Manuel Martínez Barrionuevo

Manuel Martínez Barrionuevo
Manuel Martínez Barrionuevo
Narození	23. července 1857; Málaga
Úmrtí	5. ledna 1917 (ve věku 59 let); Madrid
Povolání	spisovatel, novinář
Národnost	španělská
Žánr	dramaturgie
Rodiče	Manuel Martínez Llorente, Maríe Barrionuevo Trigueros
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Martínez Barrionuevo (23. července 1857 Málaga – 5. ledna 1917 Madrid) byl španělský básník, spisovatel, dramatik a novinář.

Životopis

Narodil se v rodině Manuela Martíneze Llorente (1826) a Maríe Barrionuevo Trigueros (1826). Měl tři sourozence Paulinu (1853), Antonia (1854) a Remediose (1860).^[1]

Vyučil se v různých řemeslech: cukrář, truhlář, typograf, kovář... Jeho skutečným povoláním však byla literatura. Svá první díla (články a básně) publikoval v místním tisku v Malaze a stal se redaktorem několika "pomíjivých" novin. V roce 1885 se přestěhoval do Madridu, zasloužil si ochranu Gaspara Núñeze de Arce, který ho umístil do novin El Progreso; psal také pro Bandera Liberal a Diario Mercantil. O osm let později odešel do Barcelony.

V letech 1905–1917 cestoval po Španělsku. Přestože byl velmi plodným spisovatelem, nedosáhl něčeho víc, než že žil špatně s produkty svého neúnavného pera. Pěstoval poezii (Rasgos y pinceladas), divadlo (Los Carvajales; Luchar por los hijos), povídky (El padre Eterno; Guerras pasadas: narraciones militares; nebo El Decálogo, sbírka deseti povídek o každém z deseti přikázání) a romány (El sepulturero de Aldoba Málaga; Señores de Saldívar; La fiesta; Filigrana: historia de un secuestro; El buque de Combate; El filón; Fin de una raza; Paca Cielos: los humildes; El sacrilegio de sor Adoración; Almas solitarias), cestopis (Andalucía: costumbres y recuerdos) a kontroverzní esej (Un libro funesto..., Pequeñeces del padre Coloma). Mnoho z jeho příběhů se odehrálo v Andalusii a o svých raných letech vyprávěl v Mi infancia.

Měl dobrý styl, ale neměl to štěstí poznat definitivní úspěch, který by ho posvětil. Počínaje 90. lety opustil „dobrou literaturu“ a vstoupil do řady seriálových románů s morálním, dualistickým a katolickým sklonem, s nímž se mu také nepodařilo uniknout chudobě: "málem" zemřel v bídě.

Dílo

Romány^[2]

El sepulturero de Aldoba, Málaga, 1879
Señores de Saldívar: novela española, 1887
La fiesta: novela española, 1888
De pura sangre: novela española, 1891
Los bienes ajenos: novela española 1891
Andaluza: lágrimas, vino y coplas, 1892
Filigrana: historia de un secuestro, Barcelona, 1893
El buque de Combate, Barcelona, 1899, 2 vols
La generala: novela de costumbres españolas, 1900
El filón: novela española, 1904
Fin de una raza, novela Española 1906
Paca Cielos: los humildes: novela española, 1909
El sacrilegio de sor Adoración, 1910
Almas solitarias: novela española, 1911
La reina de las minas, sin año
La Proserpina, sin año
Misericordia, sin año
La Quintaňones
Venta de hijos
De prima sangre
El gran pecado
La virgen

Novely^[2]

El padre eterno. Novelas españolas, 1887
El Decálogo, una colección de diez novelas cortas sobre cada uno de los diez mandamientos: Honrar padre y madre (1888), No jurar (1888), No matar (1889), No hurtar (1890) etc
Juanela: novela española, 1891
Amapola: novela andaluza 1899
Gente de tablas, 1900
Sevilla famosa: novela Española, 1905
En la Serranía 1906
Guerras pasadas: narraciones militares), sin año
La real hembra

Divadlo

Este es mi novio, 1883
Los Carvajales, 1885
A la luna de Valencia, 1887
Luchar por los hijos, 1894
Los escuderos, 1896
Calvario y redención
Lo que no muere
El gran escándalo
El caso de de fer en el hostal santo

Poezie

La Professa^[2]
Rasgos y pinceladas, Málaga, 1878

Cestopis

Andalucía: costumbres y recuerdos, Barcelona, 1890, 2 vols

Esej

Un libro funesto... Pequeñeces del padre Coloma, 1891

Autobiografie

Mi infancia, Barcelona, 1906

V češtině

Spravedlnost: (Juanela.) Španělská povídka – přeložil Antonín Pikhart. Praha: Jan Otto, 1898^[3]
Slib – úvod František Sekanina; přeložil Antonín Pikhart; ze sbírky Guerras pasadas; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 45. Praha: Josef Richard Vilímek, 1913

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Manuel Martínez Barrionuevo na španělské Wikipedii a Manuel Martínez Barrionuevo na anglické Wikipedii.

↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c MARTINEZ BARRIONUEVO, Manuel; SEKANINA, František. Slib. Praha: Josef Richard Vilímek, 1913. S. 57–64.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.

Literatura

Amparo Quiles Paz, Vida y obra de Manuel Martínez Barrionuevo, 1986
Ricardo de Montis Romero, Notas Cordobesas (Recuerdos del pasado). Tomo IV Edición facsímil, 1989

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel Martínez Barrionuevo na Wikimedia Commons

[1] www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.

[:02-2] MARTINEZ BARRIONUEVO, Manuel; SEKANINA, František. Slib. Praha: Josef Richard Vilímek, 1913. S. 57–64.

[3] Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]