Mats Traat

Mats Traat
Mats Traat
	Mats Traat (29. května 2011)
Narození	23. listopadu 1936; Arula
Úmrtí	27. června 2022 (ve věku 85 let)
Povolání	básník, literární překladatel a spisovatel
Alma mater	Literární institut Maxima Gorkého; Vyšší kurzy pro scenáristy a režiséry
Ocenění	Literární cena Eduarda Vildeho (1971); Prize of Soviet Estonia (1972); Literární cena Friedeberta Tuglase (1975); zasloužilý spisovatel Estonské SSR (1977); Literární cena A. H. Tammsaareho obce Järva (1983); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mats Traat (23. listopadu 1936 Arula, kraj Tartu – 28. června 2022)^[1] byl estonský spisovatel, básník, prozaik a překladatel.

Život

Vyrůstal na venkově. Jeho dětství poznamenala deportace rodičů na Sibiř. Než se dostal na Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě, kde studoval v letech 1959–64, nějaký čas pracoval jako traktorista. Po dokončení studií pracoval jako člen kolegia pro umělecké scénáře Tallinnfilmu. V 70. letech dále studoval v Moskvě scenáristiku a stal se spisovatelem z povolání.

Dílo

Traat debutoval roku 1958 novelou Nekonečná cesta (Lõppematu tee), do literatury však vstupuje spíše jako básník mladé generace v 60. letech, kdy se estonská literatura začala osvobozovat od socialistického realizmu. Jeho první sbírka básní Hranaté písně byla záměrně drsná, syrová a halasná. V dalších sbírkách, např. Pahorkatina, převažuje nad rétoričností lyričtější tón.

Na přelomu 60. a 70. let literatura zažívá rozmach románu a jeho forem, především tzv. malého románu (též koncepční či modelový). Umožňoval zachytit současnou situaci lidí i celé společnosti. Uplatňovaly se i další kratší žánry jako povídka nebo novela. Autoři se ve svých dílech zaměřovali především na jednotlivce hledající své místo, na jejich vnitřní rozpory a složité vztahy s okolím. Takové snahy mohly někdy vyústit v užívání symbolistních obrazů a deformací v podobě přehánění, grotesky a absurdna. V této době se Traat projevil jako nadaný prozaik a právě v próze spočívalo těžiště jeho tvorby. Jeho první krátký román Tanec kolem parního kotle vzbudil ohlas pro svůj nový pohled na vesnickou prózu. Zachycuje 50 let na estonském venkově od 1. světové války až po dobu socialismu a především to, jak se dějinné události promítají do života jednotlivců, prostých venkovanů. V románě Inger zachytil příběh mladé začínající učitelky, její vnitřní život a složitost vztahů na izolovaném místě, jakým je ostrov, kde žije a má práci ve škole. Další sondou do ženského nitra je novela Kávová zrna. Traat je také autorem povídkových sbírek, např. Hrací mlýnek.

V 70. letech v literatuře převládla střízlivost a racionálnost s různými dalšími prvky, například autobiografickými či surrealistickými. Přes celkový pokles zájmu o umění v 90. letech převládala próza, autobiografické romány a díla z nedávné minulosti. Kromě děl z vesnického prostředí Traat osal také historické romány, např. Jdi přes hory, a romány s autobiografickými prvky, např. Sám se toulám.

Traat píše své romány ve stylu prvorepublikové kompozice. Společnost zachycuje demokraticky, jeho příběhy svádí dohromady různé lidi, kterým pomáhá překonat neshody a nedorozumění láska. Kromě vlastní tvorby také překládal z češtiny a polštiny, např. Jiřího Wolkera.

Seznam děl

Poezie

Hranaté písně (Kandilised laulud), 1962
Pahorkatina (Küngsmaa), 1964
Cejchovna (Kaalukoda), 1966
Lucerny v mlze (Laternad udus), 1968
Světové strany (Ilmakaared), 1970
Pozdní jehňátka (Hilised talled), 1976
Dobové písně (Ajalaulud), 1990
Bez odpovědi (Vastuseta), 1991
Za rozbřesku (Koidu kätes), 1993

Próza

Tanec kolem parního kotle (Tans arukatla ümber), román, 1971, 1975; česky 1979
Hrací mlýnek (Mänguveski), sbírka povídek, 1972
Krajina s jabloní a komínem mlékárny (Maastik õunapuu ja meiereikorstnaga), román, 1973
Pommerův sad (Pommeri aed), román, 1974
Kávová zrna (Kohvioad), novela, 1974; česky 1983
Inger (Inger), román, 1975; česky 1983
Visutý most (Rippsild), román, 1980
Koniklec, lék proti melancholii (Karukell, kurvameelsuse rohi), román, 1982
Sám se toulám (Üksi rändan), román, 1985
Jdi přes hory (Minge üles mägedele), román, I. díl 1987, II. díl 1994
Doma je krásně (Kodu on ilus), román, 1994
Hospodář se žení (Peremees võtabi naise), román, 1997
Rychlík do Kartága (Kartaago kiirrong), sbírka povídek, 1998
Půda voní (Muld lõhnab), román, 1999
Bílý pták (Valge lind), román, 2000

Překlady do češtiny

Deštivý večer. Rovnost 17.4.1982, příl., s. 4.
Inger. Lidové nakladatelství, Praha 1983. Přel. Naděžda Slabihoudová.
Inger (úryvek). Práce 28.5.1983, s. 8. Přel. Naděžda Slabihoudová.
Jaro v Praze. In Lyrické dopisy do Čech. Československý spisovatel, Praha 1980, s. 81–82.Přel. Josef Peterka.
Jsem jen kus šedivého magnetitu – Denní zprávy – Pozdní jehňátka – Malý ptačí trh – První mrazík – Přetěžký skvoste jara – Jabloně – Lekce – Šikmý stín špičáků, ač dravec upoután – Pokud – Jaro v Praze. In Zvony v jezerech. Československý spisovatel, Praha 1977, s. 103–116. Přel. Josef Peterka.
Návrat do Aiaste (úryvek z Tanec kolem parního kotle). Tvorba 1976, 45, příl. LUK, s. 4. Přel. Vladimír Novotný.
První láska – Já a ty – Vztah k životu. Štafeta 10, 1978, 1, s. 3–4. Přel. Ivan Dorovský.
Tanec kolem parního kotle (Tants aurukatla ümber). Lidové nakladatelství, Praha 1979. Přel. Květuše Nováková.
Vodák. Mladá fronta 31.5.1975, příl. 52 víkendů MF, s. 4–5. Přel. Karel Kučera.
Vodnář. Světová literatura 21, 1976, 6, s. 42–47. Přel. V.N. (Vladimír Novotný).
Vodnář. Zemědělské noviny 15.10.1982, příl., s. 4–5. Přel. Kamil Chrobák.
Vztah k životu. Universitas 77 10, 1977, 4, s. 2.Přel. Ivan Dorovský.
Zrnková káva. Sovětská literatura 1977, 4, s. 3–48. Přel. Marta Lesná.

Recenze

(ovo) (NOVOTNÝ, Vladimír?). Estonská kniha srdce (Inger). Zemědělské noviny 39, 1983, 234, s. 4.
NOVOTNÝ, Vladimír. Román s pěti tanci (Tanec kolem parního kotle). Rudé právo 59-60, 1979, 95, s. 5.

Odkazy

Reference

↑ СОЛЬЦ, Виктор. Ушел из жизни писатель Матс Траат. rus.err.ee [online]. 2022-06-28 [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (rusky)

Literatura

Jana Tesařová, Kapitoly z lotyšskej a estónskej literatúry. Bratislava. 2001.
Naděžda Slabihoudová, Stručný přehled estonské literatury. Praha. 2003.
Endel Nirk, Estonian Literature. Historical Survey with Bibliographical Appendix. Tallinn. 1970.
Naděžda Slabihoudová, Alena Vlčková, Pavel Štoll, Slovník pobaltských spisovatelů. Praha. 2008

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mats Traat na Wikimedia Commons

[1] СОЛЬЦ, Виктор. Ушел из жизни писатель Матс Траат. rus.err.ee [online]. 2022-06-28 [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (rusky)

[1]