Manno
Manno | |
---|---|
Pohled z vrchu San Zeno (Manno vlevo dole) | |
Poloha | |
Souřadnice | 46°2′10″ s. š., 8°55′13″ v. d. |
Nadmořská výška | 341 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Švýcarsko |
Kanton | Ticino |
Okres | Lugano |
Manno | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 2,37 km² |
Počet obyvatel | 1 324 (2018)[1] |
Hustota zalidnění | 558,6 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
PSČ | 6928 |
Označení vozidel | TI |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Manno je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Lugano. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Obec leží v nadmořské výšce 342 metrů na pravém břehu řeky Vedeggio, asi 5 km severozápadně od největšího města kantonu, Lugana. Díky své poloze u dálnice A2 se Manno od konce 20. století stalo předměstím města Lugano.
Sousedními obcemi jsou Alto Malcantone a Gravesano na severu, Lamone, Cadempino a Vezia na východě a Bioggio na jihu a západě.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o obci pochází z roku 1184 pod názvem Manno.[2] V roce 1298 zde měl majetek biskup z Coma. V roce 1335 byla vesnice rozdělena na dvě centra, Manno superiore a Manno inferiore, která patřila kaštelu Grumo a byla součástí Gravesana. Spojení se sousední obcí je zachováno v příslušnosti k farnosti S. Pietro v Gravesanu. Současný svatostánek San Rocco byl postaven v roce 1597 na základech starší kaple.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Rok | 1692 | 1850 | 1900 | 1950 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2008 | 2010 | 2020 | ||
Počet obyvatel | 168 | 275 | 234 | 272 | 590 | 787 | 970 | 1087 | 1140 | 1236 | 1241 | 1290 |
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Obec, která byla až do 50. let 20. století charakteristická zemědělstvím, zažila od konce 20. století silný hospodářský a demografický vzestup v důsledku rozvoje aglomerace kolem Lugana, zejména díky dobrému dopravnímu spojení a vzniku mnoha průmyslových a obchodních podniků. V Mannu sídlilo v letech 1991–2012 počítačové centrum ETH, v letech 1990–1996 administrativní centrum banky UBS Suglio-Lugano a od roku 1997 je sídlem Univerzity aplikovaných věd italsky mluvícího Švýcarska. Také zde sídlí společnost Marconi Technologies. V roce 2005 tvořil sektor služeb téměř čtyři pětiny pracovních míst v obci, z nichž 90 % bylo obsazeno dojíždějícími, včetně četných přeshraničních dojíždějících.[2]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Obsluhu obce veřejnou dopravou zajišťují linky postbusu.
Nejbližší železniční stanice se nachází v Lamone-Cadempino nebo v Luganu na Gotthardské dráze.
Jihovýchodně od obce se nachází dálniční křižovatka Lugano-Nord na dálnici A2, vedoucí dále k italským hranicím.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Antonio della Porta (1631–1702), architekt působící i v Čechách
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manno TI na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d CROCI MASPOLI, Bernardino. Manno [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2023-12-07 [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Manno na Wikimedia Commons
- (italsky) Oficiální stránky