Marie Lávičková
Marie Lávičková | |
---|---|
Narození | 15. července 1968 Chlum u Kremže |
Úmrtí | 8. března 2024 (ve věku 55 let) České Budějovice |
Příčina úmrtí | podchlazení |
Povolání | zloděj, recidivista a bezdomovkyně |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Marie Lávičková[pozn. 1] (15. července 1968[1] Chlum u Křemže – 8. března 2024[2] České Budějovice), známá také jako Máňa,[2] byla bezdomovkyně a recidivistka, která žila v Českých Budějovicích. Stala se hlavní postavou dvou dokumentů Olgy Sommerové.
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Máňa, jak si Marie Lávičková nechávala říkat, pocházela z Chlumu u Křemže na Českokrumlovsku, kde vyrostla v lékařské rodině. Rodina se jí zřekla,[3] od 17 let bydlela ve squatech či žila na ulici, podstatnou část svého života však strávila ve vězeňských zařízeních.[2] Zemřela začátkem března 2024 na zdravotní komplikace související s podchlazením.[1]
V televizi
[editovat | editovat zdroj]O životě Marie Lávičkové vznikly dvě díla od dokumetaristky Olgy Sommerové. První z nich je krátkometrážní dokument z roku 1992 Máňa (cyklus OKO), který režírovala spolu s Janem Špátou a který získal Cenu literárního fondu. V roce 2003 se režisérka k tématu vrátila v televizním dokumentu Máňa po deseti letech. Máňa byla také jednou z osob účinkujících v pořadu TV Nova Holky pod zámkem.[1]
První výpověď
[editovat | editovat zdroj]Od 18 let se živila trestnou činností (například příživnictvím nebo krádežemi[4]) a sama uváděla, že získat práci nemá zájem.[4] Ačkoli některé zdroje uvedly, že nikdy nepracovala,[4] v dokumentu Olgy Sommerové z roku 1992 vyprávěla o své půlroční pracovní zkušenosti. Po zvážení svých možností pak volila cestu, která ji sice často vedla do vězení, nicméně jí umožňovala žít z vyššího příjmu, než jaký by dokázala získat jako zaměstnaná. Ve filmu, který byl natáčen také ve věznici v Pardubicích, se ve svých tehdejších 24 letech svěřila, že již má šestileté zkušenosti z pobytů za mřížemi. Ve filmu hovoils také o lásce, kterou do té doby prožila pouze jedenkrát. S partnerem měla v 16 letech dceru, kterou pak měla v péči Mánina matka.
Vězení jako domov
[editovat | editovat zdroj]Druhý výše zmíněný dokument režisérky Sommerové obsahuje záběry hlavní představitelky v letech 2000–2001, a to jak z vazební věznice v Českých Budějovicích, tak ze spíše kratších období na svobodě. Ukázal ji jako člověka, který je se znalostmi prostých pravidel vězení přes veškerá omezení se svým životem vlastně spokojený, a pro kterého je obtížné žít jako běžný občan. Věznici zmiňuje jako svůj domov: s jídlem, šaty, lékařskými službami i drobným kapesným.[3] V dokumentu se filmovému štábu otevřeně svěřila s kladnými i zápornými životními zkušenostmi, jednou z později jmenovaných bylo například napadení, po němž Marii Lávičkové na těle zůstaly viditelné stopy a jež bylo později kvalifikováno jako pokus o vraždu.
„ | Já mám zlodějinu asi v krvi a kradu, kradu a kradu. | “ |
— Marie Lávičková v dokumentu Máňa |
Máňa byla rovněž známá jistým druhem exhibicionismu, který se projevoval tančením a svlékáním se na veřejnosti. Z tohoto důvodu nesměla vstupovat do řady českobudějovických podniků.[4] Platil pro ni i zákaz pobytu v tomto městě, jak uvedl okresní státní zástupce během soudního řízení v roce 2001.
Pozdější život
[editovat | editovat zdroj]V roce 2013 se Marie Lávičková objevila v médiích v souvislosti se svými protesty proti amnestii prezidenta Klause, protože zřejmě jako jediná v Česku litovala, že byla rovněž ona propuštěna z vězení dříve.[3] Na svobodu se již před tím dostala i díky jedné z amnestií Václava Havla.[5] V prvním dokumentu z roku 1992 však uváděla, že po propuštění měla snahu se zařadit do normálního života, protože ve věznici získala jistou motivaci. Do většinové společnosti se však už potom nedokázala zařadit – naopak se vždy znovu začala stýkat s lidmi žijícími na okraji společnosti a pokračovala v kriminální činnosti. Otevřeně přiznávala, že ve vězení tráví čas raději než na svobodě,[1] a brzy po propuštění se nechávala zatknout například za demonstrativní krádež,[3] nicméně v dokumentu Olgy Sommerové z roku 2003 se při propuštění z výkonu trestu ze znovunabyté svobody raduje.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e URBANOVÁ, Jana. Zemřela Marie Lavičková známá jako Máňa. Jedna z nejznámějších recidivistek. Českobudějovický deník. 2024-03-17. Dostupné online [cit. 2024-03-24].
- ↑ a b c ORHOLZ, Pavel. Zemřela vyhlášená recidivistka Máňa. Novinky.cz [online]. 2024-03-18 [cit. 2024-03-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ama. Máňa se práce štítí. Na svobodu ji nikdo nedostane. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-03-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DOLEŽALOVÁ, Radka. Máňa se chystá strávit zimu na ulici. Českobudějovický deník. 2015-10-08. Dostupné online [cit. 2024-03-24].
- ↑ PELÍŠEK, Antonín. Zemřela recidivistka Máňa, známá díky filmu. Ve vězení strávila přes 30 let. iDNES.cz [online]. 2024-03-18 [cit. 2024-03-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Reportáž v pořadu 168 hodin České televize
- Marie Lávičková v Česko-Slovenské filmové databázi
- Holky pod zámkem na ČSFD