Manara (Izrael)
| Manara מנרה | |
|---|---|
 Výhled z výšin u kibucu Manara | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 33°11′45″ s. š., 35°32′40″ v. d. |
| Nadmořská výška | 837 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 |
| Stát |  Izrael |
| distrikt | Severní |
| oblastní rada | Ha-Galil ha-Eljon (Horní Galilea) |
  Manara | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 229 (2014[1]) |
| Správa | |
| Vznik | 1943 |
| Zakladatel | Židé z Polska a Německa, členové ha-Noar ha-Oved ve ha-Lomed |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Manara též Menara (hebrejsky מְנָרָה, anglicky Manara, v oficiálním seznamu sídel Menara[2]) je vesnice typu kibuc v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě ha-Galil ha-Eljon (Horní Galilea).
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Leží na náhorní planině v nadmořské výšce 837 metrů v nejsevernějším výběžku Horní Galileji přímo na hranici s Libanonem. Kibuc je situován na vrcholu prudkého a zalesněného svahu hor Naftali, který vybíhá z Chulského údolí nad městem Kirjat Šmona, cca 34 kilometrů severně od břehů Galilejského jezera. 2 kilometry jižně od vesnice leží přírodní rezervace okolo vrchu Har Nezer. Vybíhá odtud směrem do Chulského údolí vádí Nachal Korim.
Vesnice se nachází cca 2 kilometry západně od města Kirjat Šmona, cca 143 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 67 kilometrů severovýchodně od centra Haify. Manaru obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je ryze židovské.
Manara je na dopravní síť napojena pomocí lokální silnice číslo 886, která sleduje izraelsko-libanonskou hranici. S městem Kirjat Šmona je vesnice propojena trasou kabinové lanovky.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Manara byla založena v roce 1943.[2] Zakladateli byla skupina židovských přistěhovalců z Polska a Německa a členové organizace ha-Noar ha-Oved ve ha-Lomed.[3] Jméno obce navazuje na původní arabský místní název Nur.[4] Oficiálně ovšem byla vesnice nazvána Ramim (רמים). Po 20 let se pak vedly diskuze o tom, zda tento název přijmout. Nakonec byl oficiálně uznán název Manara, který místní lidé preferovali.[3]
Šlo o první a po jistou dobu jedinou židovskou vesnici v horském hřbetu Naftali.[5] Během války za nezávislost v roce 1948 byla vesnice po jistou dobu izolována a obklíčena Araby. Místní děti byly proto z Manary dočasně evakuovány členy Palmachu.[3] Vesnice Manara byla tehdy přístupná pouze z Kfar Gil'adi a tato cesta vedla přes arabskou vesnici Hunin (nyní na jejím místě stojí mošav Margalijot).[5] V říjnu 1948 obsadila Arabská osvobozenecká armáda Fauzí al-Kaukdžího nedalekou lokalitu Šejch Abed (hora Har Šina'an) a vedla odtud útok na vesnici Manara, na který Izraelci reagovali prostřednictvím Operace Ja'el. Tento izraelský protiútok byl neúspěšný, ale o pár dní později začala Operace Chiram, v jejímž rámci Izrael celé území dobyl.[6][7]
Roku 1949 měl kibuc 134 obyvatel a rozkládal se na ploše 2535 dunamů (2,535 kilometru čtverečního).[8] V prvních letech čelili osadníci drsným klimatickým podmínkám. Teprve roku 1953 sem byl položen vodovod z Kirjat Šmona.[5] Kibuc měl nedostatek zemědělské půdy. Až po vzniku státu Izrael, tedy po roce 1948, získal i některé pozemky v úrodném Chulském údolí.[3]
Vzhledem k blízkosti Libanonu byl kibuc Manara opakovaně vystaven ostřelování a infiltraci arabských útočníků. Zejména v letech 1968-1970 zde došlo k několika incidentům, při kterých zemřeli členové kibucu.[4] K prvnímu takovému útoku zde došlo 14. června 1968, kdy byl na vesnici vypálen z Libanonu granát.[9] V dubnu 1981 se skupina Palestinců pokusila proniknout do Izraele v horkovzdušném balónu a byli sestřeleni poblíž kibucu Manara.[10] Od roku 2000, kdy došlo ke stažení izraelské armády z Libanonu, je bezpečnostní situace v této oblasti složitá.[3]
Koncem 80. let 20. století byl kibuc postižen těžkou ekonomickou krizí.[4] Ekonomika obce je založena na zemědělství a turistickém ruchu (turistické ubytování, lanovka z Kirjat Šmona). V kibucu funguje zařízení předškolní péče o děti. Základní škola je v Kfar Gil'adi, střední v kibucu Dafna. Je tu zubní ordinace, společná jídelna, obchod, plavecký bazén a sportovní areály.[3]
Demografie
[editovat | editovat zdroj]Obyvatelstvo kibucu Manara je sekulární.[4] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v kibucu Manara Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]
Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě klesající populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 229 lidí. Během roku 2014 populace klesla o 3,4 %.[1]
| Rok | 1948 | 1949 | 1961 | 1972 | 1983 | 1995 | 2001 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 182 | 134 | 190 | 283 | 306 | 246 | 265 | 249 | 241 | 228 | 216 | 203 | 194 | 244 | 241 | 239 | 237 | 237 | 229 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky)
- ↑ a b יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky)
- ↑ a b c d e f מנרה [online]. bet-alon.co.il [cit. 2010-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (hebrejsky)
- ↑ a b c d קיבוץ מנרה [online]. galil-net.org.il [cit. 2010-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. (hebrejsky)
- ↑ a b c אודות קיבוץ מנרה [online]. manara.co.il [cit. 2010-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-17. (hebrejsky)
- ↑ מנרה - קיבוץ [online]. tnuathaavoda.info [cit. 2011-07-22]. Dostupné online. (hebrejsky)[nedostupný zdroj]
- ↑ HERZOG, Chaim. Arab-Israeli Wars. New York: Vintage Books/Random House, 1984. Dostupné online. ISBN 0-394-71746-5. S. 89–91. (anglicky)
- ↑ a b Localities of Eretz Israel: Towns, Kibbutzim, Moshavim [online]. Israel Der Juden-Staat: Das Jahr Der Zionisten, Ullman-Verlag, 1949 [cit. 2010-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-23. (anglicky)
- ↑ NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 394. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel.
- ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 485
- ↑ רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky)
- ↑ שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-25. (hebrejsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Manara na Wikimedia Commons - (hebrejsky) Oficiální profil obce na portálu Galil
- (hebrejsky) Oficiální profil obce na portálu Bet Alon
- (hebrejsky) Oficiální internetové stránky obce Archivováno 17. 4. 2010 na Wayback Machine.
