavých máme jen málo informací: tento druh je poměrně neznámý. Zaznamenávané bývají především v párech nebo v malých skupinkách, jejichž členy bývají i jiné druhy ptáků s podobným stylem života, například medosavky hnědavé (Lichmera indistincta) nebo kruhoočka žlutavá (Zosterops luteus).[13] Tito zvědaví a aktivní ptáci zpívají celý den (jak samičky, tak samečkové), a to především během krmení. Při obraně potravy jsou medosavky červenohlavé agresivní vůči narušitelům, včetně zástupců vlastního druhu.[15]

Hnízdění medosavek červenohlavých nebylo nikdy detailně studováno a proto je k dispozici jen málo informací.[15] Hnízdo si staví na větvích ve výšce mezi 6 až 10 m z listí mangrovových stromů a jiných rostlinných vláken, která pospojují pavučinami. Toto hnízdo je malé, ve tvaru poháru, a samice do něj naklade čistě bílá, matná a oválná vejce s malými červenými skvrnami. Snůška většinou čítá dvě až tři vejce.[17]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-headed myzomela na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Subspecies Myzomela (Myzomela) erythrocephala erythrocephala Gould, 1840 [online]. Australian Government, 2011-08-30 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ GRAY, Jeannie; FRASER, Ian. Australian Bird Names: A Complete Guide. 1. vyd. Collingwood: Csiro Publishing, 2013. 509 s. Dostupné online. ISBN 9780643104716. S. 209. (anglicky) 
  4. ↑ FORBES, William Alexander. A synopsis of the Meliphaginae, genus Myzomela, with descriptions of two new species. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. 1879 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Honeyeaters [online]. IOC World Bird List [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DRISKELL, Amy C.; CHRISTIDIS, Les. Phylogeny and evolution of the Australo-Papuan honeyeaters (Passeriformes, Meliphagidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. Roč. 31, čís. 3, s. 943–960. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. DOI 10.1016/j.ympev.2003.10.017. (anglicky) 
  7. ↑ MARKI, Petter Z.; JØNSSON, Knud A.; IRESTEDT, Martin. Supermatrix phylogeny and biogeography of the Australasian Meliphagides radiation (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. Roč. 107, s. 516–529. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. DOI 10.1016/j.ympev.2016.12.021. (anglicky) 
  8. ↑ BARKER, F. Keith; CIBOIS, Alice; SCHIKLER, Peter. Phylogeny and diversification of the largest avian radiation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2004-07-27, roč. 101, čís. 30, s. 11040–11045. PMID: 15263073. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0401892101. PMID 15263073. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Higgins, str. 1158.
  10. ↑ a b c Higgins, str. 1164.
  11. ↑ LEWIS, Jan. Notes on the moult and biology of the Red-headed Honeyeater (Myzomela erythrocephala) in the west Kimberley, Western Australia. Amytornis: Western Australian Journal of Ornithology. 2010, roč. 2, s. 15–24. Dostupné online. ISSN 1836-3482. (anglicky) 
  12. ↑ a b c Higgins, str. 1159.
  13. ↑ a b NOSKE, RA. Abundance, Zonation and Foraging Ecology of Birds in Mangroves of Darwin Harbour, Northern Territory.. Wildlife Research. 1996-07-01, roč. 23, čís. 4, s. 443–474. Dostupné online [cit. 2017-07-30]. DOI 10.1071/wr9960443. (anglicky) 
  14. ↑ MORCOMBE, Michael K. Field Guide to Australian Birds. 2. vyd. Archerfield: Steve Parish Pub., 2003. 448 s. Dostupné online. ISBN 9781740214179. S. 272. (anglicky) 
  15. ↑ a b c Higgins, str. 1161.
  16. ↑ NOSKE, Richard A. Bruguiera hainesii: Another Bird-Pollinated Mangrove?. Biotropica. 1993, roč. 25, čís. 4, s. 481–483. Dostupné online [cit. 2017-07-30]. DOI 10.2307/2388873. 
  17. ↑ BERULDSEN, Gordon. Australian Birds Their Nests and Eggs. 1. vyd. Kenmore Hills: G. Beruldsen, 2003. 424 s. Dostupné online. ISBN 9780646427980. S. 329. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HIGGINS, Peter; PETER, J. M.; STEELE, W. K. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds: Tyrant-flycatchers to Chats. Melbourne: Oxford University Press, 2001. ISBN 0-19-553071-3. S. 724–740. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Medosavka_červenohlavá&oldid=23814168“