Madona z Nesvačil

Madona z Nesvačil
	Madona z Nesvačil (kolem 1410), Národní galerie Praha
Základní údaje
Rok vzniku	1410
Popis
Materiál	dřevo
Umístění
Stát	Česko
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Madona z Nesvačil (kolem 1410) patří k nejkvalitnějším dřevěným madonám pozdního krásného slohu v Čechách. Je považována za mladší repliku Madony plzeňské. Za autora byl označen tzv. Mistr nesvačilských soch, který se patrně vyučil v dílně Mistra Týnské Kalvárie. Socha pochází z kostela Nalezení svatého Kříže v Nesvačilech a je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.^[1]

Popis a zařazení

Socha z lipového dřeva, vzadu opracovaná, se starou (možná původní) polychromií, výška 137 cm. Restauroval F. Kotrba (1946).

Autor byl řezbářem význačných kvalit,^[2] který v poněkud tužší a těžkopádnější formě s velkou jistotou využíval klasické schéma krásného slohu.^[3] Madona ve výrazném esovitém prohnutí drží dítě na boku nad levou nohou, ale rytmus pohybu ustrnul a tvář postrádá někdejší živost výrazu.^[4] Základní symetrické schéma drapérie s mísovitými záhyby, kličkovitými prohlubněmi, dvěma kaskádami trubicových záhybů po stranách a horizontálním lemem ve výši kolen má původ v parléřovské huti. Z 80. let 14. století pochází také typ šikmo ležícího nahého dítěte, které Panna Marie předkládá věřícím. Mohutná, plně plastická a blokovitě uzavřená figura s nevýrazným kontrapostem je komponována pro čelní pohled.^[1] Originální obměnou detailu, známého z Krumlovské madony, je vyčnívající cíp pláště, který Ježíšek přidržuje levou rukou, v níž svírá jablko.^[5] Sochař použil i další široce užívané motivy – např. gesto, jímž Ježíšek drží matčinu roušku (ta představuje symbol panenství Marie před porodem i po něm), nebo motiv velkého dolního záhybu šatu s "nosem". Nejde však o eklektické přejímání vzorů, ani pouhou redukci složitého tvaru Plzeňské madony, ale spíše o novou formulaci tradičního typu.^[1]

Stylem řezby socha souvisí s některými díly Mistra Týnské Kalvárie – např. Pannou Marií z dumlosovské Kalvárie a Madonou z kostela sv. Alžběty (levá strana s kaskádou záhybů), nebo sv. Janem Evangelistou z Týnské Kalvárie (partie kolena volné nohy). Motiv záhybu drapérie na přední straně je shodný s Madonou z františkánského kostela v Plzni (1415), rovněž řazené do okruhu dílny Mistra Týnské Kalvárie. Podle některých historiků umění byl autorem sochy řezbář, který v této dílně pracoval a kolem roku 1410 se osamostatnil.^[1]^[6]

Detaily a příbuzná díla

Madona z Nesvačil, detail hlavy
Madona z Nesvačil, detail Ježíška
Madona z Nesvačil, detail cípu pláště a jablka
Madona z Nesvačil, detail roušky a pravé ruky Ježíška
Pieta z Nesvačil (kolem 1420–1430), Národní galerie v Praze

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Chlíbec J, 1990, s. 63-64
↑ Kutal A, 1984, s. 279
↑ Kutal A, 1972, s. 126
↑ Kutal A, 1962, s. 113
↑ Kutal A, 1970, s. 173
↑ Homolka J, 1983, s. 463

Literatura

Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990
Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984
Jaromír Homolka, Sochařství, in: Poche, Emanuel, Praha středověká: čtvero knih o Praze. 1. vyd. Panorama, Praha 1983
Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972
Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Madona z Nesvačil na Wikimedia Commons

[Chlíbec-1] Chlíbec J, 1990, s. 63-64

[2] Kutal A, 1984, s. 279

[3] Kutal A, 1972, s. 126

[4] Kutal A, 1962, s. 113

[5] Kutal A, 1970, s. 173

[6] Homolka J, 1983, s. 463

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]