Madame Jeanne Guyon
| Madame Jeanne Guyon | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. dubna 1648 Montargis |
| Úmrtí | 9. června 1717 (ve věku 69 let) Blois |
| Povolání | autorka autobiografie, spisovatelka, mystička a filozofka |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeanne-Marie Bouvier de la Motte-Guyon, známá též jako Madame Guyon (13. dubna 1648 v Montargis – 9. června 1717 v Blois) byla francouzská mystička a představitelka kvietismu.[1]
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Narodila se jako Jeanne-Marie Bouvier de la Motte bohatým rodičům ve francouzském městě Montargis. Již v deseti letech se jí v dominikánském klášteře, kam byla poslána na vzdělání, dostala do rukou Bible a mnoho hodin pak trávila jejím čtením. Vedla tak intenzivní modlitební život, že jí vlastní rodina modlitbu zakazovala.
Z kláštera vyšla ve čtrnácti letech a o rok později byla provdána za bohatého šlechtice Jacquesa Guyona, s nímž měla 5 dětí.[2] Mladá žena byla vržena do materialistického světa Ludvíka XIV.; její tělesná krása a inteligence jí poskytovaly prominentní místo ve francouzské společnosti. Později ale onemocněla neštovicemi, které její krásu zničily. Tato „tragédie“ ji ještě více přiblížila k Bohu a pomohla rozvinout její duchovní život.
V roce 1671 se setkala s barnabitou Françoisem Lacombem, který se stal jejím zpovědníkem a obeznámil ji s kvietistickými názory Miguela de Molinose.[3] Kvietisté věřili v možnost bezprostředního spojení s Bohem, podceňujíce kněze, dogmata a obřady.[4] V roce 1676 Jeanne-Marie Guyon ovdověla, pak několik let cestovala a šířila své názory. V roce 1686 přišla s Lacombem do Paříže.[5]
Madame Guyon je autorkou řady prací, většinou krátkých, vyumělkovaného slohu,[6] z nichž některé sepsala v próze, jiné ve verších. Její názory jsou shrnuty ve dvou spisech: Les Torrents spirituels [Duchovní proudy] z roku 1691 a Moyen court et très-facile de faire oraison [Krátký a velmi snadný způsob, jak se modlit] z roku 1689. Slovník křesťanských mystiků o ní uvádí: „Klíčovými tématy její mystiky jsou ‚čistá láska k Bohu‘ a ‚odevzdanost do Boží vůle‘. Hlavním cílem je dosáhnout sjednocení s Bohem skrze zmaření vlastního ‚já‘ (negativní aspekt, očišťování) a otevřenost k působení Ducha Svatého (pozitivní aspekt, povznesení)."[7]
Protože psala a modlila se za svatě žijící společnost, nechal ji král Ludvík XIV., milující potěšení, poslat do vězení. Za rok po příchodu do Paříže byli François Lacombe i paní de Guyon uvrženi do žaláře za šíření kvietismu, resp. molinismu (učení Miguela de Molinose). Madame Guyon byla v roce 1688 na přímluvu mocných přátel propuštěna a získala si přízeň arcibiskupa Fénelona;[5] ten vystoupil na její obranu a hájil některé její myšlenky ve spisu Explication des maximes des saints sur la vie intérieure [Vysvětlení výroků světců o vnitřním životě]. V roce 1699 však papež Inocenc XII. zavrhl 24 vět z tohoto Fénelonova díla.[8]
Paní de Guyon odmítala tvrzení, že by šířila molinismus, ale žaloby na ní neustávaly. Její spis Moyen court et très-facile de faire oraison [Krátký a velmi snadný způsob, jak se modlit] zařadila roku 1689 katolická církev na Index zakázaných knih.[9] Během svého života se ocitla celkem čtyřikrát ve vězení, včetně proslulé Bastily, a strávila v žalářích celkem sedm let. Nakonec byla sice králem propuštěna, avšak nesměla opustit město Blois, kde žila u svého syna.
I když byla vázána na jedno město, neznamenalo to konec jejímu vyučování a duchovní pomoci ostatním. Tisíce lidí cestovalo do Blois, aby ji slyšelo a získalo od ní duchovní poučení.
Později napsala v komentáři o svém věznění: „Můj Bože, rozhojni mou lásku i trpělivost v míře odpovídající mému utrpení… Veškeré naše štěstí, duchovní, časné i věčné, závisí na našem odevzdání se Bohu, nechat jej, aby konal v nás i s námi to, co se mu líbí…“
Madame Jeanne Guyon zemřela 9. června 1717 ve věku 69 let.
Její spisy již po více než 300 let povzbuzují křesťany v hledání hlubšího života, vnitřního života Kristova ve věřícím člověku, skrytého života srdce a ducha. Měla velký vliv nejen na své současníky, ke kterým patřil např. arcibiskup Fénelon, ale i na takové křesťany, jakými byli John Wesley, Hudson Taylor nebo Watchman Nee. Představitelé velkých křesťanských probuzení byli ovlivněni touto ženou, která strávila řadu let ve vězení.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Ke ctitelům učení paní de Guyon patřil i český spisovatel a básník Julius Zeyer. Uvádí to výslovně ve své autobiograficky laděné básnické skladbě Troje paměti Víta Choráze. V básni je několik citátů ze spisů paní de Guyon, hrdina skladby čte její Duchovní proudy (Torrents spirituels) a nakonec vyznává:
„Klid lahodný je v duši. Zřekl jsem se
už vůle vlastní zcela. Dovedu už
před Bohem mlčet. Slast to nevýslovná,
to vnitřní mlčení, mlčení v Bohu! ...
Sklon duše mystický, jak o něm mluví
v svých spisech paní de Guyon, jest vrchol
všech tužeb mých a snah. Jest zříkání se
své vlastní jsoucnosti a vlastní vůle,
jest ztracení se zcela v Stvořiteli."[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LAROUSSE, Éditions. Jeanne-Marie Bouvier de La Motte dite Mme Guyon - LAROUSSE. www.larousse.fr [online]. [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 10. díl. V Praze: J. Otto, 1896. 1025 s. [Viz str. 645.]
- ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 4., F – Holbecke (sešity 83–130). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926–1930. 1002 s. [Viz str.632.]
- ↑ ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk. 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [Viz str. 281.]
- ↑ a b Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 10. díl. V Praze: J. Otto, 1896. 1025 s. [Viz str. 645.]
- ↑ NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 303.]
- ↑ BORRIELLO, Luigi ed. et al. Slovník křesťanských mystiků. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8. [Viz str. 354–357, citovaný text je na str. 355.]
- ↑ BORRIELLO, Luigi ed. et al. Slovník křesťanských mystiků. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8. [Viz str. 292–294.]
- ↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 119 a 192.]
- ↑ ZEYER, Julius. Ossianův návrat a jiné básně. 5. vyd. V Praze: Unie, 1929. 128 s. [Citovaný text je na str. 85.]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BORRIELLO, Luigi ed. et al. Slovník křesťanských mystiků. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8. [Stať „Guyonová (Madame)" je na str. 354–357.]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Madame Jeanne Guyon na Wikimedia Commons 
Osoba Madame Jeanne Guyon ve Wikicitátech- Jeanne-Marie Bouvier de la Motte-Guyon v Catholic Encyclopedia (anglicky)
