Matthew Hunter
| Matthew Albert Hunter | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1878 Auckland |
| Úmrtí | 24. března 1961 (ve věku 82–83 let) Troy |
| Alma mater | Univerzitní kolej v Londýně Aucklandská univerzita |
| Pracoviště | General Electric (1906–1908) Rensselaerův polytechnický institut (1908–1943) |
| Obor | metalurgie |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Matthew Albert Hunter (1878 Auckland, Nový Zéland – 24. března 1961 Troy, New York, USA) byl metalurg a objevitel Hunterova procesu pro výrobu kovového titanu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Hunter se narodil v Aucklandu na Novém Zélandu v roce 1878, bakalářský (1900) a magisterský (1902) titul získal na Aucklandské univerzitě, později studoval na University College London, kde získal doktorský titul[1] a také na dalších evropských univerzitách.[2] Během studií v Evropě se seznámil se svou budoucí manželkou, Mary Pond, se kterou se oženil po příjezdu do Ameriky. Výrobou titanu se začal zabývat ve výzkumných laboratořích General Electric.[3] Po hospodářské krizi v roce 1908 odešel z GE a stal se profesorem elektrotechniky na Rensselaer Polytechnic Institute (RPI) v Troy ve státě New York.
Hunter působil pět let jako vedoucí katedry elektrotechniky a podílel se na založení katedry hutního inženýrství. V letech 1935–1947 byl vedoucím katedry hutního inženýrství a v roce 1943 se stal děkanem fakulty.[2] Katedra hutního inženýrství byla nakonec přejmenována na katedru materiálového inženýrství. V roce 1949 obdržel čestný doktorát RPI. V roce 1959 obdržel Dr. Hunter zlatou medaili Americké společnosti pro kovy jako uznání za celoživotní práci věnovanou rozvoji metalurgického a inženýrského vzdělávání. Od roku 1951 byla na RPI udělována cena Matthew Alberta Huntera za metalurgii.
Zemřel 24. března 1961 v Troy ve věku 82 let.[2] V roce 2009 byl Matthew Hunter uveden do Síně slávy absolventů RPI.[3]
Výroba titanu
[editovat | editovat zdroj]Titan byl objeven roku 1791 anglickým mineralogem Williamem Gregorem,[4] ale jeho izolace byla velmi obtížná. Lars Nilson a Otto Petterson dosáhli čistoty kovu 95 %, později s využitím elektrické pece, dokázal Henri Moissan dosáhnout čistoty 98 %.[5] Čistý titan vyrobil Matthew Hunter roku 1910 tzv. Hunterovým procesem.[3][4][5] Základem procesu je příprava chloridu titaničitého reakcí rudy s chlorem a uhlíkem a následná redukce čistého chloridu sodíkem. Vysoká reaktivita sodíku byla příčinou nebezpečnosti tohoto postupu, redukce probíhala za vysoké teploty a tlaku, proto byla prováděna na fotbalovém hřišti v areálu RPI.
Důvodem Hunterova zájmu o titan byl předpokládaný vysoký bod tání, díky kterému by titan mohl sloužit jako náhrada uhlíkového vlákna v žárovkách. To se nakonec nepotvrdilo, ale byly objeveny jiné, perspektivní vlastnosti titanu.
Hunterův proces je velmi neefektivní a není vhodný pro velkoobjemovou výrobu titanu. Ve 40. letech 20. století byla nahrazena ekonomičtějším Krollovým procesem, který bylo možné využít i pro průmyslovou výrobu titanu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matthew Hunter na anglické Wikipedii.
- ↑ NZ University Graduates 1870-1961. shadowsoftime.co.nz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c Academic Heads | Institute Archives and Special Collections. archives.rpi.edu [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c Rensselaer Polytechnic Institute (RPI) Alumni Hall of Fame. www.rpi.edu [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ a b RPI: News & Events - Making Pure Titanium at Rensselaer. web.archive.org [online]. 2011-09-28 [cit. 2023-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-28.
- ↑ a b Titanium Facts. web.archive.org [online]. 2009-09-08 [cit. 2023-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-08.
