Matvěj Matvějevič Gedenštrom
| Matvěj Matvějevič Gedenštrom | |
|---|---|
| Narození | 1780 Riga |
| Úmrtí | 20. září 1845 (ve věku 64–65 let) Tomsk |
| Alma mater | Imperátorská dorpatská univerzita |
| Povolání | objevitel, spisovatel a biolog |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Matvěj Matvějevič Gedenštrom (kolem roku 1780 – 20. září 1845 Tomsk) byl ruský polární badatel a objevitel.[1]
Polární výpravy
[editovat | editovat zdroj]Ruští lovci a obchodníci objevili během svých výprav, které pořádali v závěru 18. století, první dva z Novosibiřských ostrovů, a sice ostrov Kotělnyj a Faddějevskij. Na přelomu 18. a 19. století, roku 1800, vyrazil polárník Jakov Sannikov na pouť z asijské pevniny na Sloupový ostrov a následně o pět let později (1805) na Faddějův ostrov.[1]
Cesty Jakova Sannikova
[editovat | editovat zdroj]Když hrabě Rumjancev vysílal Matvěje Matvějeviče Gedenštroma na výpravu s úkolem probádat polární moře a nalézt případná nová území, zařadil Gedenštrom do své družiny i Sannikova. Sannikov během zimy na přelomu let 1808 a 1809 přešel na ostrov Kotělnyj a strávil zde následující léto. Zjara roku 1810 se opětovně vypravil na Novosibiřské ostrovy. Když je přešel severním směrem, uviděl v mlžném oparu obrysy rozsáhlé pevniny.[1] Teploty se tu pohybují obvykle na úrovni -32,9 °C,[2] nicméně Sannikov chtěl neznámé místo probádat, a proto se vydal na cestu, během níž ale narazil na volné moře a to mu jeho plán zhatilo. Neznámou oblast pozoroval pak ještě z Faddějevského ostrova, kam se roku 1811 vypravil, a také z Kotělného ostrova. Sannikov se na vyhlídnuté místo nikdy nedostal. A nepovedlo se to ani dalším cestovatelům během následujících více než sta let. Až letecké snímkování a námořní průzkumy, které probíhaly v letech 1937 a 1938, definitivně vyloučily existenci země zahlédnuté Jakovem Sannikovem. Ten zřejmě viděl pouze velký ledovec,[1] ovšem existují i výklady, že mohl skutečně spatřit pevninu, která pak ale zmizela pod mořskou hladinou podobně jako některé jiné z východosibiřských ostrovů.[3]
Putování Matvěje Gedenštroma
[editovat | editovat zdroj]Gedenštrom na lyžích vyrazil od řeky Leny směrem k ústí řeky Jany do moře. Během své cesty během let 1808 a 1809 překonal Ljachovův i Faddějského ostrov. Když nastalo léto roku 1809 vyrazil na další cestu po pobřeží, a to od ústí Jany až do míst, kde se do moře vlévá Indigirka. Putoval ještě dál a přes Novosibiřské ostrovy dorazil až k nezamrzlému moři. Od něj vyrazil jižním směrem, až narazil na ústí Kolymy. Od ní na podzim 1809 vyšel na cestu zpět k Indigirce.[1]
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]Roku 1812 se pak následně vydal do Irkutska a roku 1819 pak následně do Petrohradu. Zde ze svých cest vydal sepsané knihy, v nichž popisuje svoji plavbu po ledovém oceánu (vydáno roku 1822), o putování po mořském pobřeží mezi ústím Jany až k Baranovově mysu (vydáno roku 1823) a roku 1830 vydal též publikaci nazvanou Sibiřské zápisky. Účastníkem Gedenštromových výprav byl také zeměměřič Pjotr Pšenicyn, jenž zpracoval mapu zachycující Novosibiřské ostrovy.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Světoví cestovatelé a mořeplavci. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 553 s. (Kdo byl kdo). ISBN 80-7277-206-6. Kapitola Gedenštrom Matvěj Matvějevič, s. 220. [Dále jen Martínek a Martínek].
- ↑ BROOKE-HITCHING, Edward. The Phantom Atlas: The Greatest Myths, Lies and Blunders on Maps. [s.l.]: Simon and Schuster, 2016. 256 s. Kapitola Sannikov Island. (anglicky)
- ↑ a b Martínek a Martínek, s. 221.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Matvěj Matvějevič Gedenštrom na Wikimedia Commons
