Maják Slettnes
| Maják Slettnes | |
|---|---|
 | |
| Lokace | Nordkinn, Severní ledový oceán, Norsko |
| Souřadnice | 71°5′22,42″ s. š., 28°13′5,63″ v. d. |
| Konstrukce | ocel |
| Datum prvního svícení | 15. září 1905 |
| První stavba | 1905 |
| Automatizován | 2005 |
| Označení/Konfigurace | Admiralty L4126 ARLHS NOR-215 NGA 14444 Norské č. 956500 |
| Výška | 39 m |
| Dosah | 17,6 nm (32,6 km) |
| Charakteristika | Fl W 20s |
 | |
Maják Slettnes (norsky: Slettnes fyr) je nejsevernějším majákem na evropské pevnině. Nachází se v obci Gamvik v kraji Finnmark v Norsku. Stojí na pobřeží Barentsova moře přibližně 3 kilometry severně od vesnice Gamvik na severním pobřeží mysu Nordkinn. Maják vysoký 39 metrů je jediným litinovým majákem v kraji Finnmark.[1][2] Maják je od roku 1998 kulturní památkou.
Jedná se o nejvýchodnější ze tří majáků v oblasti Nordkapp (Slettnes, Kjølnes a Helnes). Maják Slettnes je nejsevernějším majákem, který stojí na pevnině Skandinávie a Evropy. Maják Fruholmen se nachází asi 500 metrů severněji na ostrově Ingøya.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Tento maják byl postaven v letech 1903 až 1905.
Během druhé světové války byl silně poškozen německými jednotkami, ale po ukončení války byl obnoven. Architekti Gudolf Blakstad a Herman Munthe-Kaas navrhli nové budovy kolem majáku. Byly postaveny přízemní domy v kombinaci dřeva a betonu, dále byly postaveny dva domy, stodola, kůlna, loděnice se strojovnou, které tvoří přístav. Obnova byla dokončena v roce 1948.[3] Maják vlastní Norská pobřežní správa (norsky: Kystverket) a řídí obec Gamvik jako turistické centrum a ve stanici je k dispozici nocleh. V roce 1998 byl maják zařazen do seznamu památek. Maják byl obydlen do roku 1973. V roce 2005 byl maják plně automatizován.[4]
V roce 1922 byl u majáku postaven nautofon, který vydával signál každých třicet vteřin v mlze a za špatné viditelnosti. Nautofon vydával jeden až dva zvukové signály, které byly slyšitelné do vzdálenosti až šesti námořních mil (11 km). Nautofon byl používán až do roku 1985.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Válcová litinová věž má výšku 39 metrů je červená s dvěma bílými horizontálními pásy s galerií a lucernou nahoře. V lucerně je instalována Fresnelova čočka. Maják je činný v roce od 12. srpna do 24. dubna. Během léta není činný kvůli bílým nocím.[3] Maják byl elektrifikován v roce 1955 pomocí vlastního naftového diesel generátoru.
Data
[editovat | editovat zdroj]- výška věže 39 m[5]
- světelný zdroj 44 m n. m.
- záblesk (2,5 sekundy) bílého světla každých 20 s
- svítivost 1 706 000 cd
označení:[6]
- Admiralty L4126
- ARLHS NOR-215
- NGA 14444
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slettnes Lighthouse na anglické Wikipedii.
- ↑ KYSTVERKET, utgitt av. Norsk fyrliste 2012. Bergen: Fagbokforl 757 s. ISBN 9788245013542, ISBN 8245013544. OCLC 1028367872
- ↑ NORSK FYRHISTORISK FORENING. www.fyr.no [online]. [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ a b DANCKERT., Monrad-Krohn,. Norske fyr : nasjonal verneplan for fyrstasjoner. Oslo: Riksantikvaren 148 s. ISBN 8275740185, ISBN 9788275740180. OCLC 54060113
- ↑ OLDERKJÆR, Ove Arne. Norske fyr : ei reise langs kysten. Oslo: Norske Samlaget, 2004. 166 s. ISBN 8252151914, ISBN 9788252151916. OCLC 44313590
- ↑ PUB. 115 LIST OF LIGHTS RADIO AIDS AND FOG SIGNALS 2018 Archivováno 7. 10. 2018 na Wayback Machine. s. 187 Slettnes
- ↑ ROWLETT, Russ. Lighthouses of Norway: Hammerfest Area. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2018-10-04]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Danckert Monrad-Krohn (1997). «Slettnes fyr». Norske fyr - Nasjonal verneplan for fyrstasjoner. Riksantikvaren. ISBN 82-7574-018-5.
- Ove Arne Olderkjær (2004). «Slettnes fyr». Norske fyr - Ei reise langs kysten. Det Norske Samlaget. ISBN 82-521-5191-4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maják Slettnes na Wikimedia Commons
