Přeskočit na obsah

Marie-Elizabeth Ducreux

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie-Élizabeth Ducreuxová
Narození12. srpna 1950 (74 let)
Povolánípřekladatelka, historička a bohemistka
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (2024)
PříbuzníAnne-Marie Páleníčeková (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie-Elizabeth Ducreux (12. srpna 1950 Caen, Francie) je francouzská historička, jejíž výzkumná práce je zaměřená na náboženské dějiny střední Evropy v raném novověku. Působí v Centre national de la recherche scientifique (CNRS) v rámci Historického výzkumného ústavu (Centre de recherches historiques]) v École des hautes études en sciences sociales (EHESS). Její výzkumná práce mimo jiné dotazuje etablovaný pojem „barokní zbožnosti“, do kterého nahlíží v širokém antropologickém, sociálním a politickém kontextu protireformace v zemích habsburské monarchie. Francouzské, české a středoevropské autority víckrát ocenily její vědeckou práci a její nasazení ke sblížení vědců a intelektuálů z Francie a střední Evropy.[zdroj?]

Vzdělání a profesní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Marie-Elizabeth Ducreux vystudovala historii, literaturu a slavistiku (tj. zejména český a ruský jazyky a kultury) a svoje historické vzdělání doplnila při seminářích Jeana Delumeaua. V roce 1982 obdržela doktorát na Univerzitě Paříž III po obhajobě disertační práce nazvané „Hymnologia Bohemica. Cantionnaires tchèques de la Contre-Réforme, 1588–1764“[1] (Hymnologia Bohemica. České protireformační kancionály, 1588–1764). Poté nastoupila do francouzského Národního institutu vědeckého výzkumu (CNRS) jako Chargée de recherche 2. třídy (1983) (1. třídy už v roce 1985) s působením na Historickém výzkumném ústavu (CRH) v Ecole des hautes études en sciences sociales (EHESS) v Paříži.

Jako vědecká attachée pro humanitní vědy v Československu pak v České republice od roku 1991 do roku 1994 přispěla spolu s Antoinem Marèsem a Jacquesem Rupnikem k založení Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách v Praze (CEFRES),[2] který vedla od roku 1991 do roku 1993 jako jeho první ředitelka.

Poté co v roce 2003 obhájila svoji habilitaci, v roce 2014 se stala ředitelkou výzkumu (directrice de recherche) v CNRS.

V zahraničí hostovala ve výzkumných institucích: v Collegiu Budapest, později Institutu pro pokročilé studie Středoevropské univerzity (Central European University, CEU) v Budapešti v akademických letech 1996–1997, 2002 a 2010–2011, a v letech 2012–2014 také v Centru Marc-Bloch v Berlíně.

Její výzkumná práce je začleněná do LabEx HASTEC – Hagiographie, sainteté royale et sainteté locale. Pratiques cultuelles et patronage symbolique dans l’Europe de la fin du XVIe siècle au milieu du XVIIIe siècle. Od roku 2022 předsedá mezinárodní redakční výbor pro vydávání kompletního díla Jana Amose Komenského.

Dnes je emeritní vedoucí výzkumu (directrice de recherche) v CNRS, členkou Centre de recherches historiques (CRH) v EHESS.

Výzkumná práce

[editovat | editovat zdroj]

V kontextu zemí habsburské monarchie raného novověku se Marie-Elizabeth Ducreux zabývá sociálními a kulturními dějinami náboženských jevů s ohledem na jejich politické souvislosti. Hlavní oblastí jejího výzkumu jsou České a Uherské království,[3] rekatolizace[4] českých zemí v 17. a 18. století, liturgie,[5] kult svatých,[6] zbožnost, a devoční praktiky,[7] mezi něž patří i četba.[8] Její nedávné[kdy?] výzkumné práce se týkají posvátnosti[9] a symbolické politiky[10][11] v Českém a Uherském království v 17. století (nápř. kult státních svatých[12] jako svatý Václav, Štěpán či Kazimir), které zkoumá prizmatem interakcí mezi lokálními církevními a politickými aktéry, panovníky a papežstvím.[13]

Její práce se vyznačuje hloubkou a rozsahem znalosti archivních pramenů, mezinárodního výzkumu z oblasti historie, humanitních a společenských věd, ale též (díky široké jazykové vybavenosti) národních historiografií jednotlivých zemí střední Evropy. Její bádání pojímá široké spektrum dalekosáhlých problematik ve středoevropském kontextu, jehož rozmanitost opakovaně vyzdvihuje: kolektivní a naboženské identity,[14][15] národní historiografie,[16] budováním státu,[17][18] využívání historie,[19] pohyb obyvatelstva[20][21] a náboženských praktik.[22] Ve svých seminářích v EHESSu Marie-Elizabeth Ducreux přispěla k učení o „budování politických kategorií“ (zvlášť pojmů svrchovanosti, teritoriality, a dvojice podřízenost/nadvláda)[23] a přednášela „srovnávací dějiny střední Evropy od 1700 do současnosti“.

Kolektivní odpovědnosti

[editovat | editovat zdroj]

Tím, že vedla výzkumy v Československu od doby tzv. normalizace, sehrála spolu s Jacquesem Rupnikem a Antoinem Marèsem významnou úlohu při zakládání Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) v Praze, když po pádu Berlínské zdi v roce 1989 francouzské Ministerstvo Zahraničních věcí usilovalo o znovunavázání akademických a vědeckých vztahů se střední Evropou. CEFRES posléze vedla jako první ředitelka od roku 1991 do roku 1993.

Nejen svým nasazením a podporou pracovníků ústavu, ale též svým dalším institucionálním působením podporuje[zdroj?] rozvoj českého vědeckého výzkumu a obohacení francouzského výzkumu o střední Evropě,[24] zejména zemích Visegrádské čtyřky.

Od roku 1994 do roku 1996 vedla Marie-Elizabeth Ducreux část programu „Europe“ CNRS, jež se věnovala zemím střední a východní Evropy. V rámci sekce Humanitních a sociálních věd CNRS, byla chargée de mission pro mezinárodní vztahy v Evropě („Relations Internationales Europe“) v letech 1997 a 1998. Od roku 2004 do roku 2012 byla členkou kanceláře Section 33 (Mondes modernes et contemporains) v CNRS.

V rámci Centra pro historický výzkum (CRH, EHESS) byla od roku 2001 do roku 2003 odpovědná za vědeckou spolupráci programu PAI Proteus s lublaňským Institutum Studiorum Humanitatis (Slovinsko).

Byla přivolená francouzskou radou pro evaluaci vysokého školství a výzkumu (AERES později HCERES) v letech 2008, 2010 a 2011 jako expertka. Dále byla členkou výboru odborníků „Civilisations“ v Národním institutu orientálních jazyků a civilizací INALCO.

Mimo Francii se Marie-Elizabeth Ducreux stala členkou Akreditační komise vysokého školství v České republice (dnes[kdy?] Národní akreditační úřad vysokého školství) od roku 1998 do roku 2006. Poté od roku 2008 do roku 2012 působila u slovinského Ministerstva Školství a Vysokého školství jako expertka pro quadriální výzkumné programy.

Od roku 2015 do roku 2023 byla předsedkyní mezinárodní rady Univerzity Karlovy.

Odměny a vyznamenání (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Monografie (autorka či vedoucí publikace)

[editovat | editovat zdroj]

Recenze: Xavier Galmiche, « Marie-Elizabeth Ducreux (dir.), Dévotion et légitimation. Patronages sacrés dans l’Europe des Habsbourg », Revue des études slaves, XCI-4 | 2020. DOI : https://doi.org/10.4000/res.3942

Recenze napsal Guy Desplanques v Revue française de sociologie Année 1986 27-2 pp. 339-340 na persee.fr

Překlad

[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Hrabal – Marie-Elizabeth Ducreux (trad. avec Milena Braud) : Les millions d'Arlequin, Paris, Seuil, 1997.


Osobní rozhovory v mediích

[editovat | editovat zdroj]
  • Marie-Elizabeth Ducreux-Lakits et al., « Histoire de l'Empire des Habsbourg. Entretien avec Marie-Elizabeth Ducreux-Lakits (CNRS, Paris), réalisé par Peter Stockinger (INALCO, Paris). », MédiHAL, l'archive ouverte de photographies et d'images scientifiques. online
  • Marie-Elizabeth Ducreux : « J’avais l’impression de vivre un évènement qui n’arrive qu’une ou deux fois par siècle ». Entretien réalisé par Anne-Claire Veluire. Radio Prague international, 20/11/2009. online
  • Zdeněk Hojda – Jiří Pokorný – Jan Urban, « Un mystère est présent à Prague. Entretien avec Marie-Elizabeth Ducreux », Dějiny a současnost 16, 1994, n° 1, s. 40-44.

Odkazy na vědecké práce

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DUCREUX-LAKITS, Marie-Élizabeth. Hymnologia Bohemica, 1588-1764: cantionnaires tchèques de la Contre-Réforme. Paris ; 1970-...., France, 1982 [cit. 2024-08-13]. Université de la Sorbonne Nouvelle. Dostupné online.
  2. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Pensées captives. Répression et défense des libertés académiques en Europe centrale et orientale (et au-delà). Trente ans de recherches au CEFRES de Prague. 1. vyd. Ploemeur: Editions Codex, 2023. ISBN 978-2-918783-28-2. Kapitola Les dynamiques institutionnelles et collectives de la création du CEFRES, s. 213-218. 
  3. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Histoire de l'Europe du Centre-Est. Paris: PUF, 2004. ISBN 9782130520030. Kapitola La Monarchie des Habsbourgs, la Bohême et la Hongrie de 1700 à 1900, s. 337-484. 
  4. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Baroque en Bohême (ed. Marie-Elizabeth Ducreux, Xavier Galmiche, Martin Petráš and Vít Vlnas). Lille: Université Charles de Gaulle - Lille 3, 2009. ISBN 978-2844671134. Kapitola Piété baroque et recatholicisation en Bohême au XVIIe siècle : quelques acquis et des questions, s. 75-108. 
  5. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Print Culture at the Crossroads. The Book and Central Europe (ed. Elizabeth Dillenburg, Howard Louthan, Drew.B. Thomas),. Leiden–Boston: Brill, 2021. Kapitola Liturgical Books after the Council of Trent. Implementation, Innovation and the Formation of Local Tradition in the Habsburg Lands, s. 105-121. 
  6. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Musarum Socius  jinak též Malý Slavnospis (ed. Josef Förster, Petr KitzlerI, Václav Petrbok, Hana Svatosová),. Prague: Kabinet pro klasická studia, Filosofický ústav AV ČR, 2012. ISBN 978-80-260-0542-1. Kapitola Gloire, prestige et liturgie au XVIIe siècle : l’entrée de saint Venceslas au Bréviaire Romain, s. 443-466. 
  7. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Kultura – zbožnost – symbolická politika. Proměny společnosti ve střední Evropě v 17. a 18. století. Prague: Karolinum, 2023. ISBN 978-80-246-5114-9. 
  8. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Les usages de l’imprimé (dir. Roger Chartier). Paris: Fayard, 1987. ISBN 9782213019062. Kapitola Lire à en mourir. Lecteurs et livres en Bohême au 18e siècle, s. 253-303. 
  9. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Bohemia Jesuitica 1556-2006, chapitre VII, vol. II (ed. Petra Čemus). Prague - Würzburg: Karolinum - Echter, 2010. ISBN 978-80-246-1755-8. Kapitola Virtutes regis  neboli zbožnost, cnosti, život a sláva panovníků», s. 805-812. 
  10. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. « Patronage, Politics, and Devotion : The Habsburgs of Central Europe and Jesuits Saints », in: FrancoMotta, Eleonora Rai, The Factory of Jesuit Saints. Re-thinking ‘sainthood’ in Religious and CulturalHistory (16th-20th centuries), Special Issue of. The Journal of Jesuit Studies.Special issue (ed. Franco Motta, Eleonora Rai), The Factory of Jesuit Saints. Re-thinking ‘sainthood’ in Religious and Cultural History (16th-20th centuries). S. tbc. 
  11. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Emperors, Kingdoms, Territories : Multiple Versions of the Pietas Austriaca?. The Catholic Historical Review. 2011-04, roč. vol. XCVII, čís. n° 2, s. 247-275. Dostupné online. 
  12. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Une pédagogie des vertus? La cour sainte et le prince chrétien dans les pays des Habsbourg. Acta Universitatis Carolinae- Historia Universitatis Carolinae Pragensis. 2011, roč. 50, čís. 1, s. 195-215. 
  13. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Dévotion et Légitimation. Patronages sacrés dans l’Europe des Habsbourg (dir. M.E. Ducreux),. Liège: Presses Universitaires de Liège, 2016. ISBN 979-10-365-6075-0. DOI 10.4000/books.pulg.8897. Kapitola Pour une histoire européenne élargie des patronages célestes. Introduction, s. 9-37. 
  14. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Histoire de l'Europe du Centre-Est. Paris: PUF, 2004. ISBN 9782130520030. Kapitola Histoire et identité, autour du cas tchèque, s. 828-844. 
  15. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Les Juifs dans l’histoire. De l’empire d’Alexandre au monde contemporain (éd. Antoine GERMA, Benjamin Lellouch et Evelyne Patlagean). Paris: Champ Vallon, 2011. 331-374 s. Kapitola Les Juifs d’Europe centrale et orientale du XVIe au XVIIIe siècles. 
  16. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Religion et identité en Europe centrale (ed. Michel Maslowski). Paris: Belin, 2012. Kapitola Les Jésuites comme métaphore de la destruction de la nation tchèque au XIXe siècle, s. 171-185. 
  17. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Nommer l’État et définir l’Empire. Monarchie des Habsbourg. Monde(s), Histoire-Espaces-Relations. Roč. 2012, čís. 2, s. 39-66. Dostupné online. 
  18. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Jenseits der Völker und der Nationen, jenseits des Absolutismus: Die Auflösung des Staates als Forschungsgegenstandes. Veröffentlichungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung. Die Habsburgermonarchie (1526-1618) als Gegenstandder modernen Historiografie (ed. Thomas Winkelbauer). 2022, roč. 78, s. 366-378. 
  19. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Nation, Etat, éducation. L'enseignement de l'histoire en Europe centrale et orientale. Revue Histoire de l'Education. Histoire et Nation en Europe centrale et orientale, XIXe-XXe siècle. 2000, čís. 86, s. 5-36. Dostupné online. 
  20. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Early Modern Mobilities and People on the Move: An Epistemological Challenge. Theory-Criticism . Dějiny-teorie-kritika. 2020, čís. 1, s. 9-35. Dostupné online. 
  21. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Circulations centre-européennes à l’époque moderne. Une perspective de recherche ?. Monde(s). 2018, čís. 14, s. 31-52. Dostupné online. 
  22. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Reliques Romaines. Invention et circulation des corps saints des catacombes à l'époque moderne (eds. Stéphane Baciocchi, Christophe Duhamelle). Rome: Ecole française de Rome, 2016. Kapitola "Propager la gloire des saints dans des contrées si éloignées de Rome". L'expansion des reliques des catacombes en Europe centrale et orientale, s. 287-370. 
  23. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. Reconstructing the Catholic Church and Restituting the Power of the Sovereign: The Clergy in the Composite Monarchy of the Habsburgs during the Seventeenth Century. L’Atelier du CRH. Borders, Thresholds, Boundaries: A Social History of Categorizations. Introduction. 2021, roč. 22bis. Dostupné online. 
  24. ↑ DUCREUX, Marie-Elizabeth. La France et l’Europe Centrale. Médiateurs et médiations (dir. Antoine Marès). Paris: Institut d’Etudes Slaves, 2015. ISBN 978-2-7204-0538-9. Kapitola Le Centre français de recherche en sciences sociales de Prague (CEFRES) : une institution, un médiateur, un « acteur-réseau », s. 327-340. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Bibliografická data: HAL SHS Bibliografie HIUAVČR Academia.edu Research Gate cairn.info cairn international

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie-Elizabeth_Ducreux&oldid=24233739“