Mario Draghi

Mario Draghi
Mario Draghi
	Mario Draghi (2021)
59. předseda vlády Italské republiky
	Ve funkci:; 13. února 2021 – 22. října 2022
Prezident	Sergio Mattarella
Předchůdce	Giuseppe Conte
Nástupkyně	Giorgia Meloniová
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý politik
Narození	3. září 1947 (77 let); Řím
Choť	Serena Cappello (sňatek 1973)
Děti	Federica Draghi; Giacomo Draghi
Příbuzní	Andreina Draghi (sourozenec)
Sídlo	Řím
Alma mater	Univerzita La Sapienza (do 1970); Massachusettský technologický institut (do 1977); Liceo Classico Massimiliano Massimo
Profese	ekonom, bankéř, vysokoškolský učitel a politik
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2000); Ceda M100 Media (2012); Osoba roku Financial Times (2012); Global Citizen Awards (2015); velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2020); … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	governo.it
Commons	Mario Draghi
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Draghi (* 3. září 1947 Řím) je italský bankéř, ekonom a politik, od února 2021 do října 2022 předseda italské vlády, kterou vedl dočasně do předčasných parlamentních voleb v září 2022.

Život

Narodil se v Římě a vystudoval ekonomii na univerzitě La Sapienza, dále ve studiu pokračoval na Massachusettském technologickém institutu, kde v roce 1976 získal Ph.D. pod vedením nositelů Nobelovy ceny Franca Modiglianiho a Roberta Solowa.

V letech 1981 až 1991 působil jako profesor na Florentské univerzitě.

Bankéř

Od 16. ledna 2006 do konce října 2011 byl guvernérem Italské národní banky. Poté byl zvolen za nástupce Jeana-Claude Tricheta ve funkci prezidenta Evropské centrální banky, kam nastoupil v listopadu 2011. Členem rady Evropské centrální banky byl už z titulu guvernéra italské národní banky. Z téhož důvodu byl členem předsednictva Banky pro mezinárodní vypořádání. V čele ECB ho v listopadu 2019 nahradila Christine Lagardeová.

Předseda italské vlády

Od 13. února 2021 do 21. října 2022 vykonával funkci předsedy italské vlády.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 navštívil během června téhož roku Kyjev, v němž společně s Olafem Scholzem, Emmanuelem Macronen a Klausem Iohannisem podpořil okamžitý status Ukrajiny jako kandidátské země na členství v Evropské unii. Uvedl: Nacházíme se ve zlomovém okamžiku naší historie. Ukrajinci každý den brání hodnoty demokracie a svobody, které jsou základem evropského projektu, našeho projektu. Nemůžeme čekat. Nemůžeme tento proces odkládat.^[2]^[3]

Populistické Hnutí pěti hvězd ukončilo 14. července 2022 podporu vlády kvůli dekretu týkajícímu se ekonomické pomoci během energetické krize. Ve stejný den oznámil premiér Mario Draghi svou rezignaci. Jeho rezignace byla nejprve odmítnuta prezidentem Sergiem Mattarellou.^[4]^[5] Když ale tzv. koalici národní jednoty v hlasování o důvěře v senátu sabotovaly další dvě strany (Liga severu a Forza Italia), Draghi na svou funkci rezignoval. Prezident následně vypsal předčasné parlamentní volby na 25. září 2022 a požádal Draghiho, aby dočasně vládu vedl až do voleb.^[6]^[7] Ve volbách zvítězilo pravicové hnutí Bratři Itálie a jeho předsedkyně Giorgia Meloniová byla 21. října 2022 prezidentem republiky jmenována předsedkyní vlády.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mario Draghi na anglické Wikipedii.

↑ Dostupné online. [cit. 2021-02-03].
↑ KÁBELE, Viktor. Lídři Francie, Německa, Itálie a Rumunska podpořili kandidátský status Ukrajiny na členství v EU. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-03-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
↑ ČTK. Evropští lídři v Kyjevě podpořili Ukrajinu ve snaze o členství v unii. Souhlasí se statusem kandidáta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
↑ Italský premiér Draghi oznámil rezignaci. Prezident Mattarella ji ale odmítl. ČT24 [online]. 2022-07-14 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online.
↑ Italský premiér Draghi oznámil demisi, prezident ji odmítl. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-07-15]. Dostupné online.
↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Italský premiér podal demisi, prezident rozpustil parlament, zemi čekají předčasné volby. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-07-21 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.
↑ ČTK. Italský prezident v reakci na Draghiho demisi rozpustil parlament, zemi tak čekají předčasné volby. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-07-21 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mario Draghi na Wikimedia Commons
Osoba Mario Draghi ve Wikicitátech
Mario Draghi na Instagramu

[63cd554d1c681b031455b88914ae4396f514a1e6-1] Dostupné online. [cit. 2021-02-03].

[2] KÁBELE, Viktor. Lídři Francie, Německa, Itálie a Rumunska podpořili kandidátský status Ukrajiny na členství v EU. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-03-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.

[3] ČTK. Evropští lídři v Kyjevě podpořili Ukrajinu ve snaze o členství v unii. Souhlasí se statusem kandidáta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.

[4] Italský premiér Draghi oznámil rezignaci. Prezident Mattarella ji ale odmítl. ČT24 [online]. 2022-07-14 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online.

[5] Italský premiér Draghi oznámil demisi, prezident ji odmítl. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-07-15]. Dostupné online.

[6] HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Italský premiér podal demisi, prezident rozpustil parlament, zemi čekají předčasné volby. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-07-21 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.

[7] ČTK. Italský prezident v reakci na Draghiho demisi rozpustil parlament, zemi tak čekají předčasné volby. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-07-21 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022)