María de León Bello y Delgado
María de León Bello y Delgado | |
---|---|
Služebník Boží | |
Narození | 23. března 1643 El Sauzal, Tenerife |
Úmrtí | 15. února 1731 San Cristóbal de La Laguna, Tenerife |
Svátek | 15. února |
Místo pohřbení | klášter svaté Kateřiny Sienské ve městě San Cristóbal de La Laguna. |
Státní občanství | Španělsko |
Řád | Řád bratří kazatelů |
Vyznání | katolická církev |
Uctívána církvemi | římskokatolická církev |
Atributy | růženec, obraz Ježíše dítěte a vavřínu. |
Patronkou | Utrpení znásilnění, ochrany proti zneužívání dětí, těch, kteří trpí kožním onemocněním |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
María de León Bello y Delgado, též zvaná La Siervita nebo Sor María de Jesús (23. března 1643, El Sauzal, Tenerife – 15. února 1731, San Cristóbal de La Laguna, Tenerife), byla španělská řeholnice a mystička uctívaná na Kanárských ostrovech. Patří mezi největší mystiky Španělska.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v chudé rodině a už jako dítě prožila svou první malou mystickou extázi.[1] Pocházela ze čtyř sourozenců, měla tři bratry. Vzhledem k obrovské chudobě své rodiny ji matka dala k adopci bohatým manželům, ale krátce poté, co adoptivní manželé pojali úmysl se i s ní odstěhovat do Ameriky, ji matka svěřila strýci.[1]
Z tohoto důvodu se odstěhovala do města San Cristóbal de La Laguna. Její strýc měl velmi dobré sociální postavení, a ačkoli chtěl dát své neteři různé vybavení, mladá Marie je odmítla, protože chtěla žít v neustálé askezi.
Její strýc se rozhodl jí odkázat svůj majetek, ona to ale odmítla a v touze zasvětit se Bohu se stala řeholnicí.[1]
V klášteře
[editovat | editovat zdroj]V roce 1668 vstoupila do kláštera svaté Kateřiny Sienské ve městě San Cristóbal de La Laguna, kde pokračovala v konání zázraků, např. stigmata, extáze, levitace, hypertermie, jasnovidectví, bilokace a další.[1]
V klášteře si María vybrala jméno Sestra Marie od Ježíše na počest sv. Terezie od Ježíše, kterou velmi uctívala. Začala žít od té doby podle řeholních slibů a v neustálém pokání a postech.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Dne 15. února 1731 zemřela v klášteře ve stavu hluboké extáze.[1] Tři roky po smrti bylo její tělo nalezeno celistvé a nerozložené. Od té doby se každý rok 15. února její tělo ukazuje věřícím, kteří přicházejí na pouť z různých míst Kanárských ostrovů a Španělska. Nyní probíhá proces jejího blahořečení.[1]