Maczuga Herkulesa
| Maczuga Herkulesa | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Polsko |
| Pohoří | Wyżyna Olkuska patřící do oblasti Krakovsko-čenstochovská jura |
| Gmina Okres Vojvodství | Sułoszowa Krakov Malopolské |
| Souřadnice | 50°14′34″ s. š., 19°46′59″ v. d. |
 | |
| Hornina | Vápenec |
| Povodí | Prądnik, Visla |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maczuga Herkulesa, česky Herkulův palcát nebo Herkulův kyj, je vápencová skalní věž nacházející se ve vesnici Pieskowa Skała, pod hradem Pieskowa Skała nad řekou Prądnik ve gmině Sułoszowa v okrese Krakov v Malopolském vojvodství v jižním Polsku. Společně s dalšími skalami a krasovými útvary leží v Ojcowském národním parku na vysočině Wyżyna Olkuska patřící do geomorfologické oblasti Krakovsko-čenstochovská jura (Wyżyna Krakowsko-Częstochowska). Maczuga Herkulesa je součástí terasy skály Fortepian na které stojí také hrad Pieskowa Skała. Skála vznikla krasovými jevy a erozí, vypreparováním z okolních méně odolných vrstev vápencových pozůstatků pravěkého moře. Název byl vytvořen ve spojitosti s mytickým hrdinou Herkulem.[1][2]
Další informace
[editovat | editovat zdroj]V minulosti se na Maczugu Herkulesa lezlo, avšak v současnosti je horolezectví na této skále zakázané. Ke skále, která byla v minulosti známá pod několika jmény, se také vztahují místní legendy a pověsti o drakovi, nespravedlivém odsouzení, čaroději, ďáblovi apod.[1][3][2]
Východně od Maczugy Herkulesa jsou další tři skály Skała Mickiewicza, Skała Chopina a Napoleon.[1]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maczuga Herkulesa na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Maczuga Herkulesa - Szlak Orlich Gniazd. www.orlegniazda.pl [online]. [cit. 2022-06-14]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b Znaczki Turystyczne - No. 626 Maczuga Herkulesa w Pieskowej Skale. www.znaczki-turystyczne.pl [online]. [cit. 2022-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-18.
- ↑ SUKERTOWA-BIEDRAWINA, Emilia. Legendy nadprądnikowe. Warszawa: PTK, 1928.