Maximos III. Mazloum
| Jeho Blaženost Maximos Mazloum | |
|---|---|
| Patriarcha Antiochie a veškerého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma | |
 | |
| Církev | melkitská řeckokatolická |
| Arcidiecéze | Antiochijský melchitský patriarchát |
| Zvolení | 5. dubna 1833 |
| Předchůdce | Ignatius V. Qattan |
| Nástupce | Clement Bahouth |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 15. duben 1806 |
| Biskupské svěcení | 6. srpen 1810 světitel Agapius II. Matar 1. spolusvětitel Athanasius V. Matar 2. spolusvětitel Theodosius Habib |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Michel Mazloum |
| Země |  Sýrie |
| Datum narození | 1779 |
| Místo narození | Aleppo |
| Datum úmrtí | 23. srpna 1855 |
| Místo úmrtí | Alexandrie |
| Národnost | syrská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maximos III. Mazloum (obč. Michel Mazloum; * 1779, Aleppo - 23. srpna 1855, Alexandrie) byl melchitský řeckokatolický patriarcha Antiochie a celého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma.
Život
[editovat | editovat zdroj]Po kněžském svěcení v roce 1806 byl pod vlivem svého světitele Germana Adama, zastánce jansenistických názoru Scipiona Ricciho. Po jeho smrti v roce 1809 klérus v Aleppu na příkaz patriarchy Agapia přijal prohlášení v duchu popření jansenismu, a došlo k volbě archieparchy v Aleppu. Klérus byl stále rozdělen, ale patriarcha Agapius prosadil volbu Michela Mazlouma, kterého také konsekroval na archieparchu. Ten přijal jméno Maximos. Nebylo mu však umožněno vstouoit do Aleppa a žil v Ain Traz, kde vedl nový patriarchální seminář. Dvakrát podal demisi (1811 a 1813, nikdy nebyla přijata. Odešel proto do Říma, kde Kongregace pro šíření víry zrušila jeho volbu jako neplatnou. Mazloum se stal titulárním biskupem abydským, později arcibiskupem myrským. Cestoval po Evropě, pobýval i ve Vídni, nakonec v Marseille, kde nechal postavil kostel sv. Mikuláše pro řecké katolíky. Roku 1821 se navrátil do Říma, kde zůstal deset let, věnoval se překladům teologických děl do arabštiny a studiu teologie, takže se stal jedním z nejvzdělanějších melchitů své doby. Až v roce 1831 byl znovu poslán do Sýrie, aby obnovil seminář v Ain Traz.
Melchitským patriarchou
[editovat | editovat zdroj]Po smrti patriarchy Ignáce V. jej synod dne 5. dubna 1833 zvolil většinou hlasů za patriarchu. Volbu potvrdil Svatý Stolec v roce 1836, roku 1837 jej otomanská vláda potvrdila za nejvyššího představitele melchitského milétu. Roku 1838 mu papež Řehoř XVI. udělil jako privilegium čestný titul "patriarcha Antiochie a celého Orientu, Alexandrie a Jeruzaléma". Během své patriarchální vlády zorganizoval dva reformní synody, roku 1835 v Damašku a roku 1849 v Jeruzalémě. Byl zřejmě prvním melchitským patriachou, který zřejmě v roce 1847 přijal záštitu nad Řádem svatého Lazara Jeruzalémského.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximos III. Mazloum na Wikimedia Commons
a bibliografie ==
- Andrej Škoviera: Historie melchitské řeckokatolické církve
- Jean-Pierre Valognes, Vie et mort des Chrétiens d'Orient, Fayard, Paris, 1994 (ISBN 2213030642).
- (francouzsky) A. d'Avril, Les Grecs Melkites. Etude historique, in Revue de l'Orient Chrétien, III (1898), pp. 20–28
- (francouzsky) Cyrille Charon, L'Eglise grecque melchite catholique. Chapitre IX - Maximos III Mazloum avant son patriarcat (1779-1833), in Echos d'Orient VI (1903), pp. 298-307 e pp. 379-386
- (francouzsky) Cyrille Charon, L'Eglise grecque melchite catholique. Chapitre IX - Maximos III Mazloum avant son patriarcat (1779-1833), in Echos d'Orient VII (1904), pp. 21-26
- (francouzsky) Cyrille Charon, La fin du patriarcat de Maximos III Mazloum (1851-1855), in Echos d'Orient X (1907), pp. 277-285 e pp. 329-336
- (anglicky) Catholic hierarchy
