Přeskočit na obsah

Marlen Chucijev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marlen Chucijev
Marlen Chucijev (25. ledna 2018)
Marlen Chucijev (25. ledna 2018)
Rodné jménoმარლენ ხუციევი
Narození4. října 1925
Tbilisi
Úmrtí19. března 2019 (ve věku 93 let)
Moskva
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě
Alma materGerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie
Povoláníherec, filmový režisér, scenárista, divadelní pedagog, pedagog a filmový scenárista
ZaměstnavateléVyšší kurzy pro scenáristy a režiséry
OceněníGrand Jury Prize of the Venice Film Festival (1965)
Státní cena Ruské federace (1993)
zasloužilý umělecký pracovník RSFSR
Řád přátelství
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
… více na Wikidatech
DětiIgor Khutsiyev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marlen Chucijev (4. října 1925 Tbilisi19. března 2019 Moskva) byl sovětský a gruzínský filmový režisér. Světové proslulosti dosáhl pod ruskou podobou svého jména, jeho původní gruzínské jméno znělo Marlen Chucišvili. V 60. letech patřil k nejméně konvenčním sovětským filmařům, především díky snímkům Je mi dvacet let a Červencový déšť. Především v souvislosti s nimi se hovořilo o "sovětské nové vlně". Sovětské úřady mu po uvedení druhého z filmů takřka na dvě dekády zakázaly točit.[1]

Jeho otec byl zastřelen během Stalinovy velké čistky.[2] Chucijev vystudoval režii na Gerasimovově institutu kinematografie, absolvoval roku 1952. Byl zde žákem Igora Savčenka.[3] Na velkém plátně debutoval roku 1956 filmem Jaro v Zarečné ulici (Věsna na Zarečnoj ulice), kde ještě zachoval schéma romantického filmu, měl také mimořádný divácký ohlas, shlédlo ho 30 milionů diváků.[3] Roku 1958 uvedl do kin druhý snímek, již méně schematický, příběh válečného sirotka Fjodora a muže, který si ho osvojil, pod názvem Vlaky se vracejí (Dva Fjodora). Film založil slávu herce Vasilije Šukšina. V 60. letech pak přišel Chucijev se dvěma neotřelými snímky, které ho proslavily a vysloužily mu pověst alternativce mezi sovětskými tvůrci: Je mi 20 let (Mne dvadsat let) a Červencový déšť (Julskij dožd). Často byly přirovnávány k dílům francouzské nebo československé nové vlny. První z nich si odvezl z Benátského festivalu Stříbrného lva - Velkou cenu poroty. A to navzdory tomu, že ho poznamenala cenzura, instruována osobně generálním tajemníkem sovětských komunistů Nikitou Chruščovem. Původně čtyřhodinový snímek byl zkrácen o hodinu a půl a byl změněn i název - původní zněl Iljičova brána (Zastava Iljiča). Červencový déšť, doprovázený hudbou Bulata Okudžavy, ještě více zaostřil deziluzivní a skeptický pohled na sovětskou realitu. Bezútěšnost, jež z filmu čišela, neunikla mocenským strukturám sovětského režimu. Chucijev byl odstaven, směl jen učit na své alma mater. K filmové kameře se směl vrátit až za osmnáct let, roku 1984. Tehdy natočil snímek Posleslovije. Po nástupu perestrojky Michaila Gorbačova byl jmenován roku 1986 národním umělcem SSSR.[4] Po pádu komunismu natočil ještě dva filmy, roku 1992 Beskonečnosť, která si přivezla vedlejší cenu z Berlinale, a v roce 2017 se Chucijev rozloučil snímkem Něvěčerňaja.

  1. COXE, Brinton Tench. An Imprint of the Times: Marlen Khutsiev's "July Rain" and the End of the Thaw. Ulbandus Review. 2005, roč. 9, s. 30–47. Dostupné online [cit. 2023-07-30]. ISSN 0163-450X. 
  2. BERDY, Michele A. Director Marlen Khutsiev Has Died. The Moscow Times [online]. 2019-03-19 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Marlen Khutsiev, Unsung Master of the Modern Cinema. Harvard Film Archive [online]. 2016-10-09 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Zomrel kultový sovietsky režisér Marlen Chucijev. Pravda.sk [online]. 2019-03-19 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]