Mario Lemieux

Přehled medailí
Lední hokej na ZOH
Mistrovství světa v ledním hokeji
Mistrovství světa juniorů
Kanadský pohár
Světový pohár
Stanley Cup
Stanley Cup - Jako majitel

Mario Lemieux
Osobní informace
Datum narození	5. října 1965 (59 let)
Místo narození	Montreal, Québec, Kanada
Stát	Kanada
Výška	194 cm
Hmotnost	107 kg
Držení hole	vpravo
Přezdívka	Super Mario
Příbuzní	Alain Lemieux (sourozenec)
Klubové informace
Aktivní roky	1981–2006
Číslo	66
Pozice	střední útočník
Kluby	QMJHL; Voisins de Laval; NHL; Pittsburgh Penguins
Draft NHL	V roce 1984 jako 1. celkově; týmem Pittsburgh Penguins
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Lemieux (* 5. říjen 1965, Montréal) je bývalý kanadský hokejový útočník, který odehrál 17 sezón za klub Pittsburgh Penguins v NHL. S hokejovou kariérou skončil v roce 2006, v současnosti stále působí v organizaci Penguins jako majitel klubu.

Drží v NHL vícero rekordů a je považovaný za jednoho z nejlepších hokejistů v historii sportu. Jeho kariéra byla lemovaná množstvím nemocí a zranění, která jej omezovala a dovolila mu odehrát jen 915 z 1428 možných utkání během aktivních let, navíc zcela vynechal čtyři celé sezóny. V historických tabulkách (produktivity, gólů, asistencí) mu tak patří místo až ve druhé pětce, svým průměrem bodů na utkání či sezónu se však jako jediný přiblížil hvězdným výkonům Wayna Gretzkého. Lemieux nosil číslo 66, které se na jeho počest v Pittsburghu již nepoužívá. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.^[1]

Klubová kariéra

Dětství a juniorská léta

S hokejem začínal se svými bratry Alainem, který později také hrál v NHL, a Richardem. Jako junior hrával za Laval Voisins v Quebec Major Junior Hockey League. Zářil již v jejich dresu, zejména o sobě dal vědět ve své poslední sezóně, když v 70 utkáních zaznamenal 133 gólů a celkem 282 bodů (tedy průměr více než 4 body na utkání). Památný byl jeho poslední zápas základní části, před nímž mu chyběly tři góly, aby vyrovnal ligový rekord Guy Lafleura. Vstřelil jich však dokonce šest a při vítězství 16:4 přidal dalších šest asistencí.

Vstup do NHL

Do Pittsburghu přišel ve špatné situaci klubu, který se zmítal ve finanční krizi a trpěl diváckým nezájmem (na jeho utkání chodilo v průměru jen 7000 lidí), mluvilo se o jeho stěhování. Klub potřeboval silný impulz a tím se právě, jak se později ukázalo, příchod Lemieuxe stal. Lemieux debutoval v NHL 11. října 1984 v zápase proti Boston Bruins a dokázal potvrdit očekávání, když vstřelil ze své první střely gól.^[2] V průběhu jeho nováčkovské sezóny dostal nominaci do NHL All-Star zápasu a stal se prvním nováčkem v historii, který získal ocenění nejužitečnější hráč zápasu. V první sezóně zaznamenal vynikajících 100 bodů, i když vynechal sedm utkání.
V následujícím ročníku již byl v kanadském bodování druhý za suverénním Gretzkym, když získal 141 bodů a získal Lester B. Pearson Award. O rok později (1986/1987) sice jeho produktivita o něco poklesla, zejména kvůli tomu, že musel vynechat 17 utkání, vše si ale vynahradil v létě 1987. Na Kanadském poháru výrazně přispěl k vítězství kanadské reprezentace, když v devíti utkáních vstřelil jedenáct gólů. Bylo mu tehdy jen jednadvacet let.

Nejúspěšnější léta a zisk Stanley Cupů

V sezóně 1987/1988 přerušil sedmiletou nadvládu Wayna Gretzkého v produktivitě NHL, když zaznamenal 168 bodů. Vybojoval svou první Art Ross Trophy i také Hart Memorial Trophy. Přesto však Pittsburgh nepostoupil do play-off. Svůj bodový zisk ještě vylepšil v následujícím ročníku. Se 199 body (přes několik vynechaných utkání) se stal vedle Gretzkého jediným hráčem historie, který dvousetbodovou hranici atakoval, i když na rozdíl od svého staršího konkurenta neúspěšně. V tomto roce také zaznamenal řadu pozoruhodných výkonů, například 50 branek ve svých prvních 50 utkáních sezóny či dva osmibodové a pětibrankové zápasy, přičemž v utkání proti New Jersey Devils 21. prosince 1988 se stal jediných hráčem NHL, který v jednom utkání vstřelil branku v pěti rozdílných herních situacích (při vyrovnaném počtu hráčů, v přesilovce, v oslabení, z trestného střílení a do prázdné branky). Pittsburgh tentokrát do bojů o Stanley Cup postoupil, vypadl však ve druhém kole s Philadelphií.
V sezóně 1989/1990 také začal velmi produktivně a zaznamenal alespoň jeden bod ve 46 utkáních po sobě, než tuto sérii přerušil vynechaným utkáním kvůli zranění. I tak se jedná o druhou nejdelší sérii historie po Gretzkého 51-zápasové šňůře. I když kvůli zranění zad vynechal podstatnou část sezóny, se 123 body byl v lize celkově čtvrtým nejproduktivnějším hráčem. Zranění zad však bylo horší než se původně zdálo, výhřez meziobratlové ploténky se komplikoval infekcí a proto musel v létě 1990 podstoupit stabilizační chirurgický zákrok. Vynechal tak i podstatnou část následujícího ročníku – 50 zápasů. Pittsburgh při jeho absenci ve snaze posílit šance na zisk Stanley Cupu angažoval zkušené hráče – Joe Mullena, Larry Murphyho, Rona Francise a Ulfa Samuelssona. V tomto roce sem také přišel mladý Jaromír Jágr, jehož Pittsburgh získal v prvním kole draftu. Lemieux naskočil do závěrečné části sezóny a zejména v play-off byl oporou. Přestože bojoval stále s bolestmi zad, dovedl tým k jeho historicky prvnímu Stanley Cupu a ziskem 44 kanadských bodů zaostal jen o tři body za Gretzkého rekordem.
I v sezóně 1991/1992 byl sužován zraněními, se 131 body však získal svou třetí Art Ross Trophy. V play-off ve druhém utkání divizního finále utrpěl po zásahu Adama Gravese zlomeninu levé ruky a byl nucen vynechat pět utkání, přesto ve finále proti Chicago Blackhawks dovedl tým k zisku druhého Stanley Cupu a pro sebe vybojoval druhou Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Od Stanley Cupu do prvního ukončení kariéry

Na začátku ročníku 1992/1993 se zdál zdravotně konečně v pořádku a výjimečnou produktivitou útočil na Gretzkého rekord v počtu kanadských bodů (215 ze sezóny 1985/1986). Bylo tomu tak až do 12. ledna 1993, kdy vystoupil se šokujícím oznámením, že u něj lékaři diagnostikovali Hodgkinovu nemoc, nádorové onemocnění mízních uzlin. Byl nucen opět přerušit kariéru, nebylo jisté, zda onemocnění vůbec přežije. Podstoupil ozařování a byl bez hokeje dva měsíce. V poslední den radioterapie letěl s týmem do Philadelphie k utkání proti Flyers. Diváci v hale mu připravili bouřlivé ovace, což bylo jinak u hráče z týmu úhlavního konkurenta nemyslitelné. Lemieux vstřelil jeden gól a na další nahrál. I v dalších utkáních pokračoval s vysokou produktivitou. Pittsburgh zaznamenal rekordních sedmnáct vítězství v řadě a poprvé v historii se stal nejlepším týmem základní části a získal tak Presidents' Trophy. V play-off nicméně podlehl ve druhém kole New York Islanders. Lemieux vedle zisku Art Ross Trophy byl také oceněn Bill Masterton Memorial Trophy za oddanost hokeji. V základní části vinou vynechaných utkání sice Gretzkého rekordy neatakoval, bodový průměr 2,67 na utkání je však v historii ligy třetím nejlepším (po Gretzkého výkonech 2,77 a 2,69 bodu na utkání).
V létě 1993 podstoupil druhou operaci páteře a nestihl prvních deset utkání sezóny 1993/1994. V jejím průběhu vynechal dalších 48 utkání a v ročníku tak odehrál jen 22 zápasů. Po sezóně oznámil, že další ročník vynechá kvůli zdravotním potížím a celkovému oslabení organizmu po radioterapii.
Do ročníku 1995/1996 se vrátil ve velkém stylu. 26. října 1995 vstřelil svůj pětistý gól, na což potřeboval jen 605 utkání, rychleji tuto metu zvládl opět jen Wayne Gretzky (v 575 zápasech). Se 69 góly a 161 body dominoval celé lize a po sezóně získal popáté Art Ross Trophy a potřetí Hart Trophy. Přesto však v play-off Pittsburgh ztroskotal ve finále Východní konference na Floridě. V dalším roce překonal metu 600 gólů (v 719 utkáních, Gretzky na to potřeboval jen o zápas méně), se 122 body opět (pošesté) zvítězil v kanadském bodování ligy a zaznamenal svou desátou stobodovou sezónu. V play-off narazil Pittsburgh v prvním kole na Philadelphii a sérii prohrál v pěti utkáních. V posledním utkání na ledě Philadelphie sklízel po závěrečné siréně bouřlivý aplaus publika. Oznámil, že po sezóně končí s aktivní kariérou. Stal se jediným hráčem historie, který při ukončení kariéry měl průměr více než dva body na utkání (1475 bodů v 745 zápasech). Do Síně slávy byl uveden 17. listopadu 1997 jako devátý hráč historie, kterému byl odpuštěna jinak povinná tříletá lhůta od ukončení kariéry.

Po prvním ukončení kariéry

V roce 1998 se finanční situace Pittsburgh Penguins výrazně zhoršila, klub byl zadlužený a dluhy věřitelům nestíhal splácet. V listopadu 1998 vyhlásil bankrot. Hrozil jeho zánik či stěhování do jiného města. V roce 1999 Lemieux začal podnikat kroky k záchraně klubu a nakonec v září 1999 s požehnáním Rady guvernérů NHL a amerických soudů převzal kontrolu nad klubem. Stal se prvním známým bývalým hráčem NHL, který se stal majitelem klubu, v němž hrával. Začal s oddlužováním klubu, což se mu nakonec podařilo v roce 2005.

Návrat aktivního hokejisty

V roce 2000 se objevily zprávy, že se Mario Lemieux chystá k návratu na led. Podepsal reklamní smlouvu s firmou Nike, která mu za propagaci jejich výrobků na ledě i mimo něj zaručovala 500 000 dolarů ročně, a to do konce aktivní kariéry. Poprvé se na ledě objevil 27. prosince 2000 v utkání proti Toronto Maple Leafs. Zaznamenal v něm gól a tři asistence. Ve zbytku sezóny stihl ve 43 utkáních 76 bodů a měl nejlepší bodový průměr ze všech hráčů nejen v této sezóně, ale až do roku 2006, kdy končil aktivní kariéru definitivně. V play-off pomohl týmu až do finále Východní konference, kde Pittsburgh podlehl New Jersey. Svým návratem se stal teprve třetím hokejistou historie, který do NHL aktivně zasáhl již jako člen Síně slávy (před ní to byli Gordie Howe a Guy Lafleur).
Před sezónou 2001/2002 byl tým nucen zbavit se některých svých draze placených hvězd. Dosavadní kapitán Jaromír Jágr byl vyměněn do Washington Capitals a Mario Lemieux se vrátil na kapitánský post. V sezóně však odehrál jen 24 utkání, opět kvůli zdravotním problémům, především s kyčlí. Stihl ale být v pořádku na Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City, kde s kanadskou reprezentací vybojoval zlaté medaile. Po olympijském turnaji však v NHL odehrál do konce sezóny jen jediný zápas. Pittsburští novináři jej proto nařkli, že upřednostnil zájmy kanadského národního týmu.
V následujícím ročníku (2002/2003) byl na tom zdravotně lépe a po značnou část sezóny vedl ligovou produktivitu. Vynechal však většinu utkání v poslední čtvrtině soutěže a nakonec s 91 body v 67 zápasech skončil celkově osmý. Naproti tomu v sezóně 2003/2004 odehrál jen deset zápasů, v nichž vstřelil jediný gól.

Definitivní ukončení kariéry

Po výluce NHL opět naskočil do soutěže po jejím obnovení v roce 2005. Naděje Pittsburghu se upínaly jednak k větší možnosti získat do týmu kvalitní hráče po zavedení platových stropů, jednak k příchodu mladého Sidneyho Crosbyho, kterého tým získal jako prvního v draftu. Lemieux však sezónu nedohrál. 24. ledna 2006 oznámil podruhé a definitivně ukončení kariéry, kvůli problémům s rychlostí a produktivitou. Též se přidaly problémy se srdeční arytmií (fibrilace síní).

Klubové statistiky

Sezona	Klub	Soutěž	Základní část					Play off
Sezona	Klub	Soutěž	Z	G	A	B	TM	Z	G	A	B	TM
1981–82	Laval Voisins	QMJHL	64	30	66	96	22	18	5	9	14	31
1982–83	Laval Voisins	QMJHL	66	84	100	184	76	12	14	18	32	18
1983–84	Laval Voisins	QMJHL	70	133	149	282	92	14	29	23	52	29
1984–85	Pittsburgh Penguins	NHL	73	43	57	100	54
1985–86	Pittsburgh Penguins	NHL	79	48	93	141	43
1986–87	Pittsburgh Penguins	NHL	63	54	53	107	57
1987–88	Pittsburgh Penguins	NHL	77	70	98	168	92
1988–89	Pittsburgh Penguins	NHL	76	85	114	199	100	11	12	7	19	16
1989–90	Pittsburgh Penguins	NHL	59	45	78	123	78
1990–91	Pittsburgh Penguins	NHL	26	19	26	45	30	23	16	28	44	16
1991–92	Pittsburgh Penguins	NHL	64	44	87	131	94	15	16	18	34	2
1992–93	Pittsburgh Penguins	NHL	60	69	91	160	38	11	8	10	18	10
1993–94	Pittsburgh Penguins	NHL	22	17	20	37	32	6	4	3	7	2
1995–96	Pittsburgh Penguins	NHL	70	69	92	161	54	18	11	16	27	33
1996–97	Pittsburgh Penguins	NHL	76	50	72	122	65	5	3	3	6	4
2000–01	Pittsburgh Penguins	NHL	43	35	41	76	18	18	6	11	17	4
2001–02	Pittsburgh Penguins	NHL	24	6	25	31	14
2002–03	Pittsburgh Penguins	NHL	67	28	63	91	43
2003–04	Pittsburgh Penguins	NHL	10	1	8	9	6
2005–06	Pittsburgh Penguins	NHL	26	7	15	22	16
NHL Celkem			915	690	1033	1723	834	107	76	96	172	87

Reprezentace

Byl kapitánem reprezentace Kanady na Zimních olympijských hrách 2002, kde získal zlatou medaili. Za Kanadu hrál i na mistrovství světa 1985, Kanadském poháru 1987, byl kapitánem mužstva na Světovém poháru 2004.

Reprezentační statistiky

Mužstvo	Turnaj	Z	G	A	Body	TM	Umístění
Kanada	MS 20 1983	7	5	5	10	12	bronz
Kanada	MS 1985	9	4	6	10	2	stříbro
Kanada	KP 1987	9	11	7	18	8	vítěz
Kanada	ZOH 2002	5	2	4	6	0	zlato
Kanada	SP 2004	6	1	4	5	2	vítěz

Úspěchy v NHL

Individuální

Art Ross Trophy (vítěz kanadského bodování) – 1988, 1989, 1992, 1993, 1996, 1997
Hart Memorial Trophy (nejužitečnější hráč ligy) – 1988, 1993, 1996
Lester B. Pearson Award (nejužitečnější hráč ligy dle hlasování hráčů) – 1986, 1988, 1993, 1996
Conn Smythe Trophy (nejužitečnější hráč play off) – 1991, 1992
Calder Memorial Trophy (nejlepší nováček soutěže) – 1985
Bill Masterton Memorial Trophy (za příkladnou oddanost a věrnost hokeji) – 1993
NHL Plus/Minus Award (nejlepší účast na ledě při vstřelených/obdržených brankách) – 1993

Stanley Cup

1991 Pittsburgh Penguins
1992 Pittsburgh Penguins
2009 Pittsburgh Penguins (Jako majitel)
2016 Pittsburgh Penguins (Jako majitel)
2017 Pittsburgh Penguins (Jako majitel)

Osobní život

V roce 1993 si vzal za manželku Nathalie Asselin, která mu porodila dcery Lauren, Stephanie, Alexu a syna Austina Nicholase.

Reference

↑ 100 Greatest NHL Players [online]. NHL.com. Dostupné online. (anglicky)
↑ Mario Lemieux Retires [online]. TSN [cit. 2007-09-21]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mario Lemieux na Wikimedia Commons
Mario Lemieux – statistiky na Elite Prospects (anglicky)
Mario Lemieux – statistiky na Hockeydb.com (anglicky)
Mario Lemieux v databázi Olympedia (anglicky)

Výběr v prvních kolech vstupního draftu NHL týmem Pittsburgh Penguins
Předchůdce: Bob Errey	1984 Mario Lemieux	Nástupce: Doug Bodger

[1] 100 Greatest NHL Players [online]. NHL.com. Dostupné online. (anglicky)

[2] Mario Lemieux Retires [online]. TSN [cit. 2007-09-21]. Dostupné online.

[1]

[2]

Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 2002 v Salt Lake City

Kanada (CAN)	Ed Belfour • Rob Blake • Eric Brewer • Martin Brodeur • Theoren Fleury • Adam Foote • Simon Gagné • Jarome Iginla • Curtis Joseph • Ed Jovanovski • Paul Kariya • Mario Lemieux • Eric Lindros • Al MacInnis • Scott Niedermayer • Joe Nieuwendyk • Owen Nolan • Michael Peca • Chris Pronger • Joe Sakic • Brendan Shanahan • Ryan Smyth • Steve Yzerman Trenér: Wayne Fleming • Ken Hitchcock • Pat Quinn

Spojené státy (USA)	Tony Amonte • Tom Barrasso • Adam Deadmarsh • Mike Dunham • Chris Drury • Bill Guerin • Phil Housley • Brett Hull • Chris Chelios • John LeClair • Brian Leetch • Aaron Miller • Mike Modano • Tom Poti • Brian Rafalski • Mike Richter • Jeremy Roenick • Brian Rolston • Gary Suter • Keith Tkachuk • Doug Weight • Mike York • Scott Young Trenér: Herb Brooks • John Cunniff • Lou Vario

Rusko (RUS)	Maxim Afinogenov • Ilja Bryzgalov • Pavel Bure • Valerij Bure • Pavel Dacjuk • Sergej Fjodorov • Sergej Gončar • Nikolaj Chabibulin • Alexej Jašin • Darjus Kasparajtis • Ilja Kovalčuk • Alexej Kovaljov • Igor Kravčuk • Oleg Kvaša • Igor Larionov • Vladimir Malachov • Daniil Markov • Boris Mironov • Andrej Nikolišin • Jegor Podomackij • Sergej Samsonov • Oleg Tverdovskij • Alexej Žamnov Trenér: Vjačeslav Fetisov • Vladimir Jurzinov • Vladislav Treťjak

Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.

MS 1985 – Kanada

Brankáři	Stephen Weeks • Patrick Riggin • Richard Warnsley

Obránci	Doug Halward • Doug Lidster • Larry Murphy • Scott Stevens • Jamie Macoun • Steve Konroyd • Grant Ledyard

Útočníci	Dave Taylor – • Mario Lemieux • Kirk Muller • Rick Vaive • Ron Francis • John Anderson • Stanley Smyl • Bernie Nicholls • Donald Maloney • Kevin Dineen • Steve Yzerman • Anthony Tanti • Brian MacLellan

Trenér	Doug Carpenter

Medailisté na MSJ 1983

SSSR 20	Brankáři - Sergej Gološumov • Andrej Karpin Obránci - Ilja Bjakin • Valerij Šyrjajev • Sergej Gorbunov • Vladimir Tjurikov • Andrej Matycin • Svatoslav Kalisov • Andrej Martemjanov Útočníci - Igor Boldin • Sergej Prjachin • German Volgin • Sergej Charin • Sergej Němčinov • Sergej Agejkin • Leonid Truchno • Jevgenij Stepa • Oleg Starkov • Arkadij Obuchov • Alexandr Černych Trenér:

ČSSR 20	Brankáři - Dominik Hašek • Václav Fürbacher Obránci - Kamil Prachař • Jaromír Látal • Miloš Hrubeš • Jiří Jonák • Antonín Stavjaňa • František Musil Útočníci - Vladimír Růžička • Ernest Hornák • Petr Rosol • Petr Klíma • Libor Dolana • Ludvík Kopecký • Vladimír Kameš • Jiří Jiroutek • Lumír Kotala • Milan Černý • Miroslav Bláha • Roman Božek Trenér:

Kanada 20	Brankáři - Mike Sands • Mike Vernon Obránci - Paul Boutilier • Joe Cirella • Gary Leeman • James Patrick • Brad Shaw • Larry Trader Útočníci - Dave Andreychuk • Paul Cyr • Dale Derkatch • Mike Eagles • Pat Flatley • Mario Lemieux • Mark Morrison • Gordon Sherven • Tony Tanti • Sylvain Turgeon • Pat Verbeek • Steve Yzerman Trenér:

Kanadský pohár 1987 – Kanada

Brankáři	Grant Fuhr • Ron Hextall • Kelly Hrudey

Obránci	Ray Bourque • Larry Murphy • Paul Coffey • Normand Rochefort • Craig Hartsburg • Doug Crossman • James Patrick

Útočníci	Wayne Gretzky • Mario Lemieux • Mark Messier • Dale Hawerchuk • Rick Tocchet • Michel Goulet • Mike Gartner • Brian Propp • Brent Sutter • Glenn Anderson • Kevin Dineen • Doug Gilmour • Claude Lemieux

Trenér	Mike Keenan • John Muckler • Jean Perron • Tom Watt

Světový pohár v ledním hokeji 2004 – Kanada

Brankáři	Martin Brodeur • José Théodore • Roberto Luongo

Obránci	Adam Foote • Ed Jovanovski • Scott Niedermayer • Eric Brewer • Wade Redden • Robyn Regehr • Scott Hannan • Jay Bouwmeester

Útočníci	Mario Lemieux • Kirk Maltby • Kris Draper • Joe Sakic • Jarome Iginla • Ryan Smyth • Simon Gagné • Dany Heatley • Patrick Marleau • Joe Thornton • Martin St. Louis • Brad Richards • Vincent Lecavalier • Shane Doan • Brenden Morrow

Trenéři	Pat Quinn • Ken Hitchcock • Jacques Martin • Wayne Fleming

Ted Lindsay Award (Nejužitečnější hráč podle členů NHLPA) – NHL

Lester B. Pearson Award (původní název trofeje)	1970–1971 Phil Esposito 1971–1972 Jean Ratelle 1972–1973 Phil Esposito 1973–1974 Bobby Clarke 1974–1975 Bobby Orr 1975–1976 Guy Lafleur 1976–1977 Guy Lafleur 1977–1978 Guy Lafleur 1978–1979 Marcel Dionne 1979–1980 Marcel Dionne 1980–1981 Mike Liut 1981–1982 Wayne Gretzky 1982–1983 Wayne Gretzky 1983–1984 Wayne Gretzky 1984–1985 Wayne Gretzky 1985–1986 Mario Lemieux 1986–1987 Wayne Gretzky 1987–1988 Mario Lemieux 1988–1989 Steve Yzerman 1989–1990 Mark Messier 1990–1991 Brett Hull 1991–1992 Mark Messier 1992–1993 Mario Lemieux 1993–1994 Sergej Fjodorov 1994–1995 Eric Lindros 1995–1996 Mario Lemieux 1996–1997 Dominik Hašek 1997–1998 Dominik Hašek 1998–1999 Jaromír Jágr 1999–2000 Jaromír Jágr 2000–2001 Joe Sakic 2001–2002 Jarome Iginla 2002–2003 Markus Näslund 2003–2004 Martin St. Louis 2004–2005 Neudělena pro stávku 2005–2006 Jaromír Jágr 2006–2007 Sidney Crosby 2007–2008 Alexandr Ovečkin 2008–2009 Alexandr Ovečkin

Ted Lindsay Award (nový název trofeje)	2009–2010 Alexandr Ovečkin 2010–2011 Daniel Sedin 2011–2012 Jevgenij Malkin 2012–2013 Sidney Crosby 2013–2014 Sidney Crosby 2014–2015 Carey Price 2015–2016 Patrick Kane 2016–2017 Connor McDavid 2017–2018 Connor McDavid 2018–2019 Nikita Kučerov 2019–2020 Leon Draisaitl 2020–2021 Connor McDavid 2021–2022 Auston Matthews 2022–2023 Connor McDavid 2023–2024 Nathan MacKinnon

NHL Plus/Minus Award (nejlepší hráči plus/minus v základní části dané sezóny) – NHL

Před ustanovením trofeje	1967–1968 Dallas Smith 1968–1969 Bobby Orr 1969–1970 Bobby Orr 1970–1971 Bobby Orr 1971–1972 Bobby Orr 1972–1973 Jacques Laperriere 1973–1974 Bobby Orr 1974–1975 Bobby Orr 1975–1976 Bobby Clarke 1976–1977 Larry Robinson 1977–1978 Guy Lafleur 1978–1979 Bryan Trottier 1979–1980 Jim Schoenfeld Jim Watson 1980–1981 Brian Engblom 1981–1982 Wayne Gretzky

Držitelé trofeje	1982–1983 Charlie Huddy 1983–1984 Wayne Gretzky 1984–1985 Wayne Gretzky 1985–1986 Mark Howe 1986–1987 Wayne Gretzky 1987–1988 Brad McCrimmon 1988–1989 Joe Mullen 1989-1990 Paul Cavallini 1990–1991 Marty McSorley Theoren Fleury 1991–1992 Paul Ysebaert 1992–1993 Mario Lemieux 1993–1994 Scott Stevens 1994–1995 Ron Francis 1995–1996 Vladimir Konstantinov 1996–1997 John LeClair 1997–1998 Chris Pronger 1998–1999 John LeClair 1999–2000 Chris Pronger 2000–2001 Joe Sakic Patrik Eliáš 2001–2002 Chris Chelios 2002–2003 Peter Forsberg Milan Hejduk 2003–2004 Martin St. Louis Marek Malík 2004–2005 Stávka v NHL 2005–2006 Wade Redden Michal Rozsíval 2006–2007 Thomas Vanek 2007–2008 Pavel Dacjuk 2008–2009 David Krejčí 2009–2010 Jeff Schultz 2010–2011 Zdeno Chára 2011–2012 Patrice Bergeron 2012–2013 Pascal Dupuis 2013–2014 David Krejčí 2014–2015 Nikita Kučerov Max Pacioretty 2015–2016 Tyler Toffoli 2016–2017 Ryan Suter Jason Zucker 2017–2018 William Karlsson 2018–2019 Mark Giordano 2019–2020 Ryan Graves 2020–2021 Leon Draisaitl 2021–2022 Johnny Gaudreau 2022–2023 Hampus Lindholm 2023–2024 Gustav Forsling