Luisa Max-Ehrlerová
| Luisa Max–Ehrlerová | |
|---|---|
 Luise Max-Ehrleová. Ženský portrét | |
| Rodné jméno | Ehrlerová |
| Narození | 10. srpna 1850 Florencie |
| Úmrtí | 24. července 1920 (ve věku 69 let) Aigen (Salcburk) |
| Povolání | malířka |
| Manžel(ka) | Jindřich Max |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luisa Max–Ehrlerová, nepřechýleně Luise Max–Ehrler (10. srpna 1850 Florencie[1] – 24. července 1920 Aigen, dnes Salcburk[2]) byla německá malířka, manželka českoněmeckého malíře Jindřicha Maxe.
Život[editovat | editovat zdroj]
Luisa Max–Ehrlerová byla dcera podplukovníka (Oberstleutnant) Franze Ehrlera von Erlenburg (1816–1876) a jeho manželky Terezie, rozené Aumüllerové.[p 1] Luisa Ehrlerová měla mladšího bratra Quida. Od roku 1864 pobývala rodina penzionovaného Franze Ehrlera v Praze.[3] Zde započala svá umělecká studia u Emia Johanna Lauffera.
Dne 27. prosince 1877 se v Praze provdala za malíře Jindřicha Maxe.[1] Po smrti dalšího jejího učitele malby Hanse Makarta (1840–1884) přesídlili manželé nastálo do Mnichova, kde žili až do smrti Jindřicha Maxe.[4] V Mnichově studovala u Josepha Flüggena (1842–1906).
Po smrti manžela žila ve své vile v Aigenu u Salcburku, kde také zemřela.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Její dílo bylo ovlivněno historickými malbami Hanse Mackarta. Dále ji ovlivnil její manžel Jindřich a švagr Gabriel.[5]
Český tisk věnoval v 80. a 90. letech 19. století Luise Max–Ehrlerové častou pozornost, i po jejím přesídlení do Mnichova. Např. Zlatá Praha zveřejnila reprodukce jejich obrazů.[6][7] Pravidelně také obesílala svými obrazy každoroční výstavy Krasoumné jednoty. Po roce 1900 již ale zmínky o umělkyni a jejích pracích z českého tisku mizí.
Obraz Telegram, který zakoupila Krasoumná jednota v roce 1895, vlastní Národní galerie Praha.[5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Lovecké zátiší -
Zátiší s květinami (Blumenstillleben) -
Odposlouchávání (Heimlich lauschen) -
Orlíkův odpočinek (Le repos de l'Aiglon) -
Madona pod lomeným obloukem (Madonna unter Spitzbögen) -
Matka s dítětem (Mutter mit Kind) -
Nejnovější zprávy (Neueste Nachrichten) -
Portrét v kroji (Trachtenporträt)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V době pražského pobytu byl Franz Ehrler ženat s druhou manželkou, Annou, rozenou Lavanteovou.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika oddaných, sv. Štěpán 1877-1883, snímek 24 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy)
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Ehrler Franz [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Telegram [online]. Praha: Národní galerie [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Po výprasku. S. 299. Zlatá Praha [online]. 1890-05-09 [cit. 2021-02-08]. S. 299. Dostupné online.
- ↑ MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Lehká mysl - lehká váha. S. 141. Zlatá Praha [online]. 12/1891 [cit. 2021-02-08]. S. 141. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luise Max-Ehrler na Wikimedia Commons
