Přeskočit na obsah

Marlène Jobertová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marlène Jobertová
Marlène Jobert v roce 2012
Marlène Jobert v roce 2012
Narození4. listopadu 1940 (84 let)
Alžír, AlžírskoAlžírsko Alžírsko
Alma materNárodní vyšší konzervatoř dramatického umění
Regionální konzervatoř v Dijonu
Aktivní roky1966–1998
ChoťWalter Green
DětiEva Greenová a Joy Green
PříbuzníElsa Lunghini (neteř)
Joséphine Jobert (bratrova dcera)
César
Čestný César (2007)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marlène Jobertová, nepřechýleně Jobert (* 4. listopadu 1940,[p 1] Alžír, Alžírsko), je francouzská výtvarnice, herečka, zpěvačka, textařka a autorka knih pro děti. Je dcerou italské herečky Elsy Lunghini, matkou herečky Evy Greenové a tetou herečky Josephine Jobert.

Vystudovala herectví a výtvarné umění a v roce 1963 se stala divadelní herečkou. Ve filmu debutovala v roce 1966 a následně se stala jednou z nejoblíbenějších francouzských filmových a televizních hereček. Kromě herectví se věnuje také psaní knih pro děti a je příležitostnou textařkou a zpěvačkou.

V roce 1999 s ní Česká televize provedla rozhovor v rámci cyklu Francouzské rozhovory. Její českou dabérkou bývá obvykle Libuše Švormová.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Marlène Jobert se narodila a vyrůstala v Alžíru jako nejmladší ze tří sourozenců. Její matka byla italská herečka Elsa Lunghini. Když jí bylo jedenáct let, rodina se přestěhovala do Francie, kde absolvovala čtyřleté studium výtvarného umění. Původně chtěla být výtvarnicí nebo módní návrhářkou. Ještě během studií výtvarného umění také začala hrát amatérsky divadlo a vystupovat v krátkých skečích během koncertů hudební skupiny svého bratra. Herectví se jí nakonec zalíbilo natolik, že jej posléze studovala na Státní konzervatoři v Dijonu a v Paříži. Během svých studií pracovala jako filmová statistka, fotomodelka a reklamní výtvarnice.[1]

V roce 1978

V roce 1963 debutovala jakožto divadelní herečka po boku svého učitele Yvese Montanda ve hře Tisíc klaunů v Théâtre Montparnasse. Pro francouzský film ji objevil režisér Jean-Luc Godard. Ve filmu debutovala v roce 1966 v hlavní roli snímku Mužský rod, ženský rod (Masculin féminin).[1] Její jemný půvab, pihovatá tvář a rusé vlasy spolu s jemným a neokázalým civilním herectvím způsobily, že začala pak být obsazována do mnoha dalších filmů. Zpočátku hrála zejména v kriminálních filmech a thrillerech, např. Masakr v Římě (Massacre in Rome), Válka policajtů (La guerre des polices), Špinavá záležitost (Une sale affaire), a před kamerou se setkala například s Linem Venturou nebo Jean-Paulem Belmondem, s nímž si v roce 1967 zahrála po boku Geneviève Bujold ve filmu Louise Mallea Zloděj z Paříže (Le Voleur). K jejím nejznámějším filmovým úspěchům patří role policistky ve filmu režiséra José Giovanniho Poslední adresa (Dernier domicile connu) a role vyděšené vražedkyně v psychologickém thrilleru René Clémenta Cestující v dešti (Le passager de la pluie).

Jobert spolupracovala mimo jiné s filmovými režiséry Philippem de Brocou, Claudem Chabrolem, Robertem Enrico a Claudem Lelouchem. V 70. letech se také podílela na produkci některých filmů se svou vlastní společností MJ , např. komedie Juliette a Juliette (Juliette et Juliette) s Annie Girardot z roku 1974 a Ne tak zlý (Pas si méchant que ça) s Gérardem Depardieu. Později začala být obsazována i do jemnějších melodramat, z nichž vyniká zejména snímek Nahá láska (L'Amour nu) z roku 1981, kde si zahrála tlumočnici Claire, která se musí vyrovnat s odstraněním prsu. Pro snímek Jezdci bouřky (Les cavaliers de l´orage) také sama otextovala a nazpívala úvodní píseň.[2]

Paralelně s filmovou kariérou slavila opakované úspěchy i v televizi a stala se jednou z nejoblíbenějších francouzských hereček. V roce 1980 na čas přerušila hereckou kariéru, když se jí ve vztahu s Walterem Greenem narodila dvojčata Eva a Joy.[2] Dcera Eva Greenová se dala také na hereckou dráhu.[1]

Kromě své výtvarné a herecké činnosti činnosti je také uznávanou spisovatelkou knih pro děti. Známá je také jako příležitostná zpěvačka a písňová textařka. Vydala album Věčná je potřeba lásky (Tout pour se plaire), na kterém otextovala všechny písně.[3] V roce 2007 obdržela čestnou cenu César za celoživotní přínos francouzské kinematografii.[4]

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V některých zdrojích je uváděn rok narození 1943.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marlene Jobert na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c Marlène Jobert. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Portrét herečky Marléne Jobert. francouzskyfilm.cz [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ Marlène Jobert. FDb.cz [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Marlène Jobert - ocenění. FDb.cz [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Držitelé Čestného Césara
1976–1979
1980–1989
1990–1999
2000–2009
2010–2019
2010 Harrison Ford • 2011 Quentin Tarantino • 2012 Kate Winsletová • 2013 Kevin Costner • 2014 Scarlett Johanssonová • 2015 Sean Penn • 2016 Michael Douglas (podruhé) • 2017 George Clooney • 2018 Penélope Cruzová • 2019 Robert Redford
2020–dodnes
2020 Cena neudělena • 2021 Jean-Pierre Bacri (posmrtně) • 2022 Cate Blanchettová • 2023 David Fincher
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marlène_Jobertová&oldid=23909613“