Madeleine Vionnet
| Madeleine Vionnet | |
|---|---|
 Madeleine Vionnet na portrétu od Jeana Dunanda | |
| Rodné jméno | Marie Madeleine Valentine Vionnet |
| Narození | 22. června 1876 Chilleurs-aux-Bois  Francie |
| Úmrtí | 2. března 1975 (ve věku 98 let) Paříž Francie |
| Povolání | obchodnice a módní návrhářka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Madeleine Vionnet (22. června 1876 Chilleurs-aux-Bois – 2. března 1975 Paříž) byla francouzská módní návrhářka. Vyučila se v Londýně, poté se vrátila do Francie, kde v roce 1912 založila svůj první módní dům v Paříži. Je označována za „královnu šikmého střihu” a „architektku mezi švadlenami”. Je známá především díky svým elegantním šatům v řeckém stylu a popularizaci šikmého střihu ve světě módy. Stala se inspirací pro řadu současných návrhářů.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se 22. června 1876[1] do chudé rodiny v Chilleurs-aux-Bois v departementu Loiret. Rodiče se rozešli, když byla velmi malá. Když jí bylo pět let, přestěhovala se s otcem, výběrčím mýtného, do Aubervilliers.[2] Už ve dvanácti letech se začala učit švadlenou po boku členů garde champêtre.[3] Po krátkém manželství a ztrátě malého dítěte,[4] v osmnácti letech opustila manžela a odešla do Londýna pracovat jako nemocniční švadlena. Během pobytu v Londýně pracovala jako švadlena pro známou britskou švadlenu Kate Reily.[5]
Madeleine Vionnet se nakonec vrátila do Paříže a šest let pracovala v módním domě Callot Soeurs jako švadlena. Po neshodách s manažerem domu pohrozila, že své místo opustí. K setrvání ji přesvědčila nejstarší ze sester Callotových, Marie Callot Gerber poté, co jí nabídla povýšení, které by znamenalo improvizovat s Gerber na živém modelu s drapériemi.[1] Vionnet později Marii Callot Gerber chválila jako „velkou dámu” a později poznamenala, že „bez příkladu Callot Soeurs bych dál šila "fordky". Právě díky nim jsem mohla vyrábět Rolls-Royce.”[6] Její touha po jednoduchosti však nakonec byla v rozporu s charakteristickými krajkovými volánky módního domu.[4]
Vionnet navrhovala pro módního návrháře Jacquese Douceta v letech 1907–1911.[7] Její užívání bosých modelů a navrhování volných rób se dostalo do rozporu se stylem domu. V roce 1912 založila vlastní módní dům „Vionnet”, který byl v roce 1914 uzavřen kvůli vypuknutí první světové války.[3] V roce 1923 Vionnet dům znovu založila a otevřela nové prostory na Avenue Montaigne, které se staly známé jako „Chrám módy”.[8] V roce 1925 se módní dům rozšířil o prostory na Fifth Avenue v New Yorku.[4]
Její móda šikmých střihů dominovala haute couture ve 30. letech 20. století[9] a udávala trendy svými smyslnými šaty, které nosily světově známé herečky jako Marlene Dietrich,[10] Katharine Hepburn, Joan Crawford[11] a Greta Garbo.[10] Její vize ženských tvarů znamenala revoluci v moderním odívání. Úspěch jejích jedinečných střihů jí zajistil dobrou pověst. Vionnet také usilovala o autorské zákony vztahující se na módu. Také zavedla to, co bylo ve své době považováno za revoluční postup v pracovním prostředí – pro své zaměstnance zavedla placené volno a mateřskou dovolenou, školku, jídelnu a stálého lékaře a zubaře. Začátek druhé světové války Vionet přinutil v roce 1939 uzavřít svůj módní dům. V roce 1940 odešla do důchodu.[4] Dohromady během své kariéry vytvořila přibližně 12 000 oděvů.[11]
Vionnet byla velmi uzavřená, vyhýbala se ukazování se na veřejnosti a všedním kratochvílím. Navzdory svému úspěchu jako návrhářka vyjádřila odpor ke světu módy, když prohlásila: „Pokud se dá mluvit o škole Vionnet, je to dáno především tím, že jsem byla nepřítelem módy. Na sezónních a prchavých rozmarech módy je cosi povrchního a nestálého, co uráží můj smysl pro krásu.”[12] Vionnet nešlo o to být „návrhářkou okamžiku”, raději zůstávala věrná své vlastní vizi ženské krásy.
Styly a technika
[editovat | editovat zdroj]Spolu s Coco Chanel se Vionnet zasloužila o odklon od strnulých, formálních oděvů k elegantnějším a jemnějším. Na rozdíl od Chanel neměla velkou chuť k sebepropagaci. Její odchod do důchodu v roce 1940 marginalizoval její přínos širšímu hnutí. Madeleine Vionnet se nechala slyšet, že„ když se žena usmívá, její šaty se musí usmívat s ní”.[13] Vyhýbala se korzetům, vycpávkám, vyztužování a všemu, co narušovalo přirozené křivky ženského těla. Proslavila se oblečením, které zdůrazňovalo přirozené ženské tvary.
Své modely vytlářela i pod vlivem moderních tanců Isadory Duncan.[14] Stejně jako ona se i Vionnet inspirovala starořeckým uměním, v němž oděvy jako by volně pluly kolem těla, místo aby ho deformovaly nebo tvarovaly. Její styl se v průběhu kariéry měnil poměrně málo, i když ve 30. letech 20. století se stal o něco vypasovanějším.
Ve 20. letech 20. století vzbudila rozruch vývojem oděvů využívajících šikmý střih, což je technika stříhání látky šikmo k vláknu látky, která umožňuje, aby přilnula k tělu a zároveň se natáhla a pohybovala s nositelem. Vionnet sice sama metodu šikmého střihu nevynalezla, ale jako první použila šikmé střihy pro celý oděv. Její práce kontrastovala s existujícími oděvy, které využívaly šikmý střih pro lemy a ozdoby umístěné na kouscích látky střižených podél rovného střihu.[15]
Šikmý střih použila k vytvoření elegantního, lichotivého, tělo obepínajícího vzhledu, který způsobil revoluci v ženském odívání a vynesl ji na vrchol módního světa. Jako zkušená krejčová věděla, že textilie střižené na šikmou plochu mohou být drapovány tak, aby odpovídaly křivkám ženského těla a vyjadřovaly plynulost pohybu. Střihy využívala k tomu, aby podpořila možnosti vyjádření a pohybu, a do svých návrhů integrovala pohodlí, pohyb i formu. Zdánlivě jednoduché styly zahrnovaly zdlouhavý proces přípravy, včetně stříhání, obtahování a připínání návrhů látek na miniaturní panenky. Plné oděvy ze šifonu, hedvábí nebo marockého krepu ztvárňovala na modelech v životní velikosti. Ke zhotovení svých oděvů používala materiály jako crêpe de chine, gabardén a satén, což byly látky, které byly v dámské módě 20. a 30. let 20. století neobvyklé.[4] Látky objednávala o dva metry širší, aby se přizpůsobily drapérii, čímž vytvářela šaty, které byly luxusní a smyslné, ale zároveň jednoduché a moderní.
-
Večerní róba, hedvábný šifón, kolem r. 1932, RISD Museum -
Večerní šaty z 20. let -
Večerní plášť s třásněmi, kolem r. 1925 -
Večerní róba, vyšívané hedvábí, 1931 -
Dlouhá róba, 30. léta 20. století -
Návrh šaů, 1932–1934
Vliv
[editovat | editovat zdroj]Madeleine Vionnet je považována za jednu z nejvlivnějších módních návrhářek 20. století. Její šikmý střih i smyslný přístup k módě mají stále silný a všudypřítomný vliv na současnou módu, což dokazují kolekce minulých i současných návrhářů, jako jsou Ossie Clark, Halston, John Galliano, Comme des Garçons, Azzedine Alaia, Issei Mijake a Marchesa. Mijake kdysi poznamenal, že když poprvé spatřil tvorbu Vionnet jeho „dojem byl podobný úžasu, který člověk pocítí při pohledu na ženu vycházející z koupaliště, zahalenou pouze do jediného kusu krásné látky”.[11]
Vionnet inspirovala módní návrhářky jako byla Marcelle Chaumont, matka francouzské spisovatelky Madeleine Chapsal, které byla za kmotru.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madeleine Vionnet na anglické Wikipedii.
- ↑ a b KIRKE, Betty. Madeleine Vionnet. San Francisco: Chronicle Books, 1998-01-01. ISBN 0811819973. OCLC 39533723 (anglicky)
- ↑ Madeleine Vionnet (1876-1975) [online]. 2015-08-23 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Madeleine Vionnet, puriste de la mode [online]. [cit. 2014-08-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d e STEVENSON, N. J. The Chronology of Fashion. [s.l.]: A & C Black, 2011. ISBN 978-1408126370. S. 104–105.
- ↑ GOLBIN, Pamela. Madeline Vionnet. [s.l.]: Rizzoli, 2009.
- ↑ POLAN, Brenda; TREDRE, Roger. The Great Fashion Designers. [s.l.]: Berg, 2009. Dostupné online. S. 13–14.
- ↑ STEWART, Mary Lynn. Dressing Modern Frenchwomen: Marketing Haute Couture, 1919–1939. [s.l.]: [s.n.], 31 March 2008. Dostupné online. ISBN 9780801888038. S. 8–9.
- ↑ Madeleine Vionnet [online]. [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
- ↑ BRACHET CHAMPSAUR, Florence. Madeleine Vionnet andGaleries Lafayette: The unlikely marriage of a Parisian couture house and a French department store, 1922–40. Business History. 2012, s. 48–66. DOI 10.1080/00076791.2011.617208.
- ↑ a b c Madeleine Vionnet, a giant in french fashion [online]. Avenue Montaigne. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2014.
- ↑ a b c ENSHA, Azadeh. Vionnet at 100 [online]. New York Times, 27 September 2012 [cit. 2014-08-14]. Dostupné online.
- ↑ SPRINGSTEEL, Lisa. Becoming a Fashion Designer. [s.l.]: [s.n.], 20 February 2013. Dostupné online. ISBN 9781118419168. S. 63.
- ↑ MARTIN, Richard Harrison. Contemporary Fashion. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 534.
- ↑ POLAN, Brenda; TREDRE, Roger. The Great Fashion Designers. [s.l.]: Berg, 2009. Dostupné online. S. 47–50.
- ↑ STEWART, Mary Lynn. Dressing Modern Frenchwomen: Marketing Haute Couture, 1919–1939. [s.l.]: JHU Press, 2008-03-04. Dostupné online. ISBN 9780801888038. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Madeleine Vionnet na Wikimedia Commons
