Marco Verratti
| Marco Verratti | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 V roce 2019 | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Datum narození | 5. listopadu 1992 (32 let) | ||||||
| Místo narození | Pescara,  Itálie | ||||||
| Výška | 165 cm | ||||||
| Hmotnost | 60 kg | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Současný klub |  Al-Arabi | ||||||
| Číslo dresu | 7 | ||||||
| Pozice | Fotbalový záložník | ||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 28. 9. 2024 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 28. 9. 2024 | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Marco Verratti (5. listopad 1992 Pescara, Itálie) je italský profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního záložníka za katarský klub Al-Arabi a za italský národní tým. Za Paris Saint-Germain hrál 11 let a osmkrát opanoval ve francouzské nejvyšší ligové soutěži Ligue 1 a v její historii náleží mezi rekordmany v počtu mistrovských titulů. Mimo to získal další trofeje – francouzské národní i ligové poháry i superpoháry. V sezóně 2019/20 s klubem dosáhl finále Ligy mistrů UEFA, ve kterém ale nakonec stanul na straně poražených.
Na reprezentační úrovni si zahrál Mistrovství světa 2014, o dva roky později přišel kvůli zranění o Euro 2016. Na dalším evropském turnaji získal zlaté medaile.
Vyhrál cenu Bravo za rok 2012.[1] Typologicky je přirovnáván ke svému předchůdci v záložní řadě Itálie, kterým byl Andrea Pirlo.[2]
Herní profil
[editovat | editovat zdroj]Verratti byl již zkraje profesionální kariéry přirovnáván k jinému italskému záložníkovi jménem Andrea Pirlo.[2][3] Obdobně jako Pirlo začínal Verratti v záloze hned za útočníky na pozici tzv. „desítky“ (trequartista).[2] Intuice jeho tehdejšího trenéra vedla k přeorientování na tvůrce hry zataženého v hloubi pole, což je pozice, v italském fotbale označovaná jako regista.[2][4] Kromě Pirla, se kterým Verrattiho pojí herní přehled, je přirovnáván také k Pirlovu spoluhráči Gennaro Gattusovi.[4] Podoba Verrattiho s Gattusem spočívá v odhodlání a touze po vítězství a energičnosti.[4]
Mezi jeho největší přednosti náleží přesné přihrávky,[5] kterými dokáže najít spoluhráče na 40-50 metrů, například křídelní útočníky.[3] Často ovšem rozdává krátké přihrávky a „narážečky“.[5] Jeho vytříbená technika mu umožňuje efektivní driblink.[5] Má tendenci hrát rizikově a ztratit balón v nebezpečné pozici.[2]
Navzdory své orientaci na tvůrčí aspekt dokáže překvapit soupeře „špinavou hrou“ a obrannými zákroky včetně chození do skluzů.[3][5] Je tedy považován za všestranného a také koncentrovaného hráče.[3][5]
Naopak je mu vytýkána nedisciplinovanost a s tím spojené „sbírání“ karetních trestů a předržování balónu.[5][2]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Klubová
[editovat | editovat zdroj]Verratti začínal v klubu Delfino Pescara 1936. V A-týmu debutoval ve svých 16 letech. V sezoně 2010/11 italské druhé ligy Serie B Pescara předváděla pod trenérem Zdenkem Zemanem atraktivní fotbal, a v následujícím ročníku 2011/12 si celkovým triumfem zajistila postup do Serie A. Verratti byl důležitou součástí vítězného týmu a média mu přisoudila přezdívku nový Pirlo.[2]
V průběhu července 2012 podepsal pětiletý kontrakt s francouzským klubem Paris Saint-Germain. Pařížský zámožný klub v Itálii nakoupil několik hvězd (Zlatan Ibrahimović, Ezequiel Lavezzi, Thiago Silva) za částku dosahující k 250 milionům liber.[2] Verratti byl pro francouzský fotbal nový a neznámý pojem přicházející za částku 8,6 milionu liber, která se eventuálně mohla vyšplhat na částku 11,75 milionu liber.[6] Naopak v Itálii se jeho přestup ven stal diskutovaným. Reprezentační trenér Cesare Prandelli, který 19letého Verrattiho zařadil do předběžné nominace na Euro 2012, se vyjádřil následovně: „Považuji za skandální, že hráč jako Verratti, hráč, kterého jsme doma pozorovali, kterého dobře známe, skončí v zahraničí, a že my jsme to dovolili. Ještě jednou opakuji, skandální.“[2]
Italský trenér Carlo Ancelotti jej 11. srpna 2012 nasadil do úvodního kola francouzské Ligue 1 v domácím prostředí proti Lorientu, ze kterého se urodila remíza 2:2.[7] Proti Toulouse 14. září (5. kolo) našel jím lobovaný míč Javiera Pastoreho, který při domácí výhře 2:0 otevřel skóre.[8] Při střídání v době asi 10 minut před koncem jej diváci doprovodili potleskem.[2] Atmosféru nejprestižnější evropské pohárové soutěže – Ligy mistrů UEFA – poprvé okusil 18. září proti Dynamu Kyjev. Pařížský tým před domácím publikem vyhrál 4:1.[9] Pouť Ligou mistrů v sezóně 2012/13 skončila na jaře po dvou remízách s Barcelonou v osmifinále, která postoupila jen vlivem pravidlu venkovních gólů. Naproti tomu ligová sezóna skončila ziskem prvního mistrovského titulu od roku 1994. V jejím průběhu odehrál Verratti obvykle po boku „obranáře“ Blaise Matuidiho 23 zápasů, zaregistroval čtyři asistence a za zápas v průměru vyslal 62 přihrávek s úspěšností bezmála 90%.[10]
V ligové sezóně 2013/14 si i pod trenérem Laurentem Blancem udržel místo v základní sestavě a 29 odehranými zápasy pomohl obhájit mistrovský titul. V průběhu května 2014 si vysloužil ocenění pro nejlepšího mladého fotbalistu Ligue 1.[11] Ve tříčlenné záložní řadě se zpravidla objevoval po boku Blaise Matuidiho a Thiaga Motty, která vedla Pařížany i v Lize mistrů.[12] Ti ve čtvrtfinále vypadli s Chelsea, vykompenzovali si to ziskem ligového poháru – Coupe de la Ligue.
V polovině září 2014 se s klubem domluvil na prodloužení smlouvy do roku 2019.[13] První soutěžní gól v pařížském dresu zaznamenal 30. září proti Barceloně ve skupině Ligy mistrů UEFA při domácí výhře 3:2.[14] Závěrečný skupinový střet s Barcelonou skončil prohrou 1:3 a svěřenci kouče Blanca tak skončili druzí, povedený výkon Verrattiho ovšem nezůstal bez povšimnutí, ocenil ho například fotbalový expert Tom Williams.[15] Před domácími diváky proti Évianu 18. ledna 2015 vstřelil první ligový gól za Paris Saint-Germain a klub z hlavního města vyhrál 4:2.[16] Po osmifinále, v němž přešli přes anglickou Chelsea, narazili Pařížané znovu na Barcelonu. Verratti nebyl pro první zápas k dispozici.[17] Po dvou porážkách nastal pro PSG v soutěži v této sezóně konec. Italský středopolař se spoluhráči opět ovládl Ligue 1, čemuž mimo jiné přispěl 8 asistencemi.[18]
V rámci 11. kola ligové sezóny 2015/16 zaznamenal dvě asistence v zápase 25. října se Saint-Étienne při výhře 4:1. Ligová neporazitelnost Pařížanů se prodloužila na 10 zápasů, jediný obdržený gól byl ten Verrattiho vlastní.[19] V listopadu jej britský The Guardian zařadil do stovky nejlepších fotbalistů světa za rok 2015, a to na 43. místo.[20] V osmifinále Ligy mistrů s Chelsea se podílel na domácí výhře 2:1, ale zranění jej vyřadila z následujících vyřazovacích bojů.[21] Jeho klub skončil ve čtvrtfinále. Finále ligového poháru Coupe de la Ligue pozoroval 23. dubna nejprve z lavičky a zahrál si až závěrečných 15 minut.[22] Potíže s třísly mu dovolily odehrát do konce sezóny jen jeden další zápas, a to znovu jen z lavičky. Podstoupením operace přišel o Euro 2016.[23] Mistrovský titul si PSG zaručilo již v březnu.[24]
V srpnu 2016 prodloužil smlouvu na dalších pět let. V kabině nově narážel na trenéra Unaie Emeryho, [25] ovšem klíčová role v základní sestavě mu zůstala. Ve druhém kole ligové sezóny vstřelil proti Métám (FC Metz) svůj první gól, když jeho střelu tečoval do vlastní branky Jonathan Rivierez. PSG vyhrálo 3:0 před domácím publikem.[26][27] V prvním zápase skupiny Ligy mistrů 13. září čelil v domácím prostředí hráčům Arsenalu, jeho přihrávky ale spoluhráči nevyužili a PSG tak uhrálo pouhou remízu 1:1. Verratti byl po druhé žluté kartě v nastaveném čase vyloučen, poté co byl faulován Olivierem Giroudem, s nímž se následně dostal do potyčky.[28] Dne 14. února 2017 nastoupil do prvního osmifinálového klání s Barcelonou v rámci Ligy mistrů, ve kterém Pařížané dominovali a vyhráli 4:0. Verratti se zařadil mezi nejlepší hráče na trávníku mimo jiné tím, že přehrával soupeřovu záložní řadu.[29] Odveta se hrála 8. března na Camp Nou a přinesla touto soutěží nevídaný obrat. Barcelona nad PSG vyhrála 6:1 a vybojovala si čtvrtfinále.[30] Kromě neúspěchu v Lize mistrů musela pařížská kabina skousnout po čtyřech letech též domácí ligový neúspěch – v průběhu května si titul zajistili fotbalisté Monaka.[31] Později Verratti nastoupil v základní sestavě proti Angers ve finále národního poháru. Pařížané 27. května vyhráli 1:0 a získali Coupe de France bez toho, aby v zápasech tohoto poháru obdrželi gól.[32]
V pořadí 300. soutěžní zápas za PSG odehrál proti Monaku 13. ledna 2020 a na ligové výhře participoval asistencí.[33] Úvodní osmifinálový duel na půdě Borussie Dortmund 18. února se spoluhráči prohrál 1:2. Jelikož odehrál 58. zápas v Lize mistrů, stal se překonáním Paula Le Guena pařížským rekordmanem v nejprestižnější evropské klubové soutěži.[34] V ročníku 2019/20 Ligue 1 dorovnal se svým spoluhráčem Thiagem Silvou rekord v počtu mistrovských titulů ve francouzské nejvyšší ligové soutěži. Sedm titulů během osmi let oba hráče zařadilo po bok jmen jako jsou Hervé Revelli, Jean-Michel Larqué (oba AS Saint-Étienne), Grégory Coupet, Sidney Govou a Juninho (zbylí tři Olympique Lyon).[35]
V srpnu se dohrávala kvůli pandemii covidu-19 odložená Liga mistrů. Ve čtvrtfinále 12. srpna 2020 Verratti při střetnutí proti Atalantě chyběl kvůli poranění stehenních svalů, jeho spoluhráči přesto po výhře 2:1 postoupili a zajistili klubu semifinále Ligy mistrů poprvé po 25 letech.[36] Do semifinále hraného 18. srpna s Lipskem zasáhl až v 83. minutě namísto svého „zástupce“ v základní sestavě Andera Herrery. Pařížský klub postoupil po výhře 3:0 do finále.[37] Ve finále 23. srpna opět začínal na lavičce a odehrál až závěrečných 25 minut střetnutí s Bayernem Mnichov, který finálový duel po výhře 1:0 opanoval.[38]
V ročníku následujícím Verrattiho nadále doprovázela zranění (v minulosti potíže s koleny, stehny a i lýtky), která jej mimo jiné připravila o první trojici zápasů skupiny Ligy mistrů. Pařížský klub ale přesto postoupil do osmifinále a v únoru roku 2021 konfrontoval Barcelonu. K venkovní výhře 4:1 přispěl dobrým výkonem také Verratti.[39] Po domácí březnové odvetě 1:1 se Paris Saint-Germain posunulo do čtvrtfinále. Na konci dubna se se 344 zápasy vyšplhal na celkové třetí dělené místo v počtu odehraných zápasů za pařížský klub a vyrovnal dvojici Safet Sušić—Paul Le Guen.[40]
Dne 23. ledna 2022 vstřelil gól ve francouzské lize po více než čtyřech letech a pomohl nakonec dvěma góly vyhrát 4:1 nad týmem Stade de Reims (Remeší).[41][42]
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]V A-mužstvu Itálie debutoval 15. 8. 2012 v přátelském utkání ve švýcarském Bernu proti Anglii (prohra 1:2).[43] V únoru 2013 se poprvé střelecky prosadil a jeho vyrovnávací gól rozhodl v závěru přátelského zápasu o remíze 1:1 s Nizozemskem.[44]
Byl nominován trenérem Cesare Prandellim na Mistrovství světa 2014 v Brazílii[45], kde Itálie vypadla již v základní skupině D.
Kvůli potížím s třísly nakonec přišel o Mistrovství Evropy 2016 (EURO 2016).[23]
EURO 2020
[editovat | editovat zdroj]Začátkem června 2021 byl trenérem Robertem Mancinim nominován pro Mistrovství Evropy 2020 (EURO 2020).[46] Jelikož si na klubovém tréninku měsíc před reprezentační nominací poranil třísla, vynechal úvodní dva skupinové zápasy proti Turecku a Švýcarsku, v nichž jej zastoupil dvougólový Manuel Locatelli.[47] Proti Walesu se navrátil do základní sestavy, z jím rozehraného přímého kopu padl gól Mattea Pessiny, který v Římě rozhodl o výhře Itálie 1:0. Ta postoupila ze skupiny po třech výhrách z první pozice.[47][48] Po osmifinálovém zdolání Rakouska 2:1 čelil Verratti se spoluhráči 2. července Belgii a v tomto zápase asistoval gólu Nicolò Barelly při další výhře 2:1.[49] Následnou výzvou byla záložní řada Španělska v semifinále, přes které Itálie postoupila až po penaltovém rozstřelu.[47] Ve finále proti Anglii 11. července ve Wembley byl u gólové situace, ve které Italové díky hlavičce Leonarda Bonucciho vyrovnali na 1:1 a vynutili si prodloužení. Po prodloužení došlo na penaltový rozstřel, ve kterém Italové uspěli po výsledku 3:2 a navázali na vlastní první evropský triumf z roku 1968.[50]
Přestupy
[editovat | editovat zdroj]Zdroj:[51]
Statistika
[editovat | editovat zdroj]Hráčská
[editovat | editovat zdroj]| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 2008/09 |  Pescara
|
Lega Pro 1 Divisione | 7 | 0 | IP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 9 | 0 |
| 2009/10 | Lega Pro 1 Divisione | 8 | 1 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 8 | 1 | |
| 2010/11 | Serie B | 28 | 1 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 29 | 1 | |
| 2011/12 | Serie B | 31 | 0 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 32 | 0 | |
| Celkem za Pescaru | 74 | 2 | - | 9 | 1 | - | 0 | 0 | 83 | 3 | ||
| 2012/13 |  PSG
|
Ligue 1 | 27 | 0 | FP+FLP | 3+0 | 0 | LM | 9 | 0 | 39 | 0 |
| 2013/14 | Ligue 1 | 29 | 0 | FP+FLP+FS | 1+4+1 | 0 | LM | 8 | 0 | 43 | 0 | |
| 2014/15 | Ligue 1 | 32 | 2 | FP+FLP+FS | 6+3+1 | 0 | LM | 7 | 1 | 49 | 3 | |
| 2015/16 | Ligue 1 | 18 | 0 | FP+FLP+FS | 1+3+1 | 0 | LM | 5 | 0 | 28 | 0 | |
| 2016/17 | Ligue 1 | 28 | 3 | FP+FLP+FS | 3+4+1 | 0 | LM | 7 | 0 | 43 | 3 | |
| 2017/18 | Ligue 1 | 22 | 0 | FP+FLP+FS | 3+4+1 | 0 | LM | 8 | 2 | 38 | 2 | |
| 2018/19 | Ligue 1 | 26 | 0 | FP+FLP+FS | 3+1+1 | 1+0+0 | LM | 7 | 0 | 38 | 1 | |
| 2019/20 | Ligue 1 | 20 | 0 | FP+FLP+FS | 3+4+1 | 0 | LM | 9 | 0 | 37 | 0 | |
| 2020/21 | Ligue 1 | 21 | 0 | FP+FS | 2+1 | 0 | LM | 7 | 0 | 31 | 0 | |
| 2021/22 | Ligue 1 | 24 | 2 | FP+FS | 3+0 | 0 | LM | 5 | 0 | 32 | 2 | |
| 2022/23 | Ligue 1 | 29 | 0 | FP+FS | 1+1 | 0 | LM | 7 | 0 | 38 | 0 | |
| Celkem za PSG | 276 | 7 | - | 61 | 1 | - | 79 | 3 | 416 | 11 | ||
| 2023/24 |  Al-Arabi
|
Qatar Stars League | 17 | 0 | KP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 19 | 0 |
| 2024/25 | Qatar Stars League | ? | ? | KP | ? | ? | - | 0 | 0 | ? | ? | |
| Celkově | 367 | 9 | - | 72 | 2 | - | 79 | 3 | 518 | 14 | ||
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]Statistika na velkých turnajích
[editovat | editovat zdroj]| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
 Itálie
|
MS 2014 | 1 zápas ve skupině | 15. 6. |  Anglie |
57 | 0 | 2:1[52] |
| 3 zápas ve skupině | 24. 6. |  Uruguay |
75 | 0 | 0:1[53] | ||
ME 2020 
|
3 zápas ve skupině | 20. 6. |  Wales |
90 | 0 | 1:0[54] | |
| Osmifinále | 26. 6. |  Rakousko |
67 | 0 | 2:1 v prodl.[55] | ||
| Čtvrtfinále | 2. 7. |  Belgie |
74 | 0 | 2:0[56] | ||
| Semifinále | 6. 7. |  Španělsko |
74 | 0 | 1:1 (4:2 na pen.)[57] | ||
| Finále | 11. 7. | Anglie |
96 | 1 | 1:1 (3:2 na pen.)[58] | ||
Reprezentační branky
[editovat | editovat zdroj]
|
Datum | Stadion | Soupeř | Skóre | Výsledek | Soutěž |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 6. 2. 2013 | Amsterdam ArenA, Amsterdam, Nizozemí | Nizozemí | 1:1 |  1:1 
|
Přátelské utkání |
| 2 | 26. 3. 2019 | Stadio Ennio Tardini, Parma, Itálie | Lichtenštejnsko | 2:0 | 6:0 
|
Kvalifikace na ME 2020 |
| 3 | 11. 6. 2019 | Allianz Stadium, Turín, Itálie | Bosna a Hercegovina | 2:1 | 2:1 
|
Kvalifikace na ME 2020 |
Úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Klubové
[editovat | editovat zdroj]
vítěz francouzské ligy (9x)
PSG: 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2017/18, 2018/19, 2019/20, 2021/22, 2022/23
vítěz 2. italské ligy (1x)
Pescara: 2011/12
vítěz francouzského poháru (6x)
PSG: 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20, 2020/21,
vítěz francouzského ligového poháru (6x)
PSG: 2013/14, 2014/13, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20
vítěz francouzského superpoháru (9x)
PSG: 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]- 1× na MS (2014)
- 1× na ME (2020 – zlato)
- 2x na LN UEFA (2021 – bronz, 2023 – bronz)
- 1× na ME 21 (2013 – stříbro)
Individuální
[editovat | editovat zdroj]- Cena Bravo – 2012[1]
- Hráč měsíce Ligue 1 podle UNFP – září 2013,[59] únor 2017[59]
- Nejlepší mladý hráč roku Ligue 1 podle UNFP – 2013/14[11]
- Tým roku Ligue 1 podle UNFP – 2012/13,[60] 2013/14,[61] 2014/15,[62] 2015/16,[63] 2016/17,[64] 2017/18,[65] 2018/19[66]
- Nejlepší tým turnaje UEFA Euro U21 – 2013[67]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie [68]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b José Luis Pierrend for the. The "Bravo" Award [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2019-12-12 [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j HORNCASTLE, James. Meet the new Pirlo looking to shatter England's World Cup dream. FourFourTwo.com [online]. 2014-06-14 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d AHUJA, Shubham. Can Marco Verratti progress at PSG?. OutsideoftheBoot.com [online]. 2015-09-18 [cit. 2021-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-24. (anglicky)
- ↑ a b c Marco VERRATTI. FIFA.com [online]. 2013-06-07 [cit. 2021-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-10. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Marco Verratti profile. WhoScored.com [online]. ? [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Verratti joins PSG. Eurosport [online]. 2012-07-18 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PSG rallies from behind in tie with Lorient: Ligue 1. CBC Sports [online]. 2012-08-11 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris Saint-Germain 2:0 FC Toulouse. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné online.
- ↑ SPIRO, Matthew. Ibrahimović-inspired PSG pull apart Dynamo. UEFA [online]. 2012-09-18, rev. 2014-09-25 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCALEER, Ben. Player Focus: Why PSG Must Strive To Keep Hold Of Marco Verratti. WhoScored [online]. 2013-07-27 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b UNFP : Verratti, le meilleur espoir de L1 !. maxifoot.fr [online]. 2014-05-11 [cit. 2021-11-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ WILLIAMS, Tom. Meet Marco Verratti, the player who keeps Yohan Cabaye on the PSG bench. The Guardian [online]. 2014-04-02 [cit. 2021-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris Saint-Germain signs midfielder Marco Verratti until 2019. Sports Illustrated [online]. 2014-09-15 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris St G 3-2 Barcelona. BBC Sport [online]. 2014-09-30 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GIBNEY, Andrew. Even in Defeat, Marco Verratti a Bright Spot for PSG Against Barcelona. Bleacher Report [online]. 2014-12-10 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris St-Germain 4-2 Evian. BBC Sport [online]. 2015-01-18 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ibrahimovic and Verratti to miss first leg. Marca [online]. 2015-03-20 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2014-2015 Ligue 1 Stats. FBref.com [online]. [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris Saint-Germain 4-1 Saint-Etienne: Dominant Parisians extend unbeaten run. Goal.com [online]. 2015-10-25 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOYLE, Paul. The 100 best footballers in the world 2015 – interactive. The Guardian [online]. 2015-12-21 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEWIS, Aimee. Paris St-Germain 2-1 Chelsea. BBC Sport [online]. 2016-02-16 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PSG beat Lille to retain French League Cup. news24.com [online]. 2016-04-24 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Italy midfielder Marco Verratti out of Euro 2016 due to groin surgery. The Guardian [online]. 2016-05-06 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris St. Germain zničil Troyes 9:0 a získal čtvrtý francouzský titul v řadě. ČT Sport [online]. 2016-03-13 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online.
- ↑ JOHNSON, Jonathan. Marco Verratti contract extension a boost to PSG after Ibrahimovic exit. ESPN [online]. 2016-08-05 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOMEWOOD, Brian. Paris Saint Germain 3-0 Metz: Edinson Cavani endures a miserable night as he struggles to fill Zlatan Ibrahimovic's boots at PSG. Daily Mail [online]. 2016-08-21 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris Saint-Germain 3:0 FC Metz. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online.
- ↑ DE MENEZES, Jack. Arsenal news: Olivier Giroud accuses Marco Verratti of play acting in bid to 'trick' referee into sending him off. The Independent (UK) [online]. 2016-09-14 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RATHBORN, Jack. Paris Saint-Germain 4-0 Barcelona player ratings: Who was your man of the match as Barca are thrashed in Paris?. Daily Mirror [online]. 2017-02-14 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GWILLIAM, Louise. Barcelona 6-1 Paris St-Germain (6-5 agg). BBC Sport [online]. 2017-03-09 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Monaco end PSG dominance to win Ligue 1 title. AS [online]. 2017-05-17 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WHALLEY, Mike. Angers 0-1 Paris St-Germain. BBC Sport [online]. 2017-05-27 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 300 for Verratti!. Paris Saint-Germain FC [online]. 2020-01-13 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dortmund-PSG : Verratti vers un record. Le Parisien [online]. 2020-02-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Thiago Silva and Verratti in seventh heaven. Ligue1.com [online]. 2020-05-07 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PSG beat Atalanta 2-1 to reach Champions League last 4. France24 [online]. 2020-08-12 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RB Leipzig - Paris Saint-Germain live. Eurosport [online]. 2020-08-18 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris St. Germain - Bayern 0:1, šestý triumf favorita, finále rozhodl Coman. IDNES.cz [online]. 2020-08-23 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
- ↑ Verratti could prove the key player for PSG's title chances. Sportstar (Hindu) [online]. 2021-02-19 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Titulaire contre Manchester City, Marco Verratti devient le 3e joueur le plus capé de l'histoire du PSG. L'Équipe [online]. 2021-04-28 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ HEYES, Apollo. Verratti scores first Ligue 1 goal in over 4 years. football-italia.net [online]. 2022-01-23 [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris Saint-Germain 4:0 Stade Reims. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (anglicky)(rusky)(česky)
- ↑ SHERGOLD, Adam. Verratti lowdown: Brilliant Italian is touted as new Pirlo... just ask England how good he is!. Daily Mail [online]. 2013-06-06 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 25. 6. 2014 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
- ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-02 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Verratti goes from Euro 2016 nightmare to Euro 2020 final. Sportsnet.ca [online]. 2021-07-08 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRITCHARD, Dafydd. Italy 1-0 Wales: Visitors throught to last 16 despite defeat in Rome. BBC Sport [online]. 2021-06-20 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEGLEY, Emlyn. Italy edge Belgium to set up Spain semi. BBC Sport [online]. 2021-07-02 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.transfermarkt.it/marco-verratti/profil/spieler/102558
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384335
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384318
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287215
- ↑ https://www.transfermarkt.it/spielbericht/index/spielbericht/3586029
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
- ↑ a b Palmarès. tropheesunfp.com [online]. UNFP [cit. 2022-02-05]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ 2012/13 UNFP Awards. frenchfootballweekly.com [online]. 2013-05-20 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Le palmarès complet des trophées UNFP. RMC Sport [online]. 2014-05-11 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ABSALON, Julien. Le palmarès complet des Trophées UNFP 2015. RTL [online]. 2015-05-17 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Le palmarès complet des Trophées UNFP. SOFOOT.com [online]. 2016-05-08 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Meilleur joueur : Edinson Cavani (Paris Saint-Germain). Eurosport [online]. 2017-05-15 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Neymar, Mbappé, Emery, Mandanda : Le palmarès complet des trophées UNFP. Eurosport [online]. 2018-05-13 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Mbappé wins awards double. Ligue1.com [online]. 2019-05-19 [cit. 2021-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-25. (anglicky)
- ↑ ASHBY, Kevin. Thiago leads all-star squad dominated by Spain. UEFA [online]. 2013-06-21, rev. 2013-12-04 [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.quirinale.it/elementi/59113
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marco Verratti na Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
- Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (anglicky)(rusky)(česky)
