Margery Kempe

Mergerie Kempe
Narození	1373 King's Lynn
Úmrtí	Norfolk
Povolání	spisovatelka a autorka autobiografie
Nábož. vyznání	katolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Margery Kempe (1373-1439) byla křesťanská mystička a poutnice, jíž je připisována nejstarší autobiografie sepsaná v anglickém jazyce – The Book of Margery Kempe (Kniha Margery Kempe).

Život

Margery Kempe se narodila nejspíše roku 1373 ve městě Bishop's Lynn (dnes známo jako King's Lynn) jako Margery Burnham. Pocházela ze zámožné rodiny a její otec byl vlivný občan města. Úspěšný obchodník John Burnham se intenzivně angažoval v tamějších úřadech a zastával mnoho veřejných funkcí, jako například smírčího soudce, soudního lékaře, člena Lynnského parlamentu nebo starosty města. O její matce Isabelle není známo mnoho a v Knize je o ní pouze jedna zmínka.

Využitím svých konexí provdal roku 1339 John svou dceru za Johna Kempa z Lynnu. John byl též uznávaný člen komunity, a to díky jeho otci, jenž vykonával úřad městského pokladníka.

Manželství a rodina

Manžele Kempeovi nejspíše žili v centru města. Aby zajistili finanční příjem domácnosti, zřídili ve městě pivovar. Jejich podnik však po krátké době selhal. John se na krátkou dobu stal městským pokladníkem, nikdy však nedosáhl úspěchu a vlivu rovného jeho otci. Měli spolu 14 dětí, není však jasné, kolik z nich se dožilo dospělého věku. V knize se Margery zaměřuje především na svého nejstaršího syna, nesoucího stejné jméno jako jeho otec a dědeček, Johna. O něm je známo, že se stal obchodníkem žijícím v Gdaňsku.

Duchovní cesta

Margery byla v kontaktu s církví již od útlého věku. To, že se jí dostalo ortodoxního vzdělání dokazují v Knize nalezené rozmanité zmínky o liturgických a biblických textech či učeních dalších mystiků, jako byla například sv. Brigita Švédská. Tato obeznámenost by byla téměř nemožná bez širšího náboženského vedení.

Její duchovní cesta se však rozvíjí po těžkém porodu jejího prvního dítěte, kdy se Margery dostává do duševní tísně. V knize popisuje děsivé vize démonů, kteří jí pobízí k ukončení vlastního života. Margery měl též navštívit Ježíš, jenž měl přisednout k její posteli se slovy: "Dcero, proč jsi mě opustila a já nikdy neopustil tebe?". Dále prohlašuje, že jí navštívily i ostatní náboženské figury, jako například Bůh či Panna Marie a společně spolu konverzovali, nebo že byla přítomna při Ježíšově ukřižování.

Tyto vize jsou dnes moderní medicínou považovány za halucinace či bludy a řazeny k symptomům poporodní psychózy. Dalším znakem této psychické poruchy je uplakanost, jež by se dala považovat za Margerynin charakteristický znak. Byla známá právě křečovitým pláčem a naříkáním, kdy prosila Krista o slitování a odpuštění. Toto chování však vzbuzovalo rozruch a pohoršení, a to zvláště při církevních obřadech. Je však důležité přihlédnout k tomu, že dnešní vnímání mentální psychózy je zcela odlišné od toho středověkého. Toto výrazné chování a až extrémní uctívání je označování jako imitatio Christi neboli imitace Krista. Jedná se o praxi mystiků napodobujících Kristovo utrpení a též o náznak eucharistie – sjednotit se s Kristem.

Kempe čelila mnohokrát obviněním z hereze. Důvodem bylo hlavně její kázání, což bylo ženám zakázáno, nebo že chodila, jakožto vdaná žena, oděná v bílém. Církev Kempe chybně spojovala s lollardy. To mělo co do činění nejspíše s tím, že je žena, jelikož spousta zbožných žen se hlásila právě k tomuto hnutí. Margery však toto tvrzení popírá a v Knize se ani neobjevují myšlenky, jež by rezonovaly s jejich reformními názory. Například byla nakloněná k eucharistii, což lollardské učení naopak odmítá.

Poutě

1413 - 1415

Kempe navštívila Norwich, kde se nejspíše setkala s Julianou z Norwiche. Rok poté se vydává se skupinou poutník do Svaté Země. Cestuje se přes Zerikzee, Kostnici a Bolognu. Na 13 týdnů se usadí v Benátkách. Dále pokračuje do Palestiny, kde dojde k prvnímu hlasitému pláči, který se pro ni stane charakteristický. V knize popisuje situaci, kdy při příjezdu do Jeruzaléma málem spadla z osla, jelikož byla uchvácena tím, co viděla a děkovala Bohu, že jí přivedl do tohoto „pozemského města“.

Cestou zpět do Benátek se zastavila v Římě, kde navštívila kostel Santa Brigida, zasvěcený sv. Brigitě Švédské. Jako většina poutníků pobývala v nemocnici sv. Tomáše Canterburského. V Římě poprvé chodila oděná celá v bílém, s tím pokračovala i po návratu do Norwiche, kde od mnohých schytala kritiku.

1417 - 1418

Roku 1417 putuje z Bristolu do Santiaga de Compostela. Jejím společníkem se stal Thomas Marshall, který její cestu finančně podpořil. V Santiagu zůstává 14 dní. Cestou zpátky navštíví Klášter v Hailes a pokračuje do Leicesteru, kde je starostou města označena za lolarda a uvězněna. V Yorku podstoupí několik výslechů, je vyšetřována arcibiskupem, který jí prohlásí za kacířku. Margery se však hájí, a nakonec je po dlouhém procesu propuštěna. Cestou domů je však znovu několikrát zadržena. Krátce po návratu do Lynnu onemocněla a do roku 1433 nepodnikala další cesty.

1433 - 1434

Margerina poslední cesta se uskutečnila 2 roky po smrti jejího manžela a syna. Společne s její snachou plují do Gdaňsku. Dále navštěvuje Wilsnack a Cáchy. Cestou zpět do Lynnu se zastaví v Callais, Canterbury a Londýně.

Literární dílo - Kniha Margery Kempe

Jedná se o první autobiografii sepsanou v anglickém jazyce, jež zachycuje život Margery Kempe, její putování, vize a setkání se svatou trojící.

Dílo je rozděleno do dvou knih. Kempe je protagonista a zdroj celého díla, píše a sobě ve třetí osobě, jako o „tomto stvoření“. Není ale osoba, jež dílo fyzicky sepsala. Přestože pocházela ze zámožné vrstvy, neuměla číst ani psát. Nelze o ní však říct, že nebyla vzdělaná. Margery získala své poznatky z toho, co jí četli jiní a následným memorováním textů. Samotná kniha obsahuje několik klíčových náboženských textů, ať už v latině či angličtině.

Proces sepsání díla je představen již v první části knihy, a to při úvodní básni. Najít osobu, jež by byla ochotna sepsat Margerin život a spirituální zážitky byl složitý a podílely se na něm minimálně čtyři osoby. Dále byla kniha několikrát upravována a přidány k ní byly i některé dodatky, a to i po její smrti. Jedním z těch, kdo přispěl byl písař Salthows, jež seskládal dochovaný rukopis asi v 15. století a nejspíše na něm provedl korekturu. Dále byly dodány Kartuziánským řádem alespoň čtyři soubory anotací.

Kniha byla objevena ve 30. letech 20. století ve městě Derbyshire zaměstnanci Victoria and Albert Muzea. Následně byla identifikovaná jako Kniha Margery Kempe medievistkou Hope Emily Allen v roce 1934.