Malacorhynchus scarletti
 Malacorhynchus scarletti | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď | kachnovití (Anatidae) |
| Rod | lžičák (Malacorhynchus) |
| Binomické jméno | |
| Malacorhynchus scarletti (Olson, 1977) | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Malacorhynchus scarletti je vyhynulý druh kachny, který se endemicky vyskytoval na Novém Zélandu. Tato kachna vyhynula někdy mezi 13. a 18. stoletím následkem tlaku maorských lovců a snad i kvůli predaci vajec krysou ostrovní.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Druh formálně popsal americký ornitolog Storrs L. Olson v roce 1977. Druhové jméno scarletti je připomínkou novozélandského paleozoologa Rona Scarletta (1911–2002).[1] Nejbližším příbuzným Malacorhynchus scarletti a jediným dalším zástupcem rodu Malacorhynchus je lžičák širokozobý (Malacorhynchus membranaceus) z Austrálie.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Malacorhynchus scarletti byl statný lžičák o váze kolem 800 g, což je asi dvakrát více než u lžičáka širokozobého. Malacorhynchus scarletti měl výrazný, dorzoventrálně zploštělý zobák, ze kterého se usuzuje, že se se tento lžičák krmil filtrováním drobných bezobratlých živočichů v mělkých vodách. Stavba kostry napovídá, že se jednalo o zdatného letce.[3][4]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Subfosilie druhu pochází z mnoha koutů Nového Zélandu, jako je severní Otago, Canterburské pláně (východní Canterbury), Marlborough, Hawke’s Bay a dokonce i Chathamské ostrovy. Početnost nálezů je však velmi nízká, z čehož se usuzuje, že tento lžičák měl geograficky rozsáhlé rozšíření, avšak nikdy nebyl příliš hojný. Je možné, že to nízká početnost byla důsledkem silné teritoriality a nízkého počtu vhodných stanovišť, která představovala močálovitá, mělká jezera v otevřené krajině.[2][5][4]
Vyhynutí
[editovat | editovat zdroj]K vyhynutí Malacorhynchus scarletti došlo někdy mezi osídlením Nového Zélandu Polynésany (konec 13. století) a příchodem Evropanů (18. století). Podle kosterních pozůstatků v maorských sídlištích lze usuzovat, že lžičák byl novozélandskými domorodci kdysi loven. Polynésané na Nový Zéland zavlekli krysu ostrovní, která patrně mohla požírat vejce lžičáků.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ OLSON, Storrs L. Notes on Subfossil Anatidae from New Zealand, Including a New Species of Pink-Eared Duck Malacorhynchus. Emu - Austral Ornithology. 1977-07-01, roč. 77, čís. 3, s. 132–135. Dostupné online [cit. 2025-02-20]. ISSN 0158-4197. doi:10.1071/MU9770132. (anglicky)
- ↑ a b Scarlett's duck. www.nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WORTHY, T.H. Description of Some Post-cranial Bones of Malacorhynchus scarletti, a Large Extinct Pink-eared Duck from New Zealand. Emu - Austral Ornithology. 1995-03-01, roč. 95, čís. 1, s. 13–22. Dostupné online [cit. 2025-02-20]. ISSN 0158-4197. doi:10.1071/MU9950013. (anglicky)
- ↑ a b c TENNYSON, Alan; MARTINSON, Paul. Extinct Birds of New Zealand. Wellington: Te Papa Press, 2006. ISBN 9780909010218. S. 46-47. (anglicky)
- ↑ WORTHY, T.H.; GILL, B.J. New Distributional Records of the Extinct New Zealand Duck Malacorhynchus Scarletti (anatidae). Records of the Auckland Museum. 2002, roč. 39, s. 49–52. Dostupné online [cit. 2025-02-20]. ISSN 1174-9202.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TENNYSON, Alan; MARTINSON, Paul. Extinct Birds of New Zealand. Wellington: Te Papa Press, 2006. ISBN 9780909010218. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Scarlett's Duck na Wikimedia Commons 
Taxon Malacorhynchus scarletti ve Wikidruzích
