Přeskočit na obsah

Mechanické vlnění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vyvolané vlnění

Mechanické vlnění je děj, při němž se kmitání částic šíří látkovým prostředím.[1] Mechanické vlnění se šíří látkami všech skupenství pomocí sil působících mezi částicemi. Vzniká tak, že výchylka jedné částice z rovnovážné polohy vnější silou se přenese na částici sousední, pak na další a tak vlnění určitou rychlostí postupuje od svého zdroje v řadě bodů, v rovině, nebo v prostoru. Mechanickým vlněním je například zvukové vlnění nebo vlnění na vodní hladině.

Postupné vlnění

[editovat | editovat zdroj]

Postupné vlnění je charakteristické postupnou rychlostí v. Postupné vlnění není spojeno s přenosem hmoty, ale přenáší se jím energie.[2] Důkazem je fakt, že zvuk, jakožto mechanické vlnění, může při vysoké intenzitě poškodit ušní bubínek nebo rozbít sklenici.[3]

Rychlost postupného vlnění v lze vypočítat jako: v = λ · f nebo v = λ / T[2][4]

Rovnice postupné vlny má tvar: ,[5]

kde je frekvence vlnění, vlnová délka, perioda, okamžitá výchylka, amplituda, čas, vzdálenost uvažovaného bodu od zdroje vlnění, rychlost postupné vlny, fázová (též úhlová) rychlost. Frekvenci, periodu a amplitudu přebírá mechanické vlnění od svého zdroje - kmitání.[6]

Postupné příčné vlnění

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Příčné vlnění.

Body látkového prostředí kmitají kolmo na směr šíření vlny. Příkladem postupného vlnění příčného je vlnění na vodní hladině po dopadu kamene. Vlnění se šíří od tohoto zdroje v kruhových rovinných vlnoplochách ve tvaru vrch – důl.

Postupné podélné vlnění

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Podélné vlnění.

Body látkového prostředí kmitají podélně na směr šíření vlny. Dochází k postupnému zhušťování a zřeďování prostředí. Příkladem postupného vlnění podélného je zvuk.

Stojaté vlnění

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Stojaté vlnění.
Stojaté příčné vlnění. Uzly jsou vyznačeny červeně.

Skládáním (interferencí) dvou proti sobě jdoucích postupných vlnění stejných parametrů vzniká stojaté vlnění, které je v řadě bodů (představovaných například napjatou strunou) charakterizováno body se stále stejnou výchylkou. Body s trvale největší výchylkou se nazývají kmitny, body s trvale nulovou výchylkou se nazývají uzly. Stojaté vlnění pružných těles se nazývá chvění a je nejčastějším zdrojem zvuku a fyzikálním základem hudebních nástrojů.[7] Stojaté vlnění není spojeno s přenosem ani hmoty ani energie.

Stojaté vlnění na plošném útvaru (desce) se nazývá chvění. Při posypání desky sypkým materiálem a rozechvění, vzniknou na desce charakteristické obrazce, tzv. Chladniho obrazce. V místech, kde se po rozechvění soustředí sypký materiál jsou uzly vlnění.[8]

Šíření vlnění

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Vlnoplocha.

Vlnění se šíří v tzv. vlnoplochách - množinách bodů se stejnou fází. Je-li prostředí izotropní jsou vlnoplochami soustředné kružnice. Platí Huygensův princip[4] - každá vlnoplocha se stává zdrojem nekonečně mnoha elementárních vlnění, jejichž interferencí vzniká další vlnoplocha. Huygensův princip vysvětluje ohyb vlnění(difrakci), kdy vlnění je schopno projít malým otvorem v překážce a rozšířit se za ní. Směr šíření postupného vlnění udává paprsek, což je přímka kolmá na vlnoplochu.[9]

Rychlost šíření vlnění závisí na druhu látkového prostředí. Jelikož souvisí se vazebnými silami mezi částicemi ,je proto nejvyšší v látkách pevných (např. v oceli 5000 m/s), o něco nižší v látkách kapalných (ve vodě 1500 m/s), nejpomaleji se vlnění šíří v plynech.[4]

Rychlost zvuku ve vzduchu je závislá na teplotě podle vztahu kde je teplota ve °C.[10][4]

  1. Odmaturuj z fyziky, DIDAKTIS 2004, ISBN 80-86285-39-1,kapitola Mechanické vlnění, strany 97-103
  2. a b REICHL, Jaroslav; VŠETIČKA, Martin. Encyklopedie fyziky. fyzika.jreichl.com [online]. 2006 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  3. Co všechno dokáže zvuk. Doopravdy s ním můžeme rozbít i sklenici? [online]. 2016-08-25 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  4. a b c d Šíření akustického vlnění – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  5. REICHL, Jaroslav; VŠETIČKA, Martin. Encyklopedie fyziky. fyzika.jreichl.com [online]. 2006 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  6. Mechanické kmitání a vlnění | Webová sbírka řešených příkladů z fyziky pro základní a střední školy. sbirkaprikladu.gym-karvina.cz [online]. [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  7. Fyzika 007 - Stojaté vlnění. www.fyzika007.cz [online]. [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  8. Edutorium: Chladniho obrazce | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  9. KRYNICKÝ, Martin. Huygensův princip, odraz vlnění [PDF online]. [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 
  10. Rychlost zvuku v pevných látkách - fyzikální tabulky rychlosti zvuku. www.converter.cz [online]. [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]